Bylo to trochu jako v mém oblíbeném vtipu od Vladimíra Renčína, jehož hrdina otvírá dveře bytu, za nimiž stojí podezřelý chlápek a říká:
„Dobrý den, jsem z ústavu pro výzkum veřejného mínění. Milujete svou ženu?“ Jen se to odehrávalo po telefonu a připadalo mi to méně veselé.
Dobré jitro vážení, dnes v té povolební kocovině mám pro vás cosi o tradici, neboť k tradici se obracíme (či ona se v nás obrací), vždycky když v současnosti cosi nehraje nebo schází. Tož trochu lidových písní bez hudby...
(Nadčasový fejeton pro ty, které zajímají i jiné než každodenní věci. O domácím archivu paličatého Jiřího Černého a o tom, jak to bylo několik let před Googlem...)
poznámka: Sledoval jsem volby a vyplatilo se! Konečně jsem pochopil alespoň pana Čunka - předtím jsem mu vůbec nerozuměl, což bych si dovolil dokumentovat starším fejetonem, který jsem o něm napsal. Teď mi všechno v televizním přenosu objasnil, když hned po prohraných volbách řekl: "Já nejsem člověk, který je zvyklý rezignovat." Díky za vysvětlení!
Místo rybičky na islandské minci jsem na jakési karikatuře spatřil na jejich koruně jen ohlodanou kost. Vtipné a zároveň typicky islandské. K hospodářské krizi se nejspíš časem také vyjádřím, ale dneska bych vám rád předložil fejeton, jimž jsem chtěl popsat, proč mám ten ostrov rád. Přítel je v nouzi, podpořte ho prosím aspoň v duchu...
... jak by bylo smutné, kdyby klauni, komici či šašci nakonec byli z prken světa vytlačeni baviči, a jak by se naopak asi vůbec nic nestalo, kdyby se ti posledně jmenovaní vytratili...
"Kdyby mě tenkrát strýčkové nevzali poprvé na Letnou, ale na nějaký jiný stadion (jen tak namátkou Real Madrid, FC Liverpool, AC Milan…), mohl jsem mít dneska úplně jiné starosti!"
Poznámka:
Včera tomu byly dva roky, co byla na objednávku zavražděna ruská novinářka Anna Politkovská. Od doby,kdy se vlády v Rusku ujal Vladimír Putin, bylo v této zemi zavražděno několik desítek novinářů. Viníci vesměs nebyli potrestáni, nikdy se nezjistí, kdo si vraždy objednával. To je na okraj pro ty, kteří nechápou, že se na východě od našich hranic od Stalinových časů v tomto směru nic podstatného nezměnilo a dělají si staré a vytvářejí nové iluze a nebo se jen chtějí na ruském ekonomickém boomu přiživit. Hezký den všem.
Poznámka: Vážení a milí, i vy ostatní. Minulým fejetonem o úloze Jaromíra Jágra v dějinách, jsem některé z Vás vydráždil do té míry, že se u nich projevila téměř už zapomenutá schopnost - číst mezi řádky... (Respektive číst něco, co v článku vůbec nebylo :-). Dnes se proto vracím k ještě něžnějším tématům - rozhodit by Vás snad mohla jen malá vzpomínka na Jiřího Paroubka a jeho památnou větu: "Kdo z vás to má?" Jinak snad nic. Přeju hezký den...
aneb CO SE TO STALO S HRÁČEM S ČÍSLEM 68?
Před deseti lety jsem byl náhodou ve Washingtonu a zašel jsem si na hokej, neboť s místními hochy ten večer shodou okolností hráli pittsburghští Tučňáci s trenérem Ivanem Hlinkou na lavičce a Jaromírem Jágrem na ledě. Můj lístek mě zavedl přímo do hloučku tvrdého jádra domácích fanoušků, a tak jsem si sedl a pozoroval okolní rozjařenou společnost. Po třiceti letech, kdy jsem na hokeji nebyl, se mi líbilo úplně všechno. Nejvíc mě ovšem pobavilo, jak se moji sousedé při každém zákroku naší hvězdy přikrčili a ustrašeně vydechli: „Jágr!“
Předmluva:
Četl jsem v jedné z poznámek čtenářů mého blogu narážku na Dům u Kaštanu, odkud dotyčná diskutující prý rychle uprchla, neboť si uvědomila minulost tohoto domu. Protože si myslím, že nic není tak černobílé a také proto, že v současnosti v tom domě straší UNIJAZZ velmi bohulibá kulturní společnost, pečující o nezávislou kulturu, zařadil jsem sem jeden ze svých starších fejetonů, který se tím domem zabývá. Věřím, vážený čtenář pochopí,proč to dělám.