Skončil další maraton dobře vykalkulovaného hledání zpívajících talentů jménem Česko-Slovenská Superstar.


Do závěrečného kola se dostali skutečně výborně disponovaní zpěváci, bezesporu velmi nadaní a nadějní. Vítěz si koupí jistě auťák, zvukový aparát nebo si vybaví nahrávací studio a pokud nebude idiot, může si promýšlet, co dál.
Peníze za výhru ale nejsou zas až tak moc důležité. Podívejte, co se stalo s většinou zpěváků, kteří postoupili do závěrečných kol minulých ročníků Superstar. Zavřela se nad nimi voda...

Ječící holčičky zítra budou ječet pod jevištěm někoho jiného – a publikum je nepotřebuje. Jsou produkt, který musí někdo další koupit od televizí Nova a Markýza. A ten dotyčný je koupí, pokud se dají dobře zpeněžit.

Kolem vítězů nastane na týden mela. Popmusicoví lovci lebek... Kupci. Spíše překupníci. Tak to bylo i v minulých ročnících. Rychle z produktu vytřískat peníze, než za dva měsíce lidi pozapomenou nebo zapomenou a produkt bude neprodejný. Je to drsné, ale je to tak. Ti nejlepší se nakonec na čas uchytí v muzikálové fabrice, aby se na ně zapomínalo trochu pomaleji.

Aby talent mohl růst, potřebuje zázemí (osobnosti, které mají zájem na dlouhodobé kariéře zpěváka) a čas. To jsou velké investice. Ale investice do profi zázemí a času na pěstování talentu jsou v současnosti krajně nedostatkové zboží.

Vyhrát Superstar se dá, dá, dá. Peníze za smsky spadly do kasy a většina těch mladých a vesměs talentovaných z posledních kol zažije jednu ránu za druhou. Kde je to blýskavé? Kde jsou ty autogramiády, kde tisíce dívek omdlívají pod pódiem? Některé zpívající to poznamená na celý život. Někdo je prostě zpeněžil. Byznys je přežvýkal a vyplivl. Vyhrát ve zpívající soutěži se dá,dá, dá (ale hlavně s chytrým mobilem).
A jede se dál.