Přecezený svět

17. 02. 2009 | 08:52
Přečteno 3971 krát
Prošel jsem se po zahradě. Vyrazilo tam ze země něco krásně zeleného! Něco zajímavě zabarveného mi zatřepetalo křídly nad hlavou a zmizelo ve větvích nějakého keře. Nic z toho neumím pojmenovat. Můj táta to uměl. Já umím jen pouštět kohoutkem vodu, klikat myší a na netu se podívat na fotku Kozích hřbetů.


Občas prosákne do médií zpráva , ze které běhá mráz po zádech. Vypadá to jako velké globální spiknutí. Vypadá to jako konspirace jakéhosi Centrálního mozku lidstva, velká mediální masáž největší mediální agentury na světě. Někdo přichystal dobrou kampaň, předkreslil storyboard. Někdo to dobře naplánoval a poskládal, abychom mysleli, že v takovém světě modrých krav a sněhobílých ubrusů, ze kterých pustily všechny člověčí skvrny, opravdu plnohodnotně žijem, jako bychom si užívali svobody. Ale není tomu tak.

Věčný Velký manipulátor nás trpělivě provází světem šalby, tahá za neviditelné šňůrky, snímá nás kamerami, odposlouchává satelity a jeho všemocné boží oko nad námi, na rozdíl od pozhasínaného věčného světla, non stop bdí.

Když jsem byl malý, říkal nám pan farář, že Bůh je všudypřítomný. A když jsem se zeptal, jestli je se mnou i na záchodě, farář mi zle vyčinil. Všudypřítomný věčný Velký manipulátor nám na Zem posílá bulvární noviny, ptačí chřipku a AIDS a Velkého Bratra (Big Brother) a sám se svědomitě řídí osvědčeným heslem páně Plzáka: Zatloukat, zatloukat, zatloukat...

Asi si ťukáte na čelo a říkáte si, že jsem v poslední době viděl moc thrillerů a trpím stihomamem. Ale ono se mi to tak v hlavě nezávisle na mně poskládává: Co to v té hlavě mám? Včelín. (Jak říkal komik Josef Dvořák.)


Kdysi jsem si tyhle kousky Čáryfuků dokonce sepisoval: Prezidenta Bushe, jak natáčí v Americe ve studiu dojemnou scénu servírování krocana, aby to vypadalo jako že mezi bojovníky v Iráku, televizní šoty bojujících, o nichž se potom dozvídáme, že si je zpravodaj nainscenoval za sto dolarů, interview s bývalým představitelem CIA, který na otázku amerického dokumentaristy, „jak je možné, že CIA financovala disidenské hnutí v Čechách, přestože věděla, že je manipulováno z KGB” s úsměvem odpověděl: “Would you give up such an oportunity?" (“A vy byste takovou příležitost vzdal?”)

A kromě toho mi v hlavě neustále naskakují další a další okna (Windows) se “zavražděným studentem” v památném listopadovém průvodu v čele s provokatérem STB, jiné okno s Viktorem a Harvardskými fondy, s pohodovým útěkem Krejčíře, s Doležalovými pěti českými na stole, s kapříky za góly v kapse, jistý Kubice, který přijde s odhalením v dokonalém timmingu, podnikatel Starka, který cestuje po světě a vrací se vždy do Příbrami, ale ihned po nástupu nového ministra vnitra je za pozornosti náhodou přítomných televizních kamer exemplárně připlácnutý na asfalt, aby byl po čase s omluvami z vazby propuštěn, Ivánek ze Žižkova, který v telefonu dobře ví, že (omlouvám se, cituji) “mrdá vždycky největší pes”, pánové Kadlec ( BIS, ČESMAD nebo co všechno vlastně) s panem Pitrem v družném kamarádském hovoru v zapadlé kavárně, kmotři Mrázkové, jejich “Íčka” a všichni ti náhodou přeběhlíci odtud a tamhle…

Jsem kulička v obrovské ruletě a roztáčejí ji nejrůznější apoštolové. Já obíhám po jimi určené stále stejné dráze a pro samé obíhání zapomínám jména kytek, stromů, ptáků, zapomínám co uměl můj táta a pouštím jen vodu z kohoutků, klikám na myš a dívám se na displeji na Kozí hřbety.

Žijeme v přecezeném světě. Někdo ho za nás naaranžoval tak, abychom se mohli opájet svobodou. Jsme vděční za demokracii, která po dlouhých letech přišla, můžeme jet kdy chceme a máme-li na to, kam chceme... Můžeme v hospodách hlasitě nadávat na poměry a na ty blby, kteří přes své vlastní plné kapsy neviděli na svět kolem a teď objevili slovo krize a naříkají, že jsme přestali růst do nebes.

Kolem nás hučí informační dálnice a informační šum se mění v informační fičák. K čemu jsou informace, když mají hodnotu těch o novém poprsí jakéhosi povedeného ramínka na šaty?

Nemáte někdy chuť vědět, kdo drží v rukou ten cedník, přes který do systému nalévá fakta reality světa? Do krajáče pod cedníkem proudem z vemene té dojné krávy crčí všednodenní reality show. A my – dav - stojíme špalíry, tleskáme a máváme mávátky…

Možná, že někdo někde v jakémsi bunkru pod horami dodnes pitvá zeleného mužíčka ze sestřeleného létajícího talíře, možná někdo má v trezoru rozkaz Pal pro nový křižník Aurora, možná opravdu v sejfu jistého arabského šejka leží dobře pozamykaný objev motoru jezdícího na vodu, jak mi o tom vyprávěli v Japonsku šikmoocí Inženýři.

Nic není jisté, a možná, jak zašeptal onen rabín na smrtelné posteli, všechno je jinak. Ale člověk odjakživa hledá pevnou půdu pod nohama. Jistoty, ze kterých ulítáváme, abychom se k nim vraceli. Bez jistot by nebylo úletů. Hledám toho borce s cedníkem, toho eskamotéra, co mění realitu na reality show. Toho inkvizitora, toho cenzora! Toho největšího z velkých!

Hledám ty jistoty. Kam jsme dali encyklopedie po dětech? Zelené, co raší, je… sněženka. Ten ptáček? Střízlík! Ten keř?

Kdysi při vojenské přípravě na fakultě jsme museli zařvat: „Velím si sám! Vojíne Krůto, k zemi!“ Vlastně jo. Chtěl bych si velet sám. Cedit si sám realitu přes ten trochu otlučený cedník po mamince. Vtloukat si do hlavy někým cizím a neznámým přecezený svět?

Dneska večer si pustím jen jedny zprávy…

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

jap napsal(a):

Cítím v textu nostalgii, smutek i hlubokou pravdu. Pane Krůto, sdílím Vaše pocity, jen, bohužel, nedisponuji Vaším poetickým viděním světa, Vaším košatým slovníkem. Děkuji za hezké čtení k zamyšlení. Škoda jen, že politici, zodpovědní za úpadek společnosti (svádět vše na 40 let komunismu je módní, ale velmi laciné a alibistické, protože dnešní mravní marast je obdobný a srovnání nevyváží ani možnost cestovat či nadávat v hospodě na prezidenta), podobné texty asi nečtou. K jejich i naší smůle.
17. 02. 2009 | 09:18

Michal Macek napsal(a):

jasne: spiknuti-tajnej vladce palnety-spioni-ufoni-vrteni psem.no a co?neni to super?ze koukate na moc filmu?a neni zivot taky takovej film?na svete je skoro 7miliard lidi - to je 7 miliard filmu s prumernou stopazi 60 let.a je tam vsechno - romanticke sladaky,komedie pro teenagery,horrory,politicke thrillery,katastroficke filmy,sci-fi,valecne filmy,socialni dramata,blaznive komedie,klasicke tragedie i nudne telenovely.
17. 02. 2009 | 09:43

myrta napsal(a):

Pane Krůta,od lyriky k tvrdé realitě?Jste čím dál tím lepší a lepší!
17. 02. 2009 | 09:58

hawk napsal(a):

pěkný článek k zastavení, zamyšlení a zahřátí.

to Michal Macek

.....jo jo a ještě taky porno, někdy toho nejtvrdšího kalibru, jako v životě.
17. 02. 2009 | 10:37

Petr S. napsal(a):

pan autor:

Na čelo si neťukám, protože se mi honí hlavou stejné myšlenky.
Lidstvo (tedy převážná část) se vyvinulo "tak daleko", že Vám dnes za peníze udělá mnohý cokoliv, i když třeba na to nemá žádné vzdělání a schopnosti, o morálních vlastnostech ani nemluvě (tyto jsou často spíše překážkou pro výběr "držiče cedníku").

Tato situace je globální, nezná hranic, v každém státě stačí najít jen pár takovýchto jedinců, kteří mistru kuchaři za pohádkovou odměnu podrží ten pomyslný "cedník" tím směrem a tak dlouho, jak ten potřebujete.

Ovšem ne každý má možnost držet tento "cedník", i když by třeba moc rád. Ale své "kuchtíky" si mistr kuchař vybírá sám podle jeho pravidel, která ovšem drží "pod zámkem" a nikomu je neprozradí.
Pro jistotu své kuchtíky často obměňuje, aby zamezil možnému prozrazení svých pravidel a receptů, ale tato možnost je stejně jen minimální, neboť bývalí kuchtíci mají většinou bezproblémový život, do jehož konce často ani nemusí pracovat (v mnohých případech nepracovali ani před "držením cedníku"), takže žádný důvod si stěžovat a něco prozrazovat nemají.

