Čínským tiskem proběhla před několika dny zpráva, že se dvěma vysoce postaveným státním úředníkům dostalo za korupci, které se ve svém úřadu dopustili, spravedlivé odměny. Každý z nich dostal po jedné kulce do hlavy. Řešení rychlé, laciné a snad i bezbolestné. Tedy v Číně dnes - co se korupce týká – standardní trest. Podobný osud zřejmě čeká za korupci i bývaleho ministra dopravy – je to prý jen otázkou času. A po něm stejný osud čeká s největší pravděpodobností ještě celou řadu dalších standardně i nadstandardně zkorumpovaných státních úředníků, ať už jsou v současné době v trestním řízení nebo ve svém úřadě stále setrvávají. A protože v Číně žije hodně přes miliardu lidí, i těch zkorumpovaných je hodně. Nezbývá než dodat, že v přepočtu na hlavu je zkorumpovaných lidí v deseti milionových Čechách pravděpodobně podstatně víc.

Nevím, ale při čtení podobných zpráv mi samozřejmě proběhla hlavou myšlenka, jak asi na podobné zprávy reagují současní čeští státní úředníci a politikové, kteří – pokud se korupce týče – nemají svědomí zrovna čisté. Tedy mnozí z nich, abych někoho neobvinil neprávem. Odhaduje se, že v Čechách korupce stojí daňové poplatníky ročně nějakých sto miliard korun, tedy každého člověka – mimina i starce - v průměru nějakých deset tisíc korun. Je to méně než jeden průměrný měsíční plat, ale pro mnohé je to více jak celý měsíční příjem. A pokud to přepočteme na jednu čtyřčlennou rodinu – je to 40 000 korun, slovy čtyřicet tisíc korun českých, o které jsou lidé okrádáni a které chybí v každém rodinném rozpočtu (samozřejmě kromě těch zkorumpovaných rodin, kde je tomu právě naopak). Nevím, jak vám, ale mně to přijde přinejmenším nestydaté, když ne přímo trestuhodné.

Co tedy na čínské řešení korupce říkají čeští politici, zákonodárci a soudci, kteří se protikorupčním bojem ohánějí v každé předvolební kampani. Nevím, zda proti čínské verzi boje s korupcí nadstandardně protestují anebo standardně mlčí? Jsou těmito zprávami znepokojeni nebo pobouřeni? Dotýká se to jejich svědomí, soucítí s popravenými a jejich rodinami anebo korupci považují za standardní příplatek ke svému platu a tedy trestání korupčních případů v Číně považují za nadstandardní nebo nepřiměřené?

Asi jako mnoho jiných, také já jsem se musel sám sebe ptát, zda trest smrti za korupci je trestem úměřeným – zda odnětí života za kráděž není přece jen trochu moc kruté. Krádež byla a je desaterem klasifikována za těžký hřích – na stejné úrovni jako zabití, vražda nebo znásilnění. Zlodějům se v minulosti dostávalo vždy přísných trestů. V Americe i jinde se zlodějové koní a dobytka dostávali na šibenici, v Tibetu bylo trestem za krádež sekání prstů, celé ruky nebo i hlavy. Podobně tomu bylo i v arabském světě stejně jako i v jiných tradičních kulturách. V Čechách byly na veřejných prostranstvích pro nepoctivce stavěny pranýře, vypaloval se cejch a provozovalo se i hrdelní právo. Jak tomu bylo v zemích bývalé koruny české se můžete ostatně dočíst v dobových kronikách nebo jiné literatuře faktu. Dost se také dochovalo i v lidové slovesnosti a lidové písni. Nejsem soudce ani právník, abych mohl podobné věci soudit, disponuji jen svým přirozeným citem pro spravedlnost.

Doba se však posunula, žijeme v demokratické společnosti. Obávám se, že si nejsme úplně jisti tím, jak by se měla demokraticky krádež klasifikovat a jak by se měla korupce trestat. Krádež a korupce jsou právně rozdílné kategorie, ale prakticky v tom vlastně nevidím vůbec žádný rozdíl. Krádež je krádež, ať se děje jakýmkoli způsobem. V české demokratické společnosti je trest smrti trestem nehumánním a nejvyšším trestem je tedy doživotní ztráta svobody. Nemůžu se ubránit pocitu, že je to trest daleko krutější. Ale to je pouze můj osobní názor. Co tedy dělat se zloději a zkorupovanými lidmi? Kam je společensky zařadit, jak s nimi naložit a jak je trestat? Co je úměrné jejich prohřešku, hříchu, sprosté zlodějně a korupčímu zločinu??? Je možné rozlišovat závažnost deliktu podle výšky úplatku? Podle množství „ukradených“ peněz? „....do sta korun přehlížení, za tisíc korun napomenutí, za milion a víc vězení a za miliardu doživotí nebo povýšení?....“ Obávám se, že není rozdíl v tom, zda si někdo nezákoně přivlastní pět korun nebo pět miliónů korun. Ale někoho doživotně odsoudit nebo nedejbože popravit pro úplatek ve výši pěti korun také neuspokojuje můj cit pro spravedlnost.

Dá se korupce vůbec nějak měřit nebo kvantifikovat? Je možné uvažovat o korupci „standardní“ - tedy spravedlivý příplatek k úřednickému platu a o korupci „nadstandardní“, kdy úředníci a politici zneužívají svého postavení a berou úplatky jen proto, že jim to s největší pravděpodobností projde? Podívejte se na některé bývalé ministry nebo na předsedy českých vlád – jak ti mohli přijít k takovým majetkům ze svých standardních ministerských platů? Jednoduchá aritmetika tu nedává logiku. Je možné vůbec trestat standardně a nebo nadstandardně, podobně jako chce pan minister zdravotnictví léčit lidi? Proč tedy podobně nezavést standardní a nadstandardní vězení? Vždyť by si mnozí lotři mohli přece připlácet na větší celu, měkčí lůžko, lepší vězeňskou stravu, módnější pruhovaný oděv atd. Státní vězeňská správa by se nemusela dostat do schodku. A nebo se tomu už tak děje a korupce funguje i ve věznicích?

Termín „standardní“ a „nadstandardní“ se v době mého žití v Čechách nepoužíval, i když s dvojím metrem jsme se setkávali na každém kroku. Ostatně s dvojím metrem se můžete dodnes setkat téměř v každé společnosti – všude jsou si někteří lidé rovnější. Ve Spojených státech se prý zákon vztahuje na každého bez vyjímky, včetně pana prezidenta. Ale někdy se nemůžu ubránit pocitu, že se Amerika mění z právního státu na stát právníků. Mnohdy tam nejde o zákon nebo právo, ale o jejich výklad, o interpretaci dobra.

Pokud si v letadle zaplatíte první třídu – tedy nadstandard - je to vaše dobrovolné rozhodnutí v jakém pohodlí či nepohodlí chcete cestovat. Pokud onemocníte, není to vaše dobrovolné rozhodnutí. Nemoc na člověka přijde z nenadání a vy pak potřebujete tak dobrou lékařskou péči, jaká je v současné době vůbec k dispozici s ohledem na závažnost vašeho onemocnění. Potřebujete ty nejúčinější léky a ne pouze ty, na které zrovna máte anebo které je pojišťovna ochotná proplatit. Nejde tu o pohodlí, v jakém chcete stonat, jde tu o zdraví, jde tu o život v tom nejpůvodnějším slova smyslu. Otázka nadstandardní péče v nemocnicích je věcí nemravnou a protihumánní a pan minister by měl zvážit své setrvání v úřadu, protože je tu něco v nepořádku s jeho morálním kodexem. A nejinak je na tom celá vláda a senátoři, kteří celý tento lékařský zákon s velkou vážností projednávají a schvalují. Důvodem je prý nedostatek peněz ve zdravotnictví, ale sto miliard korun nebo i jen jejich část by jistě ledaco vyřešila. Není možné přece řešit zdravotní reformu na principech standardů, ale na principech lidskosti a morálního kodexu. Obávám se, že zdravotní reforma na principech standardů je jen jiná forma korupce. Nemůže tu jít o politiku jednotlivých zájmových uskupení, jde tu o jedno z nejzákladnějších lidských práv, právo na důstojný život jako takový.

A tak se ptám, nenavracíme se náhodou díky korupci do doby, kdy budou oficiálně lidé děleni na standardní a nadstandardní? Nebude se společnost utvářet na principu řekněme ne zrovna rasového původu, ale třeba na principu movitosti? Nebudou se lidé oficiálně a podle zákona dělit na majetné (ať už přišli k penězům poctivě nebo jinak) a ty ostatní? Tady by totiž korupce dávala velký smysl, protože by se tím dala vysvětlit snaha lidí dostat se (i když neférově) na vyšší společenskou úrověň. Nevracíme se náhodou do doby, kdy se obnoví opět móda nošení hvězd žlutých nebo rudých? Nezahrávají si současní čeští politikové a česká společnost jako taková s velmi nebezpečným ohněm? Není česká netečnost a tolerance ke korupci průvodním znakem velmi závažné společenské krize? Není přece jen čínská přísnost a nesmlouvavost ke korupci zdravějším přístupem k tomuto společenskému problému?
Musím se přiznat, že moje víra v humánní společnost, která se zřekla trestu smrti ve prospěch těch, jejichž provinění a nespravedlivé odsouzení není nadevše prokazatelné, je značně otřesena. Myslím si, že zdravá společnost musí být založena na principech smysluplného morálního kodexu, jež zaručuje konkrétní a důstojné lidství. Ve zdravé společnosti by žádný zločin – a to je v souhlasu i podle Dostojevského - neměl být ani tolerován, ani zůstat nepotrestán. A korupce zvlašť.