„Učitel má být v některém koutě své duše věčným chlapcem, solidárním s tím mládím, které je mu svěřeno.“ (Karel Čapek)

„Hlupáka se na nic nevyptávej. Všechno ti řekne sám.“ (Tatarské přísloví)


Šli s vnukem na první hodinu v plavecké školičce. Nikoho tam neznali, úplně nové, cizí prostředí. U zápisu vnuka předem přihlásili jako plavce, který uplave, spíš uhrabe pár metrů.

Kluka jim u vchodu odebrali a on srdnatě kráčel vstříc velké vodě. Děda seděl na tribuně bazénu a byl na vnuka pyšný. Martínek musel už při rozřaďování skočit z bloku do pětadvacítky bazénu, kde nikde nestačil. V pořádku. Je to chlap. Skočil jako žába, ale skočil. Pak se začal strašně snažit a plaval. Ačkoliv v životě uplaval vcelku snad deset metrů, teď se vybičoval až na druhou stranu bazénu a k dědovu zděšení otočil a snažil se doplavat padesátku. V polovině bazénu se začal potápět. Proboha, proč ho nechají napoprvé pětkrát překonat jeho osobní rekord? Děda znervózněl a začal se sunout ke klandru u bazénu.

Kolem paní instruktorky chumel dětí, asi by na topícího se ani neviděla. Ale Martin se vybičoval a doplaval dva bazény. Chytil se držadla pod blokem evidentně úplně vyřízený. ´Vylez´ řvala na něj instruktorka bodrým tělocvikářským hlasem. Okraj bazénu byl asi čtyřicet centimetrů nad vodou a dítě měřilo sto dvacet. Z hluboké vody po padesáti metrech topení se tam prostě nemohl vydrápat. Bojoval jak o život, ale celý rozklepaný to nedokázal. Děda nevydržel. Jako mladík přeskočil zábradlí a vtrhl do zakázaného prostoru. Instruktorka začala pro změnu řvát na něj: Zaplatí pokutu pět tisíc…
Dítě se zatím zvolna topilo. ´Tak proč mu nepomůžete?´zeptal se i on zvýšeným hlasem instruktorky. ´Musí to dokázat sám´odsekla a volala na plavčíka, aby dědu vyvedl.

Vzpomněl si na svou kdysi povinnou četbu - Příběh opravdového člověka:´Ty to dokážeš. Ty jsi sovětský člověk…´

Děda vyplašeného a vysíleného vnuka z vody vytáhl. Martin se klepal jak ratlík…

Za kurs zaplatili dost peněz. Školička se specializuje na děti. Kluk je prý na plavání docela šikovný a voda mu nikdy nedělala problémy… Byl na nejlepší cestě se naučit dobře plavat. Teď natrefil na školičku U Herodesů.

Instruktorka pak dědovi už méně vzrušeným hlasem vysvětlila, že jí Martin řekl, že přeplave bazén. Myslel ten kulatý čtyřmetrový na zahradě. Ona mu přikázala uplavat padesát metrů. ´Vidíte, jaký tu mám blázinec, kdybych se měla vyptávat každého…´

Nabrali moře dětí, aby vydělali hodně peněz. Nemají čas se vyptávat.

Jene Ámosi, proč mají někteří učitelé plavání inteligenci řeznického psa? Vítejte U Herodesů!

Měli jste větší štěstí?


(Psáno pro www.brejle.net)