A tak čas plyne a velká většina lidí nemá ani potuchy, že mistr kuchař se svými kuchtíky už dlouho "cedí" tu svoji speciální přílohu k hlavnímu jídlu, mnozí, co vědí, doufají, že se jim poštěstí dostat se do kruhu těchto "kuchtíků", kteří jsou za jejich pomoc při držení "cedníku" pohádkově odměněni, zatímco poctiví a slušní lidé, kteří třeba nevědí, ale aspoň tuší, mají často jedno přání:
"Zastavte Zeměkouli, chci vystoupit!"
17. 02. 2009 | 10:42

KEva napsal(a):

Napsal jste, pane Krůta, co jsem nedávno někomu svěřovala jako "že mnoha věcem nevěřím". Jo, cedník. Nahoře trychtýř, nad trachtýřem cedník. K komentáři "jap": nemyslím si tak zcela, že politici jsou zodpovědní za úpadek společnosti. To by bylo moc jednoduché.
Moje hlava se často zabývala a někdy i trápila věcmi, se kterými jsem se vlastně nikdy nesetkala, ani nikdo blízký v okolí. Takže doporučuju (docela to funguje, trénuju) zaměřit se opravdu na to zelené, co raší, a hýčkat si ten bezprostřední osobní svět :-).
17. 02. 2009 | 10:42

Petr S. napsal(a):

KEva:

Na rozdíl od Vás si myslím, že za úpadek společnosti jsou zodpovedni právě politici.
Je jasné, že jakékoliv společenské uspořádání je nutno řídit zákony, normami, které se často opírají (opíraly) o zvyky, chování a tradice dané společnosti.

Pokud se některá složka života a funkcionality společnosti změní nežádoucím směrem (zvulgarizování, korupce, podvody, trestné činy atd.), je potřeba reagovat změnou zákonů a norem. Neexistuje argumentovat tím, že "tam" (v jiné společnosti) je to taky dovoleno. Společnosti a národy se nevyvinuly za stejných podmínek, na stejném území a podle stejného vzoru, tak je nesmysl přebírat opravdu všechny zákony, normy a zvyky odjinud.

Jedním z dalších důvodů je (pokud by už zákony a normy reagovaly na negativní změny) kontrola zákonů a norem a důsledné postihování jejich nedodržování a překračování - a to bez ohledu na politické, společenské, náboženské a další postavení (všichni jsou si před zákonem rovni - NE jako prázdná fráze, nýbrž jako skutečnost).

Dalším z důvodů jsou osobní příklady, těch, kteří se na veřejnosti a v mediích často pohybují. Myslím, že tento bod nemusím rozvádět.

Ještě jeden bod, který se týká v podstatě už nahoře napsaného - úroveň médií a jejich zaměření (možná zákonná opatření).
Neberu jako argument, že lidé prostě chtějí číst JENOM senzace, skandály, "pikantnosti" ze života politiků, umělců atd. Pokud by státu záleželo na seriózních médiích, která slušně, ale pokud možno neutrálně a PRAVDIVĚ informují čtenáře, proč by taková média nemohla být třeba státem podporována ? Lidé nejsou hloupí a zvrhlí, jak se nám mnozí snaží namluvit. Pokud ví, že jsou informováni pravdivě, určitě by taková média (ať noviny nebo tv-vysílání) kupovali a sledovali častěji.
17. 02. 2009 | 11:20

Endy napsal(a):

Krásný den,pane Krůta,každé Vaše psaní je dokonalou trefou do černého.Umíte pojmenovat přesně,tu kalnou stoku, ve které se denně a většinou proti své vůli brodíme.Ano, možná je řešení,ignorovat jedny zprávy, neotevřít noviny, nepustit radio...Na jak dlouho?Ten svět kolem nás zůstává.Zítra se budeme muset opět vydat tou stokou, plnou špíny, přestože máme pocit,že její obsah den ode dne stoupá výš a brzy nás zahltí.Píšete přesně-hledáme pevnou půdu pod nohama.Mívám taky ten pocit lítosti,že jsem se nenaučila od své babičky názvy kvítků,rostoucích třeba u příkopů.Je pozdě, babička nežije a některé rostlinky u cest,už nikdy nepokvetou.Ale ono zas tak moc na tom nezáleží.Stačí se projít, jako vy,zahradou,kouknout do větví a poslechnout první,nesmělé pípání ptáčků, byť jejich názvy neznáme.Všimnout si tající vločky na rukavici,vzpomenout na někoho, s kým jsme se už dlouho neviděli.Pak vzít třeba telefon a jen tak, mezi řečí mu říct, že se nám po něm stýská.V tramvaji se usmát na někoho,kdo nám zrovna šlápl na nohu,až to řádně zabolelo.Alo to vy všechno víte, chtěl jste nám to jenom připomenout,dík.Nebo snad i vy, potřebujete občas něco hezkého taky slyšet?Ano, Vaše zprávy se nevypínají, ty se čtou víckrát za sebou...Hezký den.
17. 02. 2009 | 11:23

Líný černý pes napsal(a):

Cedník máme v ruce každý, na nás záleží, jak jej použijeme a zda si z přecezného vybereme nebo bereme vše. A jestliže jsme nechali protéct informace o tom zeleném, co roste, tak jsou v podstatě dvě možnosti - informaci doplnit nebo informaci nepotřebovat.

Kdo bere život jako brodění se stokou, jeho věc. Ale těžko v ní budou plavat fialky.
17. 02. 2009 | 12:31

Pocestny napsal(a):

Ale no tak, proč hned vinit celý svět za spiknutí, když jde jen o povzdech člověk, proti kterému se začíná "spiknutí času a přirozenosti". To se pak náhle přirozenost "nepřirozeně připomene"....

Za kým je v té chvíli rovná brázda, ve které cosi raší a roste, může se o to opřít a je to přirozenou kontinuitou jeho života, má pocit určitého naplnění, zvláště, když vidí, že po něm zbude vitální dílo.

Rovná brázda byla ideálem dosažitelným nemnohým, ostatní si mohou nést pocit jisté hořkosti.

Svět náhle atrofoval ve své intenzitě, protože skokem hypertrofoval přes ty celoživotní ploty své doby, pro jedny včas, pro druhé příliš pozdě, proty, kteří ztratili nic, příliš brzo....
Zároveň vznikla obrovská entropie, která je zdrojem strachu, nejistoty, pocitu pohozenosti do děje, který je náhle nečitelně mnohoznačný, intencí, které jsou prostě "jakékoliv" na škále svých možností.

Té lze čelit tím, že buď pochopíme, že ten cedník není instrument doby, ale pocit vyplývající z nepochopení pravidel, která nyní fungují a budeme tomu čelit bádáním a hlavně tím, že nebudeme, jak píše autor, MUSET zařvat: "Velím si sám!",
ale si to v klidu připustíte jako životní krédo.

To ale vyžaduje sílu si zavelet a poslušnost ten rozkaz vykonat.

And that is not a cup of tea for everyone...
17. 02. 2009 | 12:32

KEva napsal(a):

Petr S.

Psala jsem, že "ne zcela". Jedna věc je politika, jiná věc je moc s ní spojená, o osobním prospěchu nemluvím. Chvilku asi bude trvat, než se politické řady v naší společnosti budou formovat z osobností, které svým majetkovým a osobním rozměrem budou jakousi zárkou kvality. Zatím bych řekla, že nejviditelnější vzorek politiků je srovnatelný s nejviditelnějším vzorkem občanů.
17. 02. 2009 | 12:39

třebaKarel napsal(a):

Pane Krůto ,
předně jste borec . Moc ezký čtení . A Vaši otázku ohledně cedníku zodpověděla brilantně paní LČP .(*****) Dělám na sobě nějaký čas takový pokus cedníkáře ignorovat i s cedníkem . Ne že to nejde , když člověk vydrží abstinovat , uvidíte že bude čas i na to , co nám lítá nad hlavou . Mějte se moc hezky , ivan .
17. 02. 2009 | 12:47

Vysedlina pathologická napsal(a):

Co jsem já proti vesmíru? Měsíc pohne mořem a já mám mudrovat nad světovými událostmi? Vždyť jsem jen takhle mrňavá, a moje starosti jsou jistě mrňavé. Vlastně nejsem ani smítko. Sama propadám cedníkem a reagovat na nic nemusím. Ani naše války nezmění galaxii. Ale pokud válku nevyvolám, mám naději, že v mém okolí i ve mně bude trochu prostoru na naše malé soukromé štěstí. Nepotřebuji se dívat, z čeho jsou šťastni a jak žijí druzí. Nemusím rozmotávat zamotané cizí příběhy, i když ani mě život nenechá na pokoji a předloží mi k řešení mé vlastní bezprostřední úkoly. Umět být šťastnen je jedno z největších umění. Vždyť co vlastně jsme? Nic.
17. 02. 2009 | 13:09

Petr S. napsal(a):

KEva:

Nějak jsem nepochopil, jak souvisí majetkový rozměr se zárukou kvality (domnívám se, že máte na mysli kvalitu ve smyslu spravedlnosti, morálky, zodpovědnosti a pod. ?), možná byste to mohla přiblížit?
Jak dlouho podle Vás tato "chvilka" k záruce kvality může trvat ?
17. 02. 2009 | 13:17

Líný černý pes napsal(a):

to třebaKarel :
Pozor na ucpání cedníku. No a když k tomu dojde, tak ho použijte jako sběračku.
Ať žije optimismus.
17. 02. 2009 | 13:25

Petr S. napsal(a):

Pocestny:

Chtěl jsem se Vás zeptat, co podle Vás to životní krédo "Velím si sám!" znamená a jestli je to v dnešní době opravdu ve všech životních situacích a sférách proveditelné ?
Použiji-li přirovnání s armádním životem, není to tak náhodou, jako by obyčejný vojín, příslušník nějaké jednotky, křičel to samé heslo a pevně tomu věřil a řídil se jím? Jak dalece by s tím pochodil ?
Nebo chápete to krédo ve smyslu jako: "Co tě nepálí, nehas" nebo "Drž hubu a krok" ?
A ještě jednu poznámku: Smysluplně bádat můžete jen tehdy, pokud jsou Vám veškeré relevantní informace a zdroje k dispozici a máte k nim neomezený přístup. Jestli tomu tak je, nechám na Vašem posouzení.
17. 02. 2009 | 13:36

KEva napsal(a):

Petr S.

Záruka kvality to samozřejmě nebude nikdy. Jen snad větší pravděpodobnost. Majetkový rozměr souvisí tak, že odpadne dopad "morálky zbohatlíků" Jak dlouho bude ta "chvilka" trvat, záleží jen na nás. Na každém z nás. Celospolečenský rozměr je, tedy podle mě, neoddělitelný od individuálního přístupu.

To Černý pes:
..k tomu ucpání cedníku. Někdy se to stává, mně tedy určitě, ale zas to má své výhody, že si člověk musí cedník vyčistit, případně vyměnit, někdy vyhodit :-).
17. 02. 2009 | 14:22

sedi napsal(a):

Jeste asi pred 10min jsem premyslel, zda maji blogy nejaky vyznam, protoze se citim pod palbou vsemoznych nazoru, vsemoznych 'kvalit' a na blizku neni zrovna zadny vhodny kryt, za ktery bych se schoval. A kdyz uz bych nasel a ukryl se, tak kterym smerem hlavu vystrcit a od koho se nechat zmasirovat a ?... dnes mi pralo velke stesti. Hned napoprve trefa a ostatni, at si klidne pali, me uz nemaji sanci zasahnout :). Dekuji za dnesni klenot.
17. 02. 2009 | 14:34

Petr S. napsal(a):

KEva:

Díky za vysvětlení. Teorie je to jistě dobrá, ale obávám se, že její přerůst do praxe je téměř nemožný.
Znáte přísloví "S jídlem roste chuť". Výjimky jistě existují, ale ty jen, jak známo, potvrzují pravidlo.

O kolika bohatých a superbohatých slyšíte, že by se vzdali části svého majetku ve společenský prospěch ? Oni to dělají, ano, jenomže většinou jsou schopni si tyto "dary" odepsat na daních, takže je otázka, do jaké míry o "dary" opravdu jde.
Podobně je to s různými dobročinnými fondy na různé účely, ze kterých se v mnoha případech žádné daně platit nemusí (ale prostředky čerpat se z nich mohou...). O zakládání a sídlech privátních firem v daňových oázách atd. ani nemluvě. Kolika malým soukromníkům jsou takové záležitosti umožněny ?

Souhlasím s Vámi, že individuální přístup a společenský rozměr spolu souvisí, ovšem je otázka kdo koho, jakým způsobem a jestli vůbec má možnost opravdu ovlivnit.

S tím ucpaným cedníkem jste mě přivedla na dobrou myšlenku v současné krizi:
Státní podporu (opravdovou, ne jenom nízkoúročný kredit) na zešrotování ucpaných nebo zrezavělých cedníků (nebo jejich "výrobců" ? :-) ).
17. 02. 2009 | 14:48

KEva napsal(a):

Petr S.

Já ani tak nemyslela na zbavení se části majetku v něčí prospěch, ale na jakýsi existenční klid a tím sníženou možnost korupce, jestli rozumíte. A souhlasím, že tuto teorii převést do praxe je trošku idealismus, až utopie. Co svět světem stojí, tohle se řeší pořád dokola. Jak se říká, pýcha předchází pádu a tak je to v historii pořád dokola. Ale upřímně: Tak asi 80% (od boku střeleno) naší populace se vůbec nic neděje. Realita a trychtýř a cedník působí pocit, že děje. Od novin a od televize se s plnými pupky odvalíme do svých čistých a suchých peřinek s hlavou plnou toho, jak je kdeco blbě. Sama se v tom často dost potácím.

A co mě nejvíc mrzí, že dobrých zpráv je poměrně málo, i když se dobrých věcí děje hodně. Kdo je chce vidět, vidí je.
17. 02. 2009 | 15:45

Pocestny napsal(a):

Petr S.
Sám si velím, proto si neporučím to, co bych nevykonal a když to vykonávám, tak to dělám tak, abych nedělal ostudu "svému veliteli".

Pokud jsem sám sobě velitelem, nenechám si velet jiným, pokud jsem sám sobě knechtem, tak se nezrazuji tím, že bych se před svými úkoly schoval za cizí záda. Pak také nemusím brblat, že mne dotyčný zastiňuje.

Každý z nás musí být knechtem, někteří dokáží vylézt do sedla svého koně a stát se kavalírem.

Jízda nepochoduje....

Když nechcete muset,
musíte chtít...
To je rozdíl mezi životem knechta a kavalíra.
Držet hubu a krok je výsada pěchoty, pane.

Nehasit, co tě nepálí je pak zásadou těch, kteří lemují cestu s šátečkem.

Takže platí, že nejlépe drží hubu a krok ti, kteří pochodují jménem těch, které to nepálí....
17. 02. 2009 | 17:15

JAHA napsal(a):

Kto drzi ten cednik? My vsetci, kazdy svoj. A kazdy aj rozhodujeme, ci je taky, aby nim prepadli i najvacsie hrubosti, alebo si "poridime" taky, ktory prepusti len jemne substancie. Ja s cednikom nenaberam vodu...
17. 02. 2009 | 17:17

dříve ruda napsal(a):

Pane Krůto,

moc se mi to líbí. Zformuloval jste i moje pocity a tento blog patří k tomu nejlepšímu, co jsem zde četl.

LČP, JAHA:

ano, každý držíme svůj cedník. Jenomže si možná cedíme přecezené...
17. 02. 2009 | 17:51

Petr S. napsal(a):

KEva:

Bohužel to na tom světě lepší zřejmě nebude.
Peníze stojí AŽ na prvním místě a morálka a spravedlnost jsou odstaveny na zcela vedlejší kolej (obojí podle mne úmyslně). Kam se poděla slibovaná "Pravda a láska" ?
Kdyby aspoň platilo to "Žít a nechat žít", ale i když by se člověk na všechno chtěl vykašlat a žít si svůj vlastní soukromý život, není mu to (díky různým novým zásahům a opatřením, které i jeho soukromý život a práci ovlivňují) dopřáno.

Na ty špatné zprávy a náladu po nich mám jednu radu - nečíst nebo odhlásit noviny, nekoukat se na zprávy :-) a vyhrabat z krabic a skříní staré kazety, kotouče, nebo třeba i CDčka nebo dokonce LPčka a poslouchat hudbu a texty, které za něco ještě stály, třeba i mnohé od pana autora v podání Dalibora Jandy, Petra Nováka, Vaška Neckáře a dalších interpretů.
17. 02. 2009 | 17:55

Týna napsal(a):

Každý sám si držíme svůj cedník nad hlavou a projít dírkami můžeme dovolit jen tomu, čemu chceme. A to, co projde se dá ještě roztřídit. Popelka si dokázala taky poradit a když toho na ni bylo moc, přizvala houloubky a moudrou sovu Rozárku alias ty encyklopedie. A nemusela poslouchat zlou sestru ani macechu. I ony měly své sobecké zájmy, jako ti, kteří by nejraději viděli, abychom měli v našich cedníkách místo dírek krátery. Nenecháme-li projít cedníkem ten balast, zbude nám tam místo i na to pěkné, to trvalé. Znovu na jaře vykvétající květinky, budeme slyšet ranní zpěv ptáků, vidět létající motýly a znovu si dokážeme vzpomenout, jak se vlastně všechny jmenují a jak vypadají. Stačí, když zůstaneme sami sebou a nenecháme sebou nikým vláčet. A budeme si chránit svůj čas, který zde máme vyměřený.
17. 02. 2009 | 18:09

Petr S. napsal(a):

Pocestny:

Sice hezky napsáno, ale zřejmě neexistuje jen jediná definice knechta nebo kavalíra.
Někdo si o sobě myslí, že je kavalír a přitom nedosahuje svému knechtovi ani po kotníky...

A to "Co tě nepálí, nehas" a "Držet hubu a krok" není jen výsada těch, co "lemují cestu šátečkem...". Platí to v mnohém případě i pro knechty a kavalíry, aby své získané postavení (ať už jakýmkoliv způsobem) neztratili.
17. 02. 2009 | 18:16

KEva napsal(a):

Petr S.

To je ono. Člověk by si asi měl prostě vybírat, co k sobě nechá proniknout. Ale obávám se, že staré krabice to neřeší. Potěší, poskytnou uchvácholení, únik, pohladí, ale věčným bojem asi zůstane přítomnost, momentální chvíle a co s ní uděláme. Stejně ale tenhle příspěvek pana Krůty tak nějak vyslovil moje pocity, které někdy mívám. Člověk se asi nikam nikdy neposune, pokud nezpracovává i to nepříjemné, co momentální chvíle přináší. A zpracuje jedno, přijde jiné, je to věčný proud života a už končím končím končím.......
17. 02. 2009 | 18:48

Petr S. napsal(a):

KEva:

Přesně tak, dnes více jak dříve platí umění "Oddělit zrno od plevele".
Jsme zahlceni informacemi, vemi často negativními, katastrofickými a pod.(velice účelné) - je potřeba si je přebrat, což ale zabírá čas a jistě zkušenosti. Časem ovšem člověk najde různá zjednodušující pravidla - třeba, že od jistých autorů nemá smysl číst vůbec nic, od některých občas, některé pořady nebo osoby v televizi nebo rádiu vůbec neposlouchat, jiné občas atd. :)
Zjistíte, že toho "zrna" moc nezbyde :-))
17. 02. 2009 | 19:05

dříve ruda napsal(a):

potíž je, že leccos z toho přecezeného byste k sobě chtěli nechat proniknout, kdybyste věděli, že ta materie v tom původním mléce byla. Nevíte, byla zachycena právě tím sítem, které nedržíte v ruce vy, ale ten nad vámi.
17. 02. 2009 | 19:22

jankruta napsal(a):

Mám velkou radost, že po jakémsi výkopu následuje nádherná rozehra a občas úžasná smeč! Tohle je fakt dost dobrá sešlost! Aniž jsme se domluvili na dresu, aniž máme společné logo! Vítám Vás do týmu s názvem "Kebule s.r.o.", do party lidí, kteří ještě neztratili svou hlavu!
17. 02. 2009 | 20:20

KEva napsal(a):

PetrS

Také v tom vidíte, cítíte, účel a manipulaci?

dříve ruda:

Sohlasím. Řečeno jednoduše, kdeco mě zajímá a jsem zvědavá. A pak nevím. Ale dezinformace se provozují v úzkých společnostech, jako je např.rodina, tak proč by to směrem "nahoru" mělo být jiné. Někdy je asi nejlepší nechat to jít "ještě výš", k Bohu, nebo takříkajíc zůstat otevřená, nechtít si udělat názor, což se asi člověk učí s věkem.
17. 02. 2009 | 20:24

cadell@centrum.cz napsal(a):

+
Trpělivost… a špetku humoru
…podle fotografie bych tě, bratře nepoznal… to je let co jsme se neviděli, no více jak dvacet, spíš třicet.
Omylem jsem zabloudil na Tvůj blog… snažím se virtuálnímu světu vyhýbat… ale jde to?
A jedna věc spadá do mé „kompetence“, tak snad jednu otázku zodpovím.
Nuže: Bůh je s Tebou i na tom záchodě.
Měl jsem přítele, kněze, který měl na záchodě svaté obrázky a modlitbou. Jednou, když měl vizitaci z vyšších míst, dostal „kázaní“, že to není důstojné… pár měsíců na to, umíral s rakovinou konečníku… Boží humor nezná míru.
Tož tak.
A ten střízlík… nádhera, z prvního popisu jsem myslel, že je to červenka nebo lejsek…

…poutník zahradou
sadem života
motýl seje zemětřesení
prořezávám hloh…

Karel nebo Šimon
17. 02. 2009 | 21:05

Karel Šimon napsal(a):

+
Trpělivost… a špetku humoru
…podle fotografie bych tě, bratře nepoznal… to je let co jsme se neviděli, no více jak dvacet, spíš třicet.
Omylem jsem zabloudil na Tvůj blog… snažím se virtuálnímu světu vyhýbat… ale jde to?
A jedna věc spadá do mé „kompetence“, tak snad jednu otázku zodpovím.
Nuže: Bůh je s Tebou i na tom záchodě.
Měl jsem přítele, kněze, který měl na záchodě svaté obrázky a modlitbou. Jednou, když měl vizitaci z vyšších míst, dostal „kázaní“, že to není důstojné… pár měsíců na to, umíral s rakovinou konečníku… Boží humor nezná míru.
Tož tak.
A ten střízlík… nádhera, z prvního popisu jsem myslel, že je to červenka nebo lejsek…

…poutník zahradou
sadem života
motýl seje zemětřesení
prořezávám hloh…

Karel nebo Šimon
17. 02. 2009 | 21:09

Kritik napsal(a):

Z autorova článku zaznívá děs nad sílou všudypřítomné manipulace. A to manipulace s lidmi, kteří jsou mylně přesvědčení, že jsou svobodní. A již zde máme první protimluv - kdo nechá sebou manipulovat, není a ani nemůže být svobodný. Jeho svoboda skončila jeho vlastním rohodnutím, že se podrobí manipulátorovi.

Aby člověk mohl být svobodný, musí svobodu chápat jako čistě niternou záležitost. Nic nového pod sluncem, přečtete si antické stoiky. Svoboda tedy nezáleží na vnějších okolnostech. Dále člověk musí usilovat o poznání absolutní pravdy. Bez ní není možné rozpoznat blud manipulátora od pravdivého výroku (lež od pravdy) nebo dobro od zla.

Kde nalézt zdroj absolutní pravdy? Odpověď je jediná: "...Já jsem ta cesta, pravda i život. ..." [Jan 14:6]
17. 02. 2009 | 21:13

Petr S. napsal(a):

KEva:

Ano, mám stejný pocit manipulace, která se dá provádět buď dezinformacemi nebo žádnými informacemi. Je to o to snazší, pokud většina médií patří ohraničené vrstvě vlastníků, ať se jedná o média tuzemská nebo zahraniční. Ne nadarmo se říká, že informace jsou sedmá (nebo která) velmoc.
17. 02. 2009 | 21:26

Líný černý pes napsal(a):

Tak koukám, že meafora s cedníkem nevyšla.

Pes o myslel tak, že balast nechá protéci a ze zbytku pracně, občas i úspěšně, loví krásy života. A když nevyloví, tak to zkouší zas a zas.
17. 02. 2009 | 21:34

Petr S. napsal(a):

Kritik:

Dovolím si pár poznámek/otázek:

"...kdo nechá sebou manipulovat, není a ani nemůže být svobodný..."
-- Moje otázka na Vás, co když ten "kdo" vůbec netuší, že manipulovaný je ? :-)

Co je to absolutní pravda, existuje vůbec, je vůbec možno ji poznat, pokud existuje ?
Neexistují ve skutečnosti jen nějaké (něčí) relativní pravdy, které se za absolutní pravdu vydávají ?
17. 02. 2009 | 21:40

Mejse napsal(a):

Ven, ven a ven, v dešti bez deštníku, v létě pod košatý strom. Oči vidět, smysly vnímat a umět naslouchat. Cedník odvést do sběrny a cestou nezapomenout pozdravit prvosenku, i když si cedníkáři budou klepat na čelo :-)
17. 02. 2009 | 21:40

dříve ruda napsal(a):

Kritik:
děs jsem tam nenašel. Jen konstatování. A zamyšlení nad věcmi, které za zamyšlení stojí.
Není to ani nářek, ani recept, jen jakési zastavení a pohled. I když souhlasím s vaším posledním odstavcem, blog je o něčem jiném.
17. 02. 2009 | 21:40

Michal Macek napsal(a):

jak vidite tak ale kdo chce a pidi se po informacich tak si udela dost presnou predstavu o svete manipulace nemanipulace.
priklad?rezise M.Moore
17. 02. 2009 | 21:58

Petr S. napsal(a):

Líný černý pes:

Abyste si mohl(a) užívat krás života, musíte nejprve žít (bez jakéhokoliv přepychu, ale bez starostí o práci, bydlení, rodinu, stravu, budoucnost, případné vzdělání vlastní i potomků atd.).
Pokud Vám jakési to "první přecedění" (tím prvním cedníkem, jak to někteří nazvali) takovýto normální život neumožní, tak se můžete snažit svým vlastním cedníkem jak chcete a najít krás života kolik chcete, klidnou hlavu, pohodu a mysl na užívání těchto životních krás nenajdete (situace v tom smyslu, co popsal pan autor nebo paní KEva - "...plně se v tom potácím...", "...neustále naskakování nových a nových oken...", "...hledám ty jistoty...", "...a zpracuje jedno a druhé přijde..." atd.)

Napadne mě v té souvislosti Maslovova pyramida potřeb (dá se najít na Wikipedii), která je sice z oboru psychologie a zabývá se potřebami člověka, které jsou nutné k jeho spokojenému a úspěšnému životu a pracovnímu výkonu. I když podléhá několika kritikám, není nezajímavé se s ní seznámit.
Potřeby umístil Maslov do pomyslné pyramidy o několika vrstvách (celkem 5, nejdůležitější dole), přičemž první (nejdůležitější) vrstvu tvoří fyziologické potřeby (m.j. jídlo, spánek, zdraví, svoboda,...) a druhou nejdůležitější vtrstvu tvoří bezpečnost a jistota (pocit práva, pořádku, jistá práce, jistota ochrany před nebezpečími, osobní a finanční jistota,...). Dokud není splněna (alespoň z velké části) nižší vrstva, uspokojování vyšších vrstev nemůže být uskutečněno/provedeno. No a schopnost užívání si krás života patří až do 4. nebo spíše 5. vrstvy (seberealizace).
17. 02. 2009 | 22:27

Lex napsal(a):

Pane Krůto,
Nádhera! Tedy ten text, ne to, o čem je. Zamýšlíte se nad tím, kdo drží ten cedník. Já přidám: co teče tím cedníkem, tedy co zůstává nahoře a co proteče? Můj názor, pane Krůto, je, že to husté, co zůstává na sítu, je chléb. A to co proteče, to jsou hry. Řekl jsem chléb, ale samozřejmě ne chléb v podobě, jak ho známe – mouka, kvásek, voda, sůl. Tím chlebem je ZISK. Koruny eura, dolary, desítky korun, eur, dolarů, stovky, tisíce, miliony, miliardy, biliony. Čím více chleba, tím více moci pro držení toho cedníku. A ty hry? Šalba svobody, volného pohybu, možnosti nadávat na koho chceme, protože to stejně není nic platné, neboť není komu si stěžovat, a i kdyby bylo, tak ho to nezajímá, protože stojí u toho cedníku a čeká na to husté. A kdo to tedy skutečně je, ten, co drží ten cedník? Je jich samozřejmě hodně, pokud si je nezredukujeme na toho hlavního. Nebudu na něj poukazovat, dovtípit se může každý. Ale těch podržcedníků, co mu v tom pomáhají, anebo co si drží jen ty svoje, menší čí docela malé cedníky a cedníčky, je habaděj. V každé zemi jeden, několik, několik stovek nebo dokonce tisíců. Jeden tam, kde drží veškerou moc. Říká se mu diktátor. Nebo je jich několik, pak je to třeba rod nebo třeba junta. Nebo je jich několik stovek nebo tisíců, a pak se tomu říká demokracie. Jenže, ať je to diktátor, rod, junta nebo demokracie, vždycky potřebují a organizují si svoje podpodržcedníky, kterým z toho, co proteče tím hlavním cedníkem (síto má různou hustotu) kápne přece jen ještě něco z toho hustšího. A ti jsou tu od toho, aby ty ostatní, na které zbývají už jen převážně hry, přesvědčili, že to je to nejlepší, co je mohlo potkat, že kdyby přišel na místo toho hlavního držitele cedníku jiný držitel, bylo by to pro ně jen a jen horší. Tak jsou organizovány volby. A chvála za ně, pokud ta možnost je. Protože tam, kde není, ani zpravidla nezáleží na tom, zda cedníkem vůbec ještě něco proteče, protože kromě her, existuje ještě bič (v lepším případě, v horším sekera).
Tož tak nějak to vidím já.
Hezký večer! Lex
17. 02. 2009 | 22:55

Líný černý pes napsal(a):

to Petr S :
Ale ne, pes má radost i z uspokojení té nejzákladnější potřeby - probudit se. Kdo se neprobudí, nemůže nic. A probouzení je tak krásné. A s každodenním překvapením, protože rána se neopakují.
17. 02. 2009 | 23:02

ALT napsal(a):

pro autor,

tak pořád marně vyhlížím kdy se objeví fotky jak nastavujete to zrcadlo před strakovkou a ono nic, škoda nechat protéci jen tak do světa takovou krásnou myšlenku.
17. 02. 2009 | 23:14

Honza Český napsal(a):

Tedy pane Krůto,

jste asi sečtělý a vzdělaný člověk, mnohé jste asi prožil
pak mne ale mate, proč si už dávno
nevelíte sám - vždyť je to prosté

Cokoliv vidíme, slyšíme, přečteme si, cokoliv do nás skápne z cedíku
je jenom vstupní informace
tu porovnáme s jinými, případně si jiné najdeme
porovnáme to s vlastní zkušeností i zkušeností jiných
a všechno to proženeme vlastní hlavou

A jsme svobodní, třeba i jen ve svém omylu
jen sobě věříme
velíme si sami

Nevěřím v moc Věčných Velkých Manipulátorů
kteří nás ovládají skrzeva nejrůznější cedníky
to by člověk musel přestat být bytostí myslící
a kdo by pak byl oním Manipulátorem ?
18. 02. 2009 | 01:33

zdesta napsal(a):

Společnost přešla na jinou hyerarchii hodnot,kterým se měří individuální kvalita jedince.Je to výše bankovního konta,luxusní fáro,vila s bazénem a další.Vznikla tu nová sorta lidí,kteří jsou schopni obohacovat sami sebe jen oběživem.Jsou schopni tomu obětovat cokoliv.Já tomu říkám prodaný život.Nikdo však nikoho nenutí k respektování těchto společenských pravidel.Priority a hodnoty si každý nadstavuje sám.Jde jen o to,jak nás uspokojují.
18. 02. 2009 | 08:06

Petr S. napsal(a):

Líný černý pes:

Pokud Vám stačí k životu a radosti JEN ty nejzákladnější potřeby (spánek-probuzení, jídlo,...), tak by to (bez jakéhokoliv urážení, podle Maslovovy psychologie/pyramidy) znamenalo, že máte psychické problémy nebo se řadíte k nižším živočišným druhům (jako třeba pes) a nebo patříte do období středověku, do feudalismu, otrokářství, kdy otroci a poddaní byli šťastni i za toto málo...

Existuje ale mnoho takových lidí, jako Vy, nemějte obavy - jestli by se tedy náhodou nedalo usoudit, že žijeme v jakémsi novodobém feudalismu, otrokářství (na "davové psychické poruchy" nevěřím) ?
18. 02. 2009 | 08:54

JAHA napsal(a):

Ad:Petr S to LCP
Maslov, nemaslov. Poznal som a poznam mnoho ludi, ktori nemali ani zdravie(ako si ho predstavujeme), ani dostatok spanku (prave pre chorobu), ani dost jedla (dochodok 150 Kcs, lebo za CSR mali obchodik), no a ani tej slobody, ako urcite tusite. A kras zivota si uzivali tak, ako dodnes nedokazem ja (relativne, nejake prasky uz beriem par rockov) zdravy, vyspaty (s tym um mam problem), najedeny, slobodny ...
Stacilo sa im len pozriet do tvare, ked videli modru oblohu, mracik a slnko. A casto sami a s radostou povedali svoje pocity nahlas - aky krasny zivot, nie J...?
18. 02. 2009 | 08:58

Petr S. napsal(a):

zdesta:

Souhlasím s Vámi, že priority a hodnoty si nastavuje každý sám, ovšem existuje jeden závažný problém:
Pokud by případně dva jedinci nebo i více lidí měli úplně stejné priority (dejme tomu milionář, vilu v Karibiku, soukromé letadlo, Porsche, Lamborghini,...), tak by bylo spravedlivé (ve společnosti se spravedlivými zákony), aby měli oba (všichni) stejnou možnost a podmínky, jak tyto priority dosáhnout. Je tomu tak ?
18. 02. 2009 | 09:02

Petr S. napsal(a):

JAHA:

Něco jiného je radovat se z nejzákladnějších věcí a maličkostí dobrovolně, svévolně a něco jiného se radovat se z nich z "donucení" (kdy poctivý člověk rezignuje na vyšší cíle a uspokojení, neboť ví, že jejich dosažení není "dáno každému"). Někomu stačí k takové rezignaci vidět a cítit jakousi nespravedlnost kolem sebe.
To je pak těžké, takovou osobu do něčeho nutit, i když by třeba předpoklady měla.
Jinými slovy - hodně se odehrává "v hlavě" (psychika - pocit bezmocnosti - rezignace).
Neumím si představit, kolik jinak velice schopných lidí se tímto způsobem v současnosti "odrovnalo" (přesněji: bylo "odrovnáno".
18. 02. 2009 | 09:14

KEva napsal(a):

Ano. Hodně věcí se odehrává v hlavě. To je velmi důležitý postřeh. Když si člověk "zacvičí" a jak tak den jde si trošku třídí myšlenky, zjistí, že skoro všechno se odehrává v naší hlavě. Scénáře, starosti, směřuje to do minulosti, do obav z budoucnosti, dumá nad tím, co se nedaří a vlastně jsou to věci, které ani nemůže ovlivnit....apod. Já jsem naprosto exmplární případ. Někdy se tím tak utahám, že ani nemám na přítomnost a realitu. Někde jsem četla větu, že: Člověk je jediný tvor na světě, který řeší věci, které neexistuji. :-)
18. 02. 2009 | 09:43

Pocestny napsal(a):

Hezká diskuse.... tak z ní zase neco vytáhnu.

PetrS - mám z vás pocit, že jste se natolik pevně "ukotvil", že nemůžete rozvinout svou představivost správným směrem...

1. KAŽDÝ z nás je sám sobě knechtem i kavalírem - teoreticky. Pokud ovšem někdo upřednostní své pohodlné knechtství před tím dobrodružstvím kavalírství, nemůže než se stát zapšklým.

Víte, vy tu se Zdestou klasicky zaměňujete významy slov a jevů. Klasicky se tu rozepisujete o VKV vizi "bohatce", kterou vám vštěpují media, místo toho, abyste se sebrali a šli se podívat k sousedovi do truhlárny, abyste zjistili, jak to chodí.

Proč, proboha, ty řeči o jachtách a Lambech v garáži? Copak spokojenost v životě vede přes tyhle věci?

Dokážete pochopit, že bohatý je na světě každý, kdo vydělá více než spotřebuje? Že takových lidí je tu cca 20%?

Dokážete pochopit, že ty vaše chronické hmotné teploměry - auto, chata, dům, dovolená - jsou naprosto zcestnými, protože jen člověk bez majetku v něm vidí to povrchní cingrle, ale zapomíná na to, že majetek je odpovědnost, před kterou neutečte ani na minutu, že podnikání není záležitost osmi hodin denně a šesti neděl placeného volna, nýbrž aktivita celodenní, celotýdenní, celoroční, celoživotní, které dáte obrovské množství toho jediného, na čem v životě záleží - času.

Máte nějakých padesát let na to, abyste "něco dokázali", tak není čas na cezení nudlí, které tečou mediím z nosu, kdo žije a denně se vystavuje realitě, nemusí na ní večer čumět v bedně a cítit se manipulován.

Každá informace je INTERPRETOVÁNA, tudíž manipulována tím, kdo jí přenáší. Teorie "tiché pošty" tu funguje naprosto spolehlivě.

Pokud se stanete notorickými žrouty komentářů, nestihnete "přimý přenos" z vlastního života. Ono je lepší v tom nehrát, počkat na nudle od recenzenta a pak se na to jít kouknout do kina.

Pokud jsou lidé ovšem takovými tupouny, že je neuspokojí méně než Staníka Grosse, tak je to těžké.

Velké oči a krátké ruce, to je problém "našeho člověka". A hlavně krátké nohy, protože tu nikomu nadšení nevydrží dýl jak týden.
18. 02. 2009 | 09:48

Pocestny napsal(a):

Víte, v čem je kavalírství?
V tom, že jeden začíná s ojetou kraksnou, nežije, ale podniká a občas spí, pomalu vytlouká z trhu korunku po korunce za podmínek, za kterých vy byste nikdy nebyli ochotni - bez volna, bez dovolené, s dluhy, které se platit musí (to je úděl malých), ale s pocitem, že vše co dělá, ho representuje, že ke všem těm věcem donutil sám sebe, takže nemusí, protože chce.

Ale chtít se musí od počátku a až do konce, od toho si volno nedáte.

Víte, co je ten pravý pocit svobody a šrtěstí?

Když si každé ráno můžete říci: "Mohu, ale nemusím...."

On člověk udělá daleko více toho, co může, než toho, co musí....
18. 02. 2009 | 09:55

Pocestny napsal(a):

Víte, v čem je kavalírství?
V tom, že jeden začíná s ojetou kraksnou, nežije, ale podniká a občas spí, pomalu vytlouká z trhu korunku po korunce za podmínek, za kterých vy byste nikdy nebyli ochotni - bez volna, bez dovolené, s dluhy, které se platit musí (to je úděl malých), ale s pocitem, že vše co dělá, ho representuje, že ke všem těm věcem donutil sám sebe, takže nemusí, protože chce.

Ale chtít se musí od počátku a až do konce, od toho si volno nedáte.

Víte, co je ten pravý pocit svobody a šrtěstí?

Když si každé ráno můžete říci: "Mohu, ale nemusím...."

On člověk udělá daleko více toho, co může, než toho, co musí....

Proto by měl chápat i tu druhou stránku mince, leccos se "musí", aby se "mohlo"...
18. 02. 2009 | 09:56

Pocestny napsal(a):

Editore....prosím to horní pryč, koktá vám konektivita... -)
18. 02. 2009 | 09:57

KEva napsal(a):

"Nudle, které tečou médiím z nosu"...hle, jak se těžká mlha rozplývá a vylézá sluníčko a úsměv :-). Pocestný: a za 2? Možná jsem něco přehlídla, ale PetrS myslím hmotný chronický teploměr nepoužívá. Víte, co mi pomáhá? Myšlenka rovnováhy. Nemůžeme být všichni na pláži na Havaji, ani žebrat u kostelů. Na každého ukecaného je asi jeden, co skoro pořád mlčí. On je majetek a majetek. Peníze a peníze.

Ale ten nepříjemný pocit z médií a toku informací kolem mě (ani člověk nemusí číst noviny a už vůbec ne koukat do bedny) je základně rozplynul a to díky panu Krůtovi a téhle diskuzi. Moc děkuji.
18. 02. 2009 | 10:03

Petr S. napsal(a):

KEva:

Ano - zahltit člověka informacemi jakéhokoliv druhu tak daleko, že ten neví, kde je nahoře a kde dole ("která bije"), takže začne řešit i věci, které neexistují.
K tomu přidat pár hrozivých, drastických a katastrofických zpráv jako "pepř", takže je z toho všeho mnohým tak, že by si nejradši "hodili mašli" :-)

Dnešní doba je jen pro psychicky silné, ostatně existují názory, že je Zeměkoule až moc přelidněná, hrozí nedostatek jídla a pitné vody, takže na nějakých statisících, miliónech (podle některých dokonce i miliardách) nesejde. Na jedné straně drastický a sarkastický (?) názor, ale na druhé straně s tím jídlem a vodou asi něco bude.
18. 02. 2009 | 10:13

Petr S. napsal(a):

Pocestny:

No že bych se "ukotvil", o tom nevím, ale je pravda, že se zajímám - jak pan autor píše a taky ho to zajímá - o to, kdo jsou ti lidé, co mají co dočinění s tím pomyslným "globálním" cedníkem nad našimi hlavami.

Pokud píšu o nějakém příkladě (Porsche, Lamborghini), neberte to nějak osobně, myslel jsem to obecně. Já takové přání určitě nemám. Auto sice vlastním, 9 let staré, ale i když bych si mohl koupit nové, nevím proč bych to dělal, nemám potřebu (a už určitě ne kvůli nějakému šrotovnému).
Auto je pro mě spotřební věc (ne věc osobní a společenské prestiže), která mi má sloužit k tomu, abych se dostal pokud možno bezpečně a bezproblémově a bez ohledu na počasí z místa A na místo B. A takovou službu vykonávají i stará a levná auta, nepotřebuji na to Mercedes, Porsche nebo jiné exklusivní značky.
A o nějaké vile v Karibiku a vlastním letadle taky nesním, nevidím v tom ani náhodou smysl života, pokud by Vám to tak připadalo.

Možná jsem ten příklad stejných priorit pro dva nebo více zvolil nevhodně, třeba bych mohl užít i priority jako: auto Fabia, jisté zaměstnání, zdraví pro celou rodinu, žádné dluhy. Bohužel se ale v naší společnosti takové "základní" priority nějak vytratily. Nazval bych to jakousi společenskou deformací, kterou má na svědomí taky ten pomyslný "globální cedník".

A ještě k tomu kavalírství - problém je v tom, že není v dnešní době definováno absolutně, nýbrž "třídně".
Nebo se Vám ještě nestalo, že byste byl kavalír, někomu nějakým způsobem pomohl a za to sklidil jen posměch ? ("To je vůl, osel, blbec" a podobně...?). Ale skutečný kavalír se takovými lidmi nezabývá, on ví, kdo a co je...
18. 02. 2009 | 10:44

Pocestny napsal(a):

Dvě věci..
Za prvé - ty základní priority nemohou být ani na nástěnce, ani v TV, ale pouze a jen v hlavách lidí.

Pohlédněme však na oblibu těch, kteří takovou ideu přímo antagonizují - třeba Ráth - a vidíte, že si lidé sice vzájemně ukládají chudobu a "rovnost", ale každý má sen, jak na tom osobně trhne. Hrdinou není ten, kdo může, ale enmusí, naopak, hrdinou je ten, koho nutkavost vítězit dovede mimo veškerá pravidla soutěže.

Čili, te cedník si na hlavu pokládá každý z nás sám.

Zadruhé - kavalírství je pojato třídně, ale jen knechty. Ti z každého prostého lidského zájmu dělají politiku a hledají, jak by se na tom přiživili.

Kavalír je člověkem, který koná dle vlastních pravidel, proto je povnesen nad nevděk těch, kterým "pomáhá".
Já tedy lidem nejraději "pomáhám" tím, že jim dám takovou práci, aby jim nikdo už pomáhat nemusel.

Neptej se, co firma udělá pro tebe, ptej se, co ty uděláš pro firmu a tím i pro sebe. Pracuješ ne "pro mne", ale se mnou, tak pracuj tak, abys zasloužil podíl, který ti náleží.

Pokud chceš více, nepracuj déle, ale lépe, kvaltování je toliko hovadu dobré, ale za sezení nikoho nikde nikdo neplatí...
18. 02. 2009 | 11:29

Pocestny napsal(a):

V každém případě je svoboda rozhodnutí o vlastní budoucnosti něčím, co žádný majetek nevyváží.

Jedna poznámka na konec....
Po letech tu je "tlustý kocour", tedy globální manažer, který za své "nemravné příjmy" od socialistického státu za šéfování ČEZ mohl také vrazit do maríny na Jadranu, golfu u Prahy nebo zámečku ve Štiříně, aby si jeho děti "měly kde hrát", ale ne, on, mrzák jeden, dal prachy na školu.

Co se na něj ood socanů sneslo za zlo, co se tu lidiček vyžvanilo ze svého mindráku a zloby, protože prostě ve své vulgaritě nedokážou pochopit, že mu nešlo o nic jiného, než o tu školu.

Problém je v tom, že si ten cedník polovina populu ráda nasadí, aby k ní nedolehly ty povinné pravdy dneška, aby se dál mohla opájet rohlíkem desinterpretace vlastního života tím, že ho "obětuje" spiknutí okolí.

Houby, pokud jeden nechce být obětí, nesmí být wohnoutem ...
Každý je obětí jen a pouze sebe sama...
18. 02. 2009 | 11:36

Petr S. napsal(a):

Pocestny:

S těmi prioritami to není tak jednoduché. Souhlasím s tím, že se tvoří v hlavách lidí, takže záleží na myšlení, psychice. Jenže ta je bohužel velmi často ovlivnitelná zvenčí - znáte to, "Stokrát nic umořilo i vola".

Pokud budou mnozí denně z každých novin, televizních a rádiových vysílání "bombardováni" zprávami, kdo jaké auto má, jakou vilu, jaký plat, kam jezdí na dovolenou atd. nebo jak "neskutečně výhodné" je nové Audi se slevou, výprodej exkluzivní elektroniky, nábytku za neskutečné ceny, "last minute" dovolené kamkoliv, které za takovou cenu nikde jinde a jindy nepořídíte atd., tak se brzy sami sebe začnou ptát, jestli to náhodou tak není jakýsi společenský standard a oni ho už nedosahují (nejsou "uznávanými" členy společnosti). No a aby ho dosáhli, začnou se zadlužovat...

Společenský tlak je bohužel velmi často silnější, než vůle jedinců. Už děti ve školce jsou s ním konfrontovány (oblečení, elektronika, rodinné dovolené, tátovo auto, ...), to "masírování mozku" se pak s nimi táhne celý život.
18. 02. 2009 | 11:55

Petr S. napsal(a):

Pocestny:

Ačkoliv vím, že existují manažeři a ředitelé, kteří pracují opravdu velmi tvrdě, existují také jiní v jejich pozicích. Ovšem osobně si myslím, že v mnoha případech, zvláště u státních podniků a firem, ale také bank, jsou příjmy mnohých takových osob nemorální.

Těžko někdo vykoná tolik práce, že by její přínos (hodnota) pro některou firmu/banku byla třeba stonásobně, tisícinásobně nebo někdy dokonce vícenásobně větší, než hodnota práce, kterou vykoná její zaměstnanec. Mnohokrát se tito lidé ohánějí velkou zodpovědností, kterou nesou. Ovšem když přijde na "lámání chleba" a nesení této zodpovědnosti je požadováno (krize, krach firmy/banky), vypadá situace jinak...

Co se týká vkládání peněz do škol - je obrovský rozdíl, jestli vkládám peníze do školství nebo zdravotnictví státního nebo soukromého. Pokud dělám to druhé, podporuji elitářství (špičkové vzdělání, zdravotnictví jen pro "vyvolené") a ne úroveň všeobecného školství, vzdělání a zdravotnictví.
18. 02. 2009 | 12:18

Pocestny napsal(a):

Bombardován je ten, kdo se nechá...
Děti jsou sice dobrý rukojmí, ale pokud je zaměstnám jedním, nebrečí po jiném.

To není o tom, co máte, ale o tom, čím / kým jste. Kdo někým je, má i na ty hračky doby.

Z průměru se ale oddělíte jen směrem výše, protože opačný směr nikoho, ale nikoho nezajímá a tím, že uděláte něco hodného zřetele. Pak si můžete stanovit pravidla.

Máte to i v pohádkách - nejdříve to vždy bylo o ranci buchet a cestě "do světa", pak nám komopuš vymyslel toho Rýbrcoula a udělal z nás Anče, Kubu a hajnýho - tři trotly ve službách krachujícího trotla..

Je to velmi edukativní večerníček, ukazuji na něm dětem, jak vypadá, žije a myslí wohnout.

Proč jste tak materiální????

Víte, když se zamyslim na největším pocitem štěstí v minulým roce, tak to byl týden s dětmi u nás na Orlicku. Stálo mne to asi nejméně ze všech výletů za poslední leta.
18. 02. 2009 | 14:52

Týna napsal(a):

Máte pravdu, Pocestny, největší bohatství je v maličkostech, stačí si jich všímat a dávat si na nich záležet. Největší bohatství je v nás, jen si jej uvědomovat a posadit jej na ty nejvyšší příčky našeho hodnotového žebříčku.
18. 02. 2009 | 15:39

vlk napsal(a):

Pane Krůto

zdá s e , že jste i mi, při psaní tohohle blogu viděl do hlavy i do duše...
Díky za blog.
Přišel jsme na něj dlouho. Kdo ví proč. Ale jedno s emusí nechat. Pod blogem je mimořádná diskuse. Na mou věru.Musíte z ní mít dost velkou radost. Řekl bych.
18. 02. 2009 | 16:04

Karel Šimon napsal(a):

+
Trpělivost… a kýbl humoru
-všem zúčastněným

JK se sklerotický dědek omlouvá, v euforii nad sloupkem, mi splynuli dva Janové (takže ve skutečnosti jsem psal Janu Dobiášovi… což mi došlo, až když jsem se v noci převaloval a nemohl usnout…) Jinak na názoru to nic nemění…
Pro editora: Prosím verzi s „cadell“ vymazat, ta se tam vyloupla omylem.
Vše dobré, zvláště těm, kteří se probouzejí a kteří jdou Cestou, Pravdou…
18. 02. 2009 | 17:51

zdesta napsal(a):

Pocestný:Pane kolego nějak si nerozumíme.O nadstaveném žebříčku společenského uznání,tedy "kvalitu" jednotlivce se nemíním přít. To bych nesměl na př.znát slovo celebrita,nebo VIP.Nesměl bych být účastníkém reklamního nahánění,od luxusní kosmetiky počínaje a končecí pobídkou ke koupení "levného" auťáku jen za 450 klacků.Když pak někde přijede třeba s Pegeotem 205 starým 15 let,jste prostě málo úspěšná socka.Tak to funguje a Vy s tím vůbec nic neuděláte.Jestli jsem schopen tento závod o uznání ignorovat,budu patřit k menšině.Velice rád tam budu patřit a patřím.Priority vidím v něčem jiném.Každý je má nějaké a pokud mu vyhovují,nic proti tomu.To že se určité společenské hodnoty pozvolna vytráceji,o tom se nemíním dohadovat.
18. 02. 2009 | 18:16

ALT napsal(a):

pro Pocestný,
hm, :-)
18. 02. 2009 | 18:22

Petr S. napsal(a):

Pocestny:

Nevím, proč mi pořád předhazujete, že jsem materiální :-) To jsou jenom Vaše domněnky.
Už jsem se Vám několikrát snažil vysvětlit, že nemluvím o sobě, nýbrž to, co vidím u velmi mnoho lidí ve svém blízkém i vzdálenějším okolí, příbuzní, přátelé, ale i někteří kolegové atd.

Pracuji velmi hodně s lidmi, takže slyším a poznám mnoho životních příběhů a situací. Sám už taky mám "nějakejch těch pár křížků" na krku, takže jsem taky už něco zažil. Tak prosím Vás pochopte, že pokud něco píšu, není to o mém životě, není to mé stěžování, nýbrž spíše o tom, co kolem sebe vidím a od jiných slyším. Já se "bombardovat" nenechám a myslím, že jsem byl schopen tímto jistým způsobem ovlivnit i většinu rodinných příslušníků a příbuzných :-)

A pokud Vás to zajímá, co je největším pocitem štěstí pro mne, tak prosím: jsou to situace, kdy jsem byl nějakým způsobem schopen pomoci jiným, třeba i cizím lidem a vidět je šťastnými. No a dalším pocitem štěstí je být zdravý sám a také všichni ostatní rodinní příslušníci. Od prarodičů a rodičů jsem často slýchával: "Peníze tu budou, i když my tu už nebudeme", takže jsem brzy pochopil, co má větší hodnotu...

Tolik pro Vás (a snad naposled) o mém "materialismu".
18. 02. 2009 | 18:35

KEva napsal(a):

Já bych osobně ten "materialismus" zas tak nezahazovala. Někdy je to opačný extrém v postojích. I tahle diskuse, naprosto skvělá, vznikla díky tomu, že je pro ni prostor. Že je na ni nálada, předpokládá existenci počítače a napojení na internet,sezení v teple, tělesnou nasycenost, nějaký rozhled a čas. Nejsem příliš vzdělaná, jsem taková průměrná mamka, ale tuším, že uspokojení materiálních potřeb v životě působí patrně potřebu jiných prožitků. Vím, že je tu řeč o něčem jiném, o povýšení hmotných statků nad slušnost, o prioritách. Sama mám víceméně takové příjemné základní "prd", ale přiznám se, že občas bych brala větší bezstarostnost ohledně majetku, pěknou chalup na pěkném místě, tedy "svůj kus země", pěkné auto, víc peněz na lístky třeba do divadla, moc ráda bych procestovala v pohodlí třeba Skotsko, měla pár na míru šitých kostýmků a kvalitní lodičky a tak podobně. Čas a 24 hodin dne věnuji ale něčemu jinému, než usktečnění tohoto, prostě jsem si to tak vybrala. Ne každý, kdo toto má a věnoval tomu čas a energii, je hned padouch, myslím. Taky je tu asi rozdíl mezi pojetím hodnot muže a ženy. Ale to jen tak na okraj.Btw: Vzdát se hmotných statků je šlechetné, ale jen u toho, kdo je má.
19. 02. 2009 | 06:00

Petr S. napsal(a):

KEva:

Máte pravdu, ale to se týká všech věcí - pokud se "vyženou do extrému", tak většinou "nejsou zdravé", když to tak nazvu.
Ovšem i "materialismus" je záležitostí myšlení - mám na mysli z toho pohledu, že opravdu rozumní lidé hodně uvažují, srovnávají a třeba si i nechají poradit z více stran, než se třeba zadluží.

Smysluplným zadlužením je nepopíratelně bydlení, zdraví a vzdělání. Ostatní "materiálnosti" se dají zařadit do různých kategorií podle nutnosti a mělo by pro ně platit, že se mají pořizovat podle toho, co nám naše kapsa a ne naše oči dovolí. Nemusí se jednat vždy o fungl nové věci, i použité a zachovalé často poslouží svému účelu (auto, počítač, knihy, elektronika,...).

Spravedlnost nebo nespravedlnost toho, co nám naše kapsa a jinému jeho kapsa dovolí, zatím neovlivníme, ale třeba se takového času někdy někdo dočká. Jsou lidé, kteří moc nemají, a přesto se s vámi rozdělí i o to poslední, jsou lidé, kteří mají hodně, zasloužili si to svojí prací a úsilím a ne všichni jsou skrblící. No a jsou také lidé, kteří mají hodně, ale dostali se k tomu ne vždy svoji prací a pílí. Však to znáte, třeba i takové lidi, kteří rozdávají všem, ovšem někdy to má ten háček, že rozdávají v první řadě sobě a z něčeho, co jim nepatří :-)
19. 02. 2009 | 08:36

Endy napsal(a):

Každý z nás žije v jiných podmínkách,vidí hodnoty života v něčem jiném,nemusí být špatný jen proto, že vidí svět jinýma očima než my.(LČP-nevidím život jako stoku,bylo to mé přirovnání k balastu, který nás obklopuje a o kterém psal pan Krůta.Kromě fialek kolem sebe nacházím denně mnoho obyčejných věcí, které často překonají i krásu fialek)Veškerá špína, stékající tedy třeba s cedníku,je nám všem bez rozdílu,naprosto ukradená v ten moment, kdy nám onemocní naše dítě, náš blízký,my,nebo když nás potká osobní tragedie.Naše hodnoty jsou od toho okamžiku jasné a z cedníku můžou padat třeba trakaře!(je zase jen na nás, na jak dlouho a jak hluboké stopy, v nás tahle zkušenost zanechá.)Hezký den všem.
19. 02. 2009 | 09:29

Petr S. napsal(a):

Endy:

Otázka "Co bylo dřív, závist nebo nespravedlnost ?"

by se dala určitě přirovnat k té známé otázce:

"Co bylo dřív, vejce nebo slepice?"

V každém případě, pokud bude existovat nespravedlnost (v získání majetku a bohatství), o nějaké lidské změně k lepšímu po stránce závisti a zášti nemá smysl uvažovat.
19. 02. 2009 | 11:56

KEva napsal(a):

Tak na tohle už mám odpověď. Ani slepice, ani vejce. První byl kurník. Ani závist ani nespravedlnost. První byl člověk. Lidstvo nad tím může přestat dumat, je to přece jasné :-)).
19. 02. 2009 | 12:15

Pocestny napsal(a):

Život je nespravedlnost přirozená, to pro všechny, kteří to očekávají bez toho, aby to spoluvytvářeli.

Pouze vyspělá občanská společnost, která je naplněna nám poněkud zvetšelými pravidly prostestantské morálky dokáže tu nespravedlnost mírnit, ale spravedlnost, to je království Boží, to mají věřící odměnou po smrti, atheisté se tím "opájet" nemohou, tak se svého zklamání dožívají daleko dříve.
Pokud vezmete život za přirozeně tak spravedlivý, jak vy donutíte sebe a své okolí být, pochopúíte, že co se krok po kroku buduje, nelze pasívně očekávat.

Společnost je prázdný pojem, protože brouk vždy sedí v konkrétních hlavách.

Uvědomte si, že vše má dvě stránky - tato doba naprosto smyla tu fasádu smyšlenek a iluzí "o národě". Ukazuje se ve vší nahotě, z koho jest tvořen....nehledejte zlo jinde, než kde sídlí, v hlavách lidí. Ta smečka tatrmanů, proti které máte svůj cedník, ta, kterou z cedníku podezříváte, jen jen bandou odvrascející malomyslné od hoře jejich nešˇˇtastných životů...nic víc, kravál mezi reklamou, prořadem pro ty, kteří nevědí, co s penězi.
19. 02. 2009 | 12:48

Pocestny napsal(a):

Oprava
Život je nespravedlnost přirozená, to pro všechny, kteří očekávají, že bude spravedlivý bez toho, aby to spoluvytvářeli
19. 02. 2009 | 12:50

Petr S. napsal(a):

KEva:

S tím kurníkem si nejsem tak jist :) Myslím si, že člověk viděl kolem sebe pobíhat slepice a také jak snáší vejce, pak mu přišlo na mysl, že by jich mohl "využít" pro obživu, proto vybudoval kurník :-)
Něco stavět (kurník), aniž by člověk věděl, jak, k čemu a jestli to vůbec později využije ? No dějí se takové věci, ale normální lidé to nedělají :-))

A s tou závistí a nespravedlností - v jistém smyslu se závist a žárlivost projevuje i u zvířat - ať je to třeba při krmení nebo když si třeba "páníček/panička" hraje s jiným pejskem za přítomnosti svého vlastního :-)

Pocit spravedlnosti se ale zřejmě projevuje až u člověka. Souvisí se seskupováním více jedinců do skupin, společností a utvářením jakýchsi řádů, později zákonů, které činnost, pravomoci atd. dané skupiny a společnosti řídí. Toto "znerovnoprávnění" (vytvořením řádů/zákonů, povinností) členů skupiny/společnosti bylo pak příčinou vzniku pocitu spravedlnosti a závisti.

Co s tím ? Zase ty příčiny (zákony, řády, povinnosti,...) odstranit ? Nemyslím si, že by to bylo třeba. Podle mě by "stačilo", kdyby existovaly jisté základní zákony a právo, které jsou PRO VŠECHNY (!) členy skupiny/společnosti (bez rozdílu postavení, bez výjimek) stejné, důsledně se jejich dodržování konktrolovalo a take spravedlivě postihovalo.
V každém případě by to mohla být zajímává a dlouhá filozofická diskuse :-)
19. 02. 2009 | 15:49

Endy napsal(a):

Já nevím Petře,po pravdě je mi docela fuk, co bylo dřív.Myslím však,že žádná společnost se nedá nikdy seřídit tak,aby byla rovnoprávná a spravedlivá.Skládá se z jednotlivců,kteří jsou jedinečné osobnosti, v dobrém i zlém smyslu.Já vidím spravedlnost v tom,že nám byl dán prostor mezi dvěma body-životem a smrtí.Jeho délka nám je nám vymezena každému jinak.(pozor, už tu by se dalo polemizovat o nespravedlnosti!)Každému z nás byl vymezen čas, který tyhle dva body vymezují.Většina z nás, od něj něco očekává.Podle mého, je právě tohle špatně.Tento čas nám byl,podle mého, (Jag.by řekl neinteligentního)názoru,vymezen možná proto,abychom neočekávali, ale dávali. Bez rozdílu podmínek, v nichž jsme se narodili,podstatná je po nás stopa, kterou po sobě zanecháme.To další je na dlouhé filozofování,jako všechno, co se začne porcovat a rozebírat.Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jsem si vychutnala i období, kdy jsme podnikali. Svetříky, dovolené, každé dva roky nové auto, zařízený dům,krámy, krámy, krámy...jednou se Vám to všechno zastaví jak obrovská nicota..co dál? Radost se už dávno, při nových a ještě lepších krámech nedostaví..a to uspokojení z práce, výsledků?Z toho, že já dávám lidem práci?Měli jsme jich ve fi.přes 60.Nic moc štěstí mi to nedoneslo, jak píše pocestný!Obrovský tlak zodpovědnost,starosti,noci beze spánku..Uspokojení ze schopnosti dát lidem práci,je pro mě spíš otázka ega,jsem dobrý a umím!To mě fakt nedostalo..Zůstal mi dodnes jen hřejivý pocit z toho, že mi po tolika letech, k narozeninám, k Vánocům chodí krásné sms od zaměstnanců, jejichž tváře jsem dávno zapoměla.Brázda-jak kdosi nahoře tady pěkně napsal- dobrý pocit z toho, že jsi vždycky jednal fér, že jsi vždycky víc dával, než čekal..Mám to tak dnes víc než kdy jindy a touto zpětnou vazbou nacházím nevyčerpatelný zdroj vnitřního štěstí.Má babička, kterou si opět dovolím připomenout,říkávala-nejlepším polštářem je čisté svědomí a já každý večer její slova kdesi v prostoru slyším..Přesto si nejsem jistá, zda jsem uplynulý den ,někomu ,byť neúmyslně neublížila..Bohužel,misky vah ,toho dobrého a zlého, se převažují přesto stále ještě na střídavou stranu.Tak to mám já,nikomu nic nevnucuji.Hezký večer.Musím běžet chystat večeři,jste bezvadní,tak třeba zase zítra...Snad nám pan Krůta předhodí zase nějakou tu kost, o kterou se s chutí poperem.
19. 02. 2009 | 17:26

KEva napsal(a):

PetrS

Ten kurník byl myšlen ve smyslu, že tu muselo být něco před tím, než vznikla diskuse o vejci a slepici, a spíše jen taková poťouchlost :-).

Já bych zákony a právo předstihla s učením se dodržování pravidel. Začíná to opravdu u maličkostí, třeba u pravidel slušného chování, plnění povinností, rodičovských vztahů směrem k dětem, tedy začíná to u nějaké morálky, která je rozklížená. Pak žádný zákon ani právo nezaručí taky nic.

Endy, napsala jste to moc hezky, on se totiž člověk především, přemýšlí-li a má-li ke svému životu zdravý vztah, potřebuje pořád nějak vyvíjet. To obnáší změnu, neustálé přepisování naší "mapy", podle které jdeme a tak nějak pokud si neprojdeme řekou či nepostavíme-li si most, nepřejdeme na druhý břeh. Většina z nás více či méně stavět mosty nechce. Naše přirozená "lenost" a nechuť k opuštění domnělých jistot je neustálý boj.
19. 02. 2009 | 18:14

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Smoljak David · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Těšínská Tereza · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy