Dnes odolal zákonodárný sbor klasické sněmovní funkcionářské a formalistní politice. Politice libující si v řadě výborů a podvýborů, kterých před nedávnem vzniklo opět požehnaně a zejména v politické praxi vyznávající svolávání mimořádných vyšetřovacích sněmovních komisí.

Poslanci mají komise rádi i přes jejich neradostnou minulost, během níž tyto orgány spíše vyvolávaly posměšky, než že by přinášely výsledky. Dosud ani jedna poslanecká vyšetřovací komise nepřišla s konkrétním a hmatatelným úspěchem.
Vzpomeňme na sněmovní komisi vyšetřující případ plzeňských práv, jež vznikla právě před rokem. Konkrétní výstup z její práce? Jen předvolební hesla na billboardech a emotivní projevy na půdě parlamentu. Jinak zhola nic. Možná si vzpomenete i na komisi vyšetřující kauzu Diag Human, Unipetrol či privatizaci předních českých bank (na ukázce IPB). Také nic.
Nejsmutnějším symbolem prázdnoty těchto aktivit je komise k případu Jana Moravy. Ta měla ambice vyšetřit údajné vyděračské aktivity mladého poslance. Nedokázala se ale ani jednou sejít. Jediným účelem bylo zabavit veřejnost předstíranou kontrolní aktivitou.

Věčným a nekonkrétním přetahováním mezi poslanci komise každý problém vždy jen rozmělnily či od něj odvedly pozornost. Někdy navíc přílišnou politizací kauzy dokázaly zkomplikovat práci policii.

Problém je, že se u nás komise sestavují podle stranického klíče, ne podle odbornosti. Komise navíc neplní ani roli opravdového vyšetřování s jasným politickým mandátem a účinností jako třeba v USA, Británii nebo v Nizozemsku. Tam panuje skutečná snaha poslanců o kontrolu a šetření, platí tam povinnost účastnit se jednání komisí, a využití závěrů pro policejní vyšetřování přitahuje i mediální zájem.

Přes všechnu skepsi si nemyslím, že by sněmovna měla na tuto aktivitu zcela rezignovat. Věrohodná kontrola je jednou z tradičních výsad zákonodárných sborů, dodává jim na vážnosti a smysluplnosti. Česká dolní komora ale urgentně potřebuje ukázat vůli konat, dobrat se k výsledku. Je třeba komise podpořit i právně, úpravou, jež by zakázala absence jak ze strany zpovídaných, tak i „komisařů“. Pak by se dalo dojít k výstupům využitelným třeba i pro policii.

Vidím jistou šanci v pracovním zápalu legislativců-nováčků a v mediálním tlaku. Pokud se totiž konečně začneme pídit po průběžných výsledcích a budeme hodnotit zákonodárce i podle tohoto kritéria, pak možná přestane platit okřídlené pravidlo „když chceš zamést problém pod koberec, vytvoř komisi“. Asi nejdříve potřebujeme svou symbolickou „Watergate“, aby konečně došlo ke změně.


Komentář vyšel v deníku E15