Již známe první jména nových „oranžových“ hejtmanů. Stali jsme se svědky historicky prvního uvedení dvou žen do funkce šéfa krajské vlády. Jsou nám představovány jejich týmy, ambice, ale i první redukce a rezignace na předvolební sliby. Co však stojí za pečlivější komentář je rozmanitost regionálních koalic a minivlád, pro kterou se ČSSD rozhodla a historicky první zapojení českých komunistů do vysoké reálné moci.

Povolební mix vzniklých koalic je nebývalé pestrý. Má to své důvody. Sociální demokraté chtějí totiž v dostatečném předstihu před poslaneckými volbami ozkoušet několik variant možné příští politické spolupráce a otestovat nálady veřejnosti ve věci případného budoucího politického partnerství s ODS nebo KSČM. Navíc různorodost regionálních vlád poskytuje Lidovému domu příležitost účinně torpédovat aktivitu vládní koalice a oslabovat ji přímo v jádru její stranické a členské základny. Dostatečným důkazem je spor mezi ministrem Julínkem a jeho domovskou jihomoravskou ODS, která velmi rychle a nezvykle lehce opustila principy vládní politiky výměnou za utvoření místní koalice.

Tam, kde se nabízí příslib pravidelného mediálního zájmu, vládne ČSSD samostatně a menšinově, to proto, aby mohla voličům náležitě demonstrovat svoji aktivitu a zásluhy o kraj. Ukázkou je Středočeský kraj, jakási politická „republika v malém“, která přinejmenším po dalších 19 měsíců zbývajících do sněmovních voleb bude ilustrovat příkladnou politiku a činy „strany růže“. Vše se děje s pohnutkou průběžně prezentovat ukázkové kroky „oranžových“ jako příslib jejich pozdějšího zavedení na celostátní úrovni v případě budoucí poslanecké výhry a sestavení vlády. V této taktice bude zajisté využito i práva zákonodárné iniciativy, která přísluší českým krajským zastupitelstvům, což je opět ideální šance, jak účinně prezentovat stranické sliby a přitom nepříjemně škádlit vládu.

Ve většině krajů je ČSSD ve zcela unikátním postavení. Může libovolně využívat silné touhy ostatních etablovaných parlamentních stran „být přitom“ a udělat pro tuto vidinu maximum, nehledě na mínění svého v současnosti velmi otřeseného stranického centra. Navíc sází na zranitelnost malých nezávislých formací, pro které je účast na krajské vládě často otázkou samotné existence. To socialistům nesmírně rozšiřuje pole působnosti a přitom i nabízí možnost oslovit rozličné skupiny voličů, zejména pak ty nevyhraněné, kteří však pomáhají vyhrávat celostátní volby. Místní sociálnědemokratické odnože tak kdykoli mohou proměňovat své partnery a s velkou pravděpodobností tak i činit budou, čímž si efektivně udrží převahu a dlouhodobě vysokou míru loajality svých partnerů.

Bude bezesporu zajímavé sledovat, jak tato potenciální hrozba rozvázání krajské spolupráce zapůsobí na KSČM, její cíle a poslušnost a zda čeští komunisté přímým vstupem do regionálních rad, či jejich tichou tolerancí ztratí v očích některých voličů svoji pověst protestní strany. Sociální demokracie očividně v zevšednění KSČM a opadnutí její popularity věří a klade si za cíl postupně zvýraznit svoji dominantní pozici na levici před volbami do Sněmovny.

Přesto sdělení letošních voleb a tvorba nových krajských vlád hovoří jednoznačně. ČSSD díky jednoznačnému vítězství může prokázat, jak je samostatně, či ve výrazné politické převaze regionálně šikovná, obratná a politicky úspěšná. Právě nyní se jí pro to nabízí zcela neopakovatelná příležitost.

Zkrácená verze komentáře vyšla v deníku E15.