Tatínek měl v rohu naší velké kuchyně krásný psací stůl. Ten měl velkou přednost: byl zatahovací. A na to tatínek spoléhal. Místo na psaní na něm nikdy nebylo... Byl odkladištěm "potřebných" lejster, která musela být stále po ruce, protože co kdyby je tatínek zrovna rychle potřeboval...




Nepotřeboval je asi nikdy. Co jejich dohadů s maminkou jsem vyslechl! I hodně zvýšených hlasů bylo k tomuto tématu slyšet. Ale všechno marné.

Můj tatínek by měl právě dneska narozeniny... Musím skočit na hřbitov a řeknu mu tam: "Tatínku, tatínku, jablko nepadlo daleko od stromu."

Jacísi polští odborníci tvrdí, že každý nepotřebný papír na našem stole ubírá chuť do práce a vysává z člověka energii, kterou by mohl věnovat efektivní činnosti.

Podle deníku Wall Street Journal stráví průměrný americký úředník hodinu denně hledáním potřebných dokumentů v haldách na stole, případně v počítači. Nakolik se lišíte od amerických úředníků vy?

To, co obhajujeme jako "tvůrčí bordel" prý také brání tvůrčímu duchu a kreativnímu myšlení. To, co nazýváme "tvůrčím bordelem", prý v nás naopak kreativitu potlačuje.

Už vím, proč s noťasem občas prchám z pracovny. Prostě se tam nevejdu. A že by se díky tomu, leccos nevešlo do mého života? Musím se nad sebou zamyslet.

Nějací odborníci kdesi radili, že na stole by vždy měly být jen věci týkající se jedné záležitosti a to, co používáme každý den, tedy tužka, diář, případně poznámkový blok. Ostatní věci prý mohou zůsat ve skříni či v zásuvce tak, aby neodváděly pozornost...

Jojo, teorie. Ale život, strom zelený? Co oni vědí, co potřebuji mít nutně rychle po ruce! Kolik lejster a knih! Co kdybych je v tom momentě nutně potřeboval? Vědí oni, kolik času bych strávil jejich hledáním v knihovně? Co šuplat bych zotevíral, než bych je našel?

Mám v pracovně velký psací stůl. Jak by bylo krásné, kdyby byl zatahovací!

Jazzík


(Psáno jako seriál pro www.brejle.net)