Budím se v noci, velký časový rozdíl mi nedává za tmy spát. Odtržený od všeho shonu mám čas na přemýšlení. Kouknu na zprávy a oni se tam naparují úplně jiní ´valaši s gulama´ a jsou mi ukradení a nemusím řešit v titulcích, proč ten druhý nosí vše růžové, a ne oranžové. Bože, chybí mi ta jejich světoborná důležitost. Jdu po ulici města tisíce kilometrů vzdáleného a ptám se toho rozesmátého blbečka, co schválně těsně za mnou z legrace zazvonil na kole: Co říkáš českému předsednictví v Evropě, vole? A on se tlemí dál a opakuje po mě slovo Evropa jako zaklínadlo šamana z amazonského pralesa.

Kdysi mi kamarád ze Švýcarska říkal, že u nich nezná nikoho z vlády. A pak jsme šli k půlnoci Pařížskou ulicí a on při míjení party chlapů a žen v povznesené náladě něco zařval a vrhl se kolem krku jinému medvědovi. Když jsme po chvíli pokračovali ke Staromáku, smál se a říkal. No vidíš, s tímhle člověkem jsem před lety pašoval kufry peněz. A teď mi říkal, že je u nás ve Švýcarsku ministrem! Vláda se má starat o lidi, a ne lidi o vládu.

Tady v Tramtárii možná ani nevědí, že nějakou vládu mají. Znají známé ksichty z televize, ale jestli je tenhle herec a támhleten fotbalista a támhleta předsedkyní parlametu… Vláda se má starat o lidi, a ne lidi o vládu! Jak je to jednoduché.

Vědí to tam u nás?

P.S.
Na základě prvního komentáře vkládám vysvětlení: Vláda by prostě a samozřejmě měla péct normální dobrý chleba. Být dobrým řemeslníkem! Tím přece neříkám, že by se špatnému pekaři neměl jít hodit nejedlý chleba na hlavu!