Obecně se ujala představa, má-li liberalismus být opravdu svobodomyslným hnutím, musí být tak trochu sociálně nevnímavý. Hlavně se opírat o zásadu: „Pomůže-li každý sám sobě, nakonec si pomůže celá společnost.“ Tuto poněkud zkreslenou a jednostrannou představu o liberalismu se pokusili před bezmála 100 lety vyvrátit Ferdinand Peroutka úvahou Co jest liberalismus? (Přítomnost 13. května 1926 a Přítomnost 27. května 1926) a ústavní soudce Rudolf Procházka v článku Sociální povaha a poslání liberalismu (Přítomnost 20. května 1926).
Když spisovatel Jan Herben psal pro vydání Přítomnosti z 28. ledna 1926 článek Nová Evropa, přihlásil se k myšlence sjednocené Evropy, jak ji formuloval T. G. Masaryk v pojednání Nová Evropa, stanovisko slovanské, napsav, „když vyslovujeme Novou Evropu, vždycky myslíme na to, že i tento pojem vyslovil první podle našeho vědomí náš T.G. Masaryk“.
Německý psycholog a politický badatel Oscar A. H. Schmitz ve vydání Peroutkovy Přítomnosti z 5. srpna 1926 zkoumá, kam se z demokracie vytratil státník a do jakých podob se naopak odívá člověk politický. Svět politiky nadto, v tom i svět politiky demokratické, líčí jako plný paradoxů.
Pokud budu chtít pochopit, co bylo špatně na české cestě ke kapitalismu po roce 1989, nejlépe udělám, sáhnu-li po článku britského spisovatele a filosofa Gilberta K. Chesterona. Uveřejnila jej Peroutkova Přítomnost 10. prosince 1925 pod názvem Nepřátelé majetku. Těmi nepřáteli nebyli bolševici, jak by se mnohý mohl domnívat, ale v tradičně překvapivém pojetí Chestertonově řada těch, kteří se zaklínali nedotknutelností soukromého vlastnictví.