Pro plzeňskou kauzu rychlostudia práv byla jmenována speciální sněmovní komise. Její vznik přivítali i dlouhodobí poličtí soupeři, ODS, ústy exministra Pospíšila a zároveň hlavy současného krizového managementu plzeňské fakulty a ČSSD, která ji nechala zřídit. Zdálo by se tedy, že problém s tuneláží akademických titulů a expresního vysokoškolského studia je zažehnán.

Myslím si, že opak je pravdou. V mé skepsi mě utvrzuje klasické pravidlo politiky, ctící heslo: „chceš zatlouct problém a řádně ho zamést pod koberec, vytvoř komisi“. V české politice tato zásada platí dvojnásob. Během dvaceti let žádná poslanecká komise nikdy nic skutečně zásadního nevyšetřila, naopak problém rozmělnila či od něho účinně odvedla pozornost jinam. Jistým vrcholem prázdnoty a slabosti sněmovního vyšetřování je pověstná vyšetřovací komise ve věci kauzy poslance Moravy a jeho údajného vyděračství. I přes bouřlivou medializaci a silná politická prohlášení se nikdy nesešla, nebyla schopna sestavit ani své kontrolní osazenstvo. Takto přece nemůže Poslanecká sněmovna přistupovat k případu aktuální dehonestace akademické instituce. Jsem přesvědčen, že za svoláním komise budou jiné důvody, než kontrolní a celou věc pročišťující.

Spíše se obávám, že vehementní svolání komise dolní komory má zamést nebo alespoň rozmělnit možná potvrzení o zapojení vysoké státní správy, policie a veřejné politiky do skandálu s rozdáváním titulů a akademického respektu. Jako důkaz vnímám i způsob sestavování komise, kdy se ctí ryze stranický klíč, nehledě na odbornost členů.

V přesvědčení o účelovosti mě utvrzuje i současná extrémní politizace tématu, jistý druh honu na čarodějnice. Přednost mají proklamace a politické apely, aniž by se řešila podstata problému – vztah vysokoškolské půdy a ministerstva školství, kontrolní a garanční moci státu a pověstných akademických svobod. Namísto potřebné očisty a částečné reformy vysokoškolských poměrů, včetně nezbytného posílení odpovědnosti univerzitních institucí se jednotlivé strany a státní orgány předhánějí v nesmiřitelnosti vůči studentstvