Vždycky jsem si přál zkusit aspoň na chvíli žít v království. Teď jsem se dočkal. Třicátého dubna se Nizozemí převleče do oranžové barvy, aby oslavilo "Den královny" (Koninginnedag). Je to den narození předchozí královny Juliany, ale i když ji na trůně vystřídala dcera Beatrix, tradice svátku zůstala. Tento den jsou také lidé osvobozeni od daní, takže každý může svobodně prodávat, jak se mu zachce. Ulice zaplaví bleší trhy a podomácku vyrobené pouťové atrakce, každý se svobodně veselí. Obzvláště milá zábava je to ve Vondelparku, kde jsou trhy, vystoupení i soutěže provozovány dětmi.
Říká se, že čas léčí, někdy to ale může být zrádné. Zapomeneme-li na bolestivou minulost, přestaneme být obezřetní a jsme na nejlepší cestě ji prožít znovu. Příkladem může být havárie v černobylské jaderné elektrárně, která je dosud největší civilní jadernou katastrofou.
Mám rád nukleární fúzi. Elegance této jaderné reakce, při které se spojí dva protony, aby daly vzniknout héliu a uvolnily množství energie, mne okouzlila přibližně ve stejné době jako půvab prvních dívek, s nimiž jsme se navzájem nemotorně dvořili.
Britský premiér Gordon Brown hájil lednové rozhodnutí svého kabinetu o podpoře stavby nových jaderných elektráren jako „těžkou, ale nezbytnou volbu“ k zajištění ochrany klimatu a energetické bezpečnosti ostrovního království. Fakta i politické pozadí ale spíše ukazují, že šlo o snadný únik od zodpovědnosti a naléhavosti začít s oběma problémy konečně něco dělat. Minulý týden ohlášené francouzsko-britské jaderné bratrství toto pokrytectví prokresluje novými detaily.