Jan Kubáček

21. 07.

Nejvyšší čas opustit první republiku

Jan Kubáček Přečteno 4360 krát

Fakt, že na dnešním prvním věcném jednání nové vlády dojde i na téma imunity členů parlamentu, má výraznou symboliku. K rokování se schází vláda, jež se rozhodla být vládou nepříjemných zpráv a rozsáhlých škrtů. Ministři si uvědomují, že budou potřebovat širokou podporu veřejnosti a její pochopení. Proto musejí začít se změnami alespoň symbolicky sami u sebe dle staré dobré rady, že schody se vždy uklízejí odshora.

Téma imunity se pro tuto taktiku nabízí. Rozvětvená nedotknutelnost českých poslanců veřejnost dlouhodobě dráždí. V dnešní politice navíc nemá opodstatnění. Je historickým dozvukem traumat prvorepublikové politické elity, jejíž obavy pramenily z politického zatýkání oponentů během první světové války. Takovým situacím už dost dlouho nečelíme. Monarchistické rozměry ochrany zákonodárců naopak oslabují průhlednost a efektivitu dnešní politické moci.

Také ve srovnání s poměry v cizině vyvolává česká imunita údiv. Všechny parlamenty od Finska po Portugalsko nabízejí svým představitelům pouze ochranu výkonu jejich práce, pronesených názorů a působení na půdě parlamentu. Většina evropských států si sice ponechává i institut nepostižitelnosti poslanců, ten se však vztahuje jen na vybrané drobné přečiny a funguje spíše jako pojistka proti účelovým smyšleným obviněním. I tato garance však platí velmi omezeně jen na cestu do parlamentu, případně po dobu jeho zasedání. Existují i přísnější státy, například Nizozemsko, Španělsko, Švédsko či Velká Británie, kde jsou poslanci chráněni jen na parlamentní půdě a v souvislosti se svými názory a projevy.

Přežitost stávající podoby české imunity prokazují i sami ochraňovaní. Drtivá většina poslanců a senátorů se zákonné ochrany v případě přestupků či vyšetřování sama vzdala v obavě z nepříznivého mediálního ohlasu.

Ano, od vzniku českého státu jde už o třináctý pokus o změnu, jež pravidelně narážela na odpor Senátu. Nyní by se však situace mohla změnit. Senátoři budou pod tlakem blížících se voleb, řada z nich bude obhajovat mandát. Společnost je navíc dnes na chování politiků nebývale citlivá a podle toho bude také uzpůsobovat i svou ochotu podporovat je v nepopulárních krocích a v jejich kariérách. Právě tato souvislost se vzácně dotýká jak vládní koalice, tak opozice, jak vlády, tak i sněmovny a Senátu.

Pokud přes tuto příznivou konstelaci neuspěje ani třináctý pokus, pak celý český politický establishment velmi vážně hazarduje se svou budoucností. Příště se už téma omezení imunity může stát velmi účinným politickým beranidlem ryze populistického, či přímo extremistického politického proudu.

Komentář vyšel v deníku E15

07. 07.

Nastupuje patnáctka realistů - co můžeme čekat od nové vlády

Jan Kubáček Přečteno 12770 krát

První bitva je vybojována. Známe už jména patnácti postav nové vlády. Fakt, že jde jen o mužské osazenstvo a výběr z řad dlouholetých praktiků byznysu a politiky na různých úrovních, a chce se i říci pověstných pragmatiků, dokazuje, že půjde o kabinet nepopulárních zpráv, omezení a viditelných škrtů.

Ostrý start

Odvozeno z personálií a jejich dosavadních kariér, jednání na půdě Strakovy akademie budou tvrdá, ale realistická. Velmi ilustrativně to vystihují finální střety o jednotlivá ministerstva a dolaďování pověstných detailů kompromisů.

V nastupujícím vrcholném týmu jsou i těžké politické váhy, které mají řadu plánů a jde jim o další politický vývoj – tvrdý vyjednávač Kalousek se utká o politický vliv a voliče s Petrem Nečasem. Právě od nich můžeme očekávat výraznou politickou dynamiku. Miroslav Kalousek bude bojovat o pověst dobrého hospodáře a odborníka, Petr Nečas o pozici šéfa silného týmu. Nečas si uvědomuje, že když se stane výrazným premiérem, vyroste jak stranicky, tak státnicky. Viditelné party odehrají i Karel Schwarzenberg a Vít Bárta, u kterých minulé týdny potvrdily taktický um. Velkou výzvou budou další měsíce pro Radka Johna, Alexandra Vondru a Pavla Drobila, kterým startuje vrcholná politická kariéra.

První rok

Koalice tedy dosáhla dílčího vítězství, avšak další bitvy se rychle blíží. O podobu státního rozpočtu, o reformní zákony či o intenzitu šetření na jednotlivých rezortech. Dosavadní zkušenost bude premiérovi a jeho „vládním mužům“ velet udělat maximum nepříjemných rozhodnutí a legislativních návrhů do prvního roku vlády. Tedy v čase, dokud bude veřejnost alespoň částečně svolná k uskromnění ve prospěch budoucnosti.

První rok je vždy spojen s atmosférou očekávání a s možností čerpat z kreditu udělené důvěry a trpělivosti. Této příležitosti navíc nahrává skutečnost, že opoziční ČSSD trpí v současnosti přinejmenším dualitou moci a vyvažováním mezi jednotlivými místopředsedy. Vládní kabinet doposud požívá i podpory prezidenta, což všechny předchozí začínající vlády také říci nemohly.

Zkoušky přesto přijdou. V podobě podzimních voleb, prvních otřesů popularity nebo zevšednění nových ministerských tváří. Skutečný étos nového vládního kabinetu se projeví až u první legislativní vlny a návrhu státního rozpočtu pro rok 2012. Podoba státního hospodaření pro příští rok je z velké části dána dosluhující vládou Jana Fischera a zejména současným stavem zákonů a mandatorních omezení.

Buďme rádi za spory

Na lámání chleba dojde především při dojednávání detailů navrhovaných zákonů, při jednání o střídmosti jednotlivých rezortů a při diskuzích o průlomových změnách u penzijního, zdravotního a sociálního systému. Svým způsobem tak buďme rádi, že v minulých týdnech došlo k řadě sporů při tvrdém vyjednávání, které dalo možnost dosáhnout základního kompromisu, jízdního řádu dalších změn a zejména pevných lhůt. Stále totiž platí, že je lepší tvrdě vybojovaná dohoda, která je závazná a později i ctěná, než věčný „klid před bouří“, zapříčiněný vágní smlouvou plnou politicky korektních, ale zcela nekonkrétních slibů.

Závdavek věcné vlády by tedy byl, teď ho ještě zhmotnit. Jasná sněmovní většina, očekávání veřejnosti a bilanční podzimní volby tomu nahrávají.

Text vyšel v deníku E15

Archiv článků: červenec 2010

Nejvyšší čas opustit první republiku

Nastupuje patnáctka realistů - co můžeme čekat od nové vlády

Blogeři abecedně