Ač byl víkendový sjezd ČSSD plánován s velkým předstihem a marketingový stroj strany růže již dlouho dopředu promyšleně posiloval politickou dynamiku tak, aby se volební summit stal náležitou gradací a volební manifestací energie a síly strany, přesto byl nakonec zastíněn jinou politickou událostí. Již několik dní před druhou částí holešovického sjezdu a posléze i v průběhu celého kongresového víkendu se skloňovala možnost vyvolání nedůvěry vládě a šance jejího úspěchu, pád kabinetu a další scénáře politického vývoje bezprostředně poté.

To poznamenalo atmosféru na Výstavišti, vnitrostranickou debatu, ale i vystoupení hostů, zejména aktéra v současnosti nejvýznamnějšího – prezidenta republiky. Odmysleme si však pro tento moment politicky zjitřelé okolnosti stranického jednání a udělejme si stručnou sondáž do posjezdových výsledků - ty totiž naznačují mnohé. Dobře vystihují náladu v sociálnědemokratické straně - straně, která má premiérské ambice a má i velmi solidní šanci je naplnit.

Už dopředu se dalo odtušit, že nejzajímavějšími víkendovými body bude síla mandátu staronového předsedy, o to víc, že byl jediným kandidátem, navíc po unikátně vyhraných volbách, na jejichž úspěchu měl lví podíl, a v předvečer voleb dalších, tentokráte do unijního parlamentu. Volba lídra byla navíc přikořeněna možností promlouvat do budoucnosti současného kabinetu a případně scénáře předčasných voleb.

Výsledný počet hlasů volby socialistického lídra je solidní, demonstruje poměrně bezproblémovou vnitrostranickou pozici Jiřího Paroubka pro nejbližší měsíce. Dlouhodobě je to však podpora limitovaná a podmínečná, s několika varováními, zejména ve vztahu k Paroubkovu volebnímu ústeckému kraji a praktikám v něm uplatňovaných, a v neposlední řadě i k zemanovské generaci politiků ČSSD. Symbolem vzdoru bylo provolení dlouholetého pokladníka oranžové strany Starce a velmi silné mandáty pro poslance Škromacha a Sobotku, a naopak neúspěch vzdorohejtmanky a neviditelné místopředsedkyně ČSSD Vaňhové, která byla předsedou strany od počátku podporována.

Víkendový sjezd demonstroval i posilující regionalizaci strany, kdy do výběru týmu místopředsedů poprvé jasně promlouvaly dohody mezi kraji. Ukazuje se, že volebně tučná léta a tím nárůst volebních funkcí, umožněný Paroubkovou strategií, mu nyní značně komplikuje jeho vnitrostranickou režii a kontrolu modernizace českých socialistů. Strana se emancipuje, rozvětvuje a zapouští kořeny i na místní a regionální úrovni a začíná se dívat dál, za éru Jiřího Paroubka. Vzdoruje jeho taktovce, což nutí předsedu Jiřího Paroubka ke stále aktivističtějšímu přístupu a většímu individualismu, a to je pro něho do budoucna značně riskantní. Příběhy osamoceného dirigentství řady bývalých předáků českých stran a jejich postupného odtržení od členstva vlastních partají, končící hořkým odchodem jsou toho důkazem.

Jiří Paroubek se příliš ztotožnil s vahou veřejného mínění a poměřováním politického zdaru skrze volební výsledky, musí proto bezpodmínečně vyhrát premiérství a poté se soustředit na prezidentskou kandidaturu. Kulisou jeho stále rychlejšího běhu osamoceného stranického běžce mu bude posilování moravské dimenze sociální demokracie, nejen ve voličské podpoře, ale i v mocenském aranžmá. I to bude zajímavá okolnost, která poznamená výběr a tvorbu kandidátek do poslaneckých voleb, ať předčasných, či řádných.

Tyto okolnosti začínají až nápadně připomínat prožitou zkušenost ODS a lídrů strany modré holubice, proto si jistě staronový předseda měl o čem povídat s prezidentem republiky.

Text psán pro deník E15.