Jiří Paroubek se v uplynulých dnech nezvykle jasně vyjádřil ve prospěch pokračování platnosti takzvaného "bohumínského usnesení". Jde o závazek přijatý sociálními demokraty v roce 1995, který straně zapovídá otevřenou spolupráci s komunistickou stranou na centrální úrovni politiky.

Současné vyjádření předáka sociální demokracie má svůj strategický dlouhodobý význam. O to víc, že je spojeno s uveřejněním nového předvolebního manifestu Oranžová kniha, který se má stát účinnou nabídkou pro budoucí volby. Obojí poselství, učiněné prostřednictvím televizní obrazovky, mělo svůj záměr a bylo určeno zejména významnému, avšak nevyhraněnému politickému středu voličstva, tedy těm, kteří v Česku rozhodují volby.

Předseda Paroubek velmi dobře vážil svá slova. Uvědomuje si, že toto momentální, jednoznačné prohlášení upokojí mnohé z politického středu, nahlodá některé stoupence vládní koalice - zejména z řad KDU-ČSL či protestního proudu zelených.
Zároveň vykoná i účinný tlak na KSČM a její mocenský apetit. Tím, že Jiří Paroubek komunisty v minulých týdnech
navnadil koaliční nebo skrytou koaliční spoluprací v krajích, vznikla velká šance, že stoupenci pragmatické frakce KSČM zatouží po dalším mocenském růstu a začnou intenzivněji tlačit na změnu chování a rétoriky.

To by byla voda na socialistický mlýn. ČSSD by se podařilo demonstrovat svou převahu v levicovém prostoru. Stala by se jedinou reálnou levicovou stranou změny a protestu pro většinu sociálně orientovaného elektorátu.

Komunisty by každodenní politické kompromisy v krajích i ústupky s vidinou dalšího nárůstu moci mohly obrat o jejich protestní a radikální étos, tedy i o věčně nespokojené voliče, a tím i o stabilitu. Naopak ČSSD by slavila úspěch u svobodomyslněji uvažující veřejnosti jako strana, která umí měnit chování a priority konkurenčních partají - ať krajských odnoží ODS či KDU-ČSL v případě rušení poplatků, či u KSČM ve věci její transformace.

Trvání na platnosti bohumínského závazku je promyšleným tahem i vůči středovým stranám v současné vládní koalici. Těm naznačuje, že pokud začnou více torpédovat a problematizovat spolupráci s občanskými demokraty, i oni budou oceněni možnou povolební kooperací. Trvání na zákazu spolupráce s KSČM může upokojit i křídlo v ODS, které horuje za vzájemnou toleranci ODS a ČSSD v čase předsednictví.

Mezitím Jiří Paroubek nechá českou veřejnost přivykat přítomnosti komunistů v krajském stupni politické moci, občanské demokraty si zaváže smírem a soustředí se na systematické upevňování podpory u středových voličů nabídkou budoucích úlev a dotací. Je si vědom, že jde o stěžejní voličskou skupinu, kterou si může získat i pro sněmovní volby skrze pozitivní masáž Oranžovou knihou a negativní kampaň varující před ODS.

Pokud se Paroubkovi podaří tyto voliče připoutat k vizím Lidového domu, nic už ho nebrzdí v tom, aby od léta 2009 vedl tvrdou, emotivní a výrazně negativní předvolební kampaň, která mu udrží prvenství i u protestních levicových voličů. Pak mu už nic nebrání ve vstupu do Strakovy akademie hlavním vchodem. Mezi možnými variantami je jistě i tichá podpora menšinové vlády ČSSD od komunistů. Tuto možnost totiž bohumínské usnesení nezakazuje.


Psáno pro deník E15.