Zprávy posledních dní denně informují o šumavských problémech s kůrovcem a snahách skupiny odpůrců kácení bránit přírodu a každý jednotlivý strom před dřevorubci za každou cenu, třeba i vlastním tělem. Naproti tomu lesní hospodáři a jiní státní úředníci zcela logicky tvrdí, že les je nemocný a je třeba chirurgického zákroku. Nebezpečný brouk je prý jako rakovina a je třeba s léčbou začít dříve než napadne jiné zdravé lesní porosty v okolí. Odpůrci kácení naopak tvrdí, že příroda má své vlastní přirozené mechanizmy, jak se ubránit podobným problémům a člověk, který už v přírodě napáchal beztak hodně zla, by se do záležitostí Pána Boha - nebo moderněji přírody - neměl plést. Je snad třeba jen dodat, že kůrovec je také tvor Boží a pokud vyhyne, zmizí jeden další živočišný druh a poruší se přírodní rovnováha, o diversitě ani nemluvě.

Je pravda, že člověk žije z přírody, je na ní existenčně závíslý a že ji mění k obrazu svému od toho dne, kdy ho Bůh pro jeho nenasytnost vyhnal z Ráje. Bůh se na člověka rozlobil proto, že člověk chtěl víc, než doopravdy potřebuje, že mu nestačí hojnost jídla a pití a vůbec všeho, co mu rajská zahrada v hojné míře a zdarma nabízí. Zkrátka ho naštvalo, že člověka palí dobré bydlo. A aby věděl, zač je toho loket, uložil mu doživotní trest v podobě starosti o své vlastní živobytí. Alespoň tak to tvrdí Bible.

A tak se jednoho dne člověk ocitl uprostřed panenské přírody, která na rozdíl od Ráje byla divoká a nehostinná, ba co víc, byla krutá. Byla to v pravém slova smyslu džungle. Platil tam pouze zákon silnějšího a naději na přežití měli jenom ti, kteří se chovali v souladu s tímto přírodním zákonem. Člověk, pokud chtěl přežít, neměl na vybranou. A pokud se jeho tělesné schránky týče, chléb bylo to, z čeho byl živ. Jeho organismus byl a dodnes je zachován při životě pouze na úkor jiných organismů - rostlin nebo zvířat. Člověk na přírodě závisí a v jistém slova smyslu parazituje, i když si to nechceme otevřeně připustit. Z hlediska zdravé výživy je proto v největším zájmu člověka, aby podmínky pro jeho vlastní život byly ty nejlepší a tedy také aby příroda byla v tom nejlepším možném stavu. Ekologové a jiní ochránci přírody se tedy nesnaží o nic jiného. S notnou dávkou zjednodušení a nadsázky, a s jistou dávkou arogance by se tedy dalo říct, že odpůrci kácení nevynakládají své úsili na záchranu šumavských lesů ve jménu lásky k přírodě a krásy lesů, ale v zájmu zcela sobeckém, ve jménu svého vlastního přežití na tomto světě. Chrání stromy, protože věří, že tím posílí svou pozici mezi ostatními živočichy.

Darwinova evoluční teorie popisuje a vysvětluje co-existenci jednotlivých živočišných i rostlinných druhů v přírodě i jejich logické místo a poslání v celkovém ekosystému. Dokládá, proč přežívají pouze ti nejsilnější jedinci a proč je to tak dobře v zájmu udržení přirozené rovnováhy. Ale v dnešní době je to právě člověk, který do tohoto procesu více nebo méně zasahuje a mění přirozený poměr sil v přírodě ať už z vlastní hlouposti, prospěchu, chamtivosti nebo pokroku, obecné prospěšnosti, anebo ve jménu jakéhokoli jiné ideologie či dobra.

Odpůrci kácení šumavských lesů navrhují, aby si v tom příroda udělala pořádek sama. Pokud je kůrovec silnější než stromy, je to v souladu se zákony přírody, do kterých nám lidem nepřísluší zasahovat. Na druhou stranu je třeba podotknout, že oni sami svým chováním také do přírody svým jednáním zasahují i když stojí na opačné straně tohoto sporu. Dřevorubci a jejich nadřízení se zase řídí zákony společenskými a hospodářskými. Vládní úředníci jsou ze své funkce odpovědni nám všem za správu našich společných hodnot. A pokud lesy představují určitou hodnotu, patří k jejich povinnostem se o ní starat. Mám teď na mysli nejen správu Šumavského národního parku, ale i lesy v jejich okolí. Proto ostatně platíme daně na ministra životního prostředí a celý jeho úřad. Jinou otázkou je, jaké zájmy ve svém úřadu pan ministr opravdu hájí a jaké jsou jeho skutečné priority. Ale to nechme teď stranou, to bychom se daleko nedostali.

Pokud bychom chtěli brát princip nevměšování se do záležitostí přírody opravdu vážně a být ve svých postojích důslední, museli bychom potom také odmítnout veškeré moderní lékařství, neboť to je také intervence do záležitostí přírody, protože bakterie a viry jsou tvorové Boží a podobně jako kůrovec mají v našem světě své poslání. Museli bychom akceptovat zákon silnějšího a zároveň skutečnost, že bychom se zřídka dožívali čtyřicítky. Museli bychom akceptovat mor i jiné zhoubné nemoci a epidemie, vysokou dětskou úmrtnost.... Museli bychom se vzdát i spousty dalších věci včetně knich a potažmo i vědění, protože papír na knihy (hard disk memory) se vyrábí právě z těch pokácených stromů. Museli bychom rezignovat na vědu a celý společenský vývoj, na vodohospodářství, na stavitelství a vrátit se do jeskyní nebo na stromy, neboť stavění je zásah do přírody. Museli bychom resignovat na lidská práva, protože by existovalo pouze jedinné právo, právo silnějšího. Museli bychom resignovat na lidský rozum a vůbec všechno, co nás dovedlo až sem, do 21. století. Je to absurdní a nesmyslná úvaha, ale představuje dovedení do důsledku principů těch, kteří hájí své počínání na Šumavě argumentem nevměšování se do věcí přírody. Bráno do důsledku, je to úvaha dogmatická a zavádějící, která nedává žádné akceptovatelné řešení. Ono je totiž snadné postavit se do pozice odmítání něčeho, aniž byste museli za důsledky toho rozhodnutí nést právní i společenskou zodpovědnost.

Kde je tedy pravda? Myslím že v hlubokém a opravdovém rozumění přírodě, biologii jako vědě a vztahu dnešního člověka ke světu. Je to věcí hodnotového systému naší společnosti a správy společného majetku. Zároveň se do této situace promítá i problém nedůvěry lidí k morálnímu postoji současných politiků, problém korupce a v neposlední řadě také víry ve zdravý rozum a nedůvěra v moc přírody. Do značné míry se problematizuje i princip ochrany přírody, který by neměl být založen na negování zásahů člověka do přírody, ale porozumění přírodě a v hledání konstruktivního a komplexního řešení těch problémů, které jsme schopni rozeznat. A kůrovec je problém.

Biologové pokud vím, také nejsou z celé situace na Šumavě nadšení a nevidí počínání odpůrců kácení za zrovna šťastný způsob. Po pravdě tvrdí, že lidé v minulosti proměnili původní lesy na našem území v dnešní lesní monokultury, které ztrácejí svou přirozenou biologickou schopnost sebeobrany a sebezáchovy. Ztrácejí schopnost odolávat nejen kůrovci, ale do značné míry i svou odolnost vůči běžným přírodním vlivům. Monokulturní skladba dnešních lesů neblaze zasahuje i do celkové rovnováhy ekosystému. Toto zjištění však nic nemění za skutečnosti, že již napadené stromy kůrovcem jsou určené k zániku, ať už padnou rukou dřevorubců, nebo zajdou na důsledky napadení škodlivým broukem. S tím se nedá nic dělat.

Co se tedy dělat dá? Kácením se řeší problém jen dočasně, protože kůrovec tím nezmizí – neodstraní se příčina jeho výskytu. Bude se periodicky vracet na ta místa, která jsou výhodná pro jeho existenci, kde se mu dobře daří. Já osobně nevidím problém v kácení nemocných stromů, problém je ve vysazování stromů nových. V šumavském parku by se sice nic sázet nemělo, ale v okolních lesích ano. Nikdo totiž není ochoten změnit vlastní příčinu vzniku této biologické kalamity a navrátit lesům jejich původní diversitu. Je třeba se navrátit k lesům smíšeným, které nejsou ovšem výhodné z hlediska lesnické ekonomie.

Chemické postřiky odmítají snad všichni. Jinou možností je podle biologů ponechat stromy napospas kůrovci. Ta čast lesa, která tuto kalamitu přežije, si pak v budoucnu přirozeně vytvoří svou vlastní imunitu a větší odolnost vůdči škůdcům. Nový les, který časem vznikne, pak bude o mnoho zdravější. Zkušenosti ze sousedního Bavorska to potvrzují. A pokud my jako lidé jsme už dříve v přírodě nadělali nějaké škody, není možné se vyhýbat zodpovědnosti za jejich nápravu. Naši předkové nám vědomě či nevědomě odkázali jistý dluh, za který my dnes máme platit. Ale je třeba dodat, že my se dnes nechováme o mnoho líp, vědomě odkazujeme své dlluhy našim potomkům ať už jde o finance, přírodu, stav hospodářství...

Ať už se bude na Šumavě kácet nebo ne, myslím, že rozhodnutí, jak naložit s problémem kůrovce by nemělo být napříště svěřeno politikům, kteří v tomto ohledu dosud neprokázali ani velkou moudrost, ani zodpovědnost, ale mělo by být svěřeno biologům, kteří se v tomhle snad přece jen vyznají. Ti by zase měli být schopni nám říct, s jamými riziky je jejich řešení spojeno, jak je drahé a jak a kdy se nám vynaložené prostředky vrátí, vrátí-li se vůbec. Také by nám měli být schopni odpovědět na otázku, co nám to přinese těď a co nám to ušetří třeba za padesát let. Zkrátka bychom se měli chovat jako opravdoví a zodpovědní hospodáři ve své vlastní zemi a ne jako nespokojenci, kteří si vždycky najdou něco, proti čemu je možné protestovat.

Přírodní zákony jsou jiné zákony než ty naše lidské. Příroda nezná ani demokracii, ani totalitarismus. Příroda nezná mravné ani nemravné chování, nezná ani korupci a politikaření, příroda má svůj vlastní etický kodex. Nám lidem by se mohl zdát krutý a neakceptovatelný, ale myslím, že je mnohem spravedlivější než ten náš lidský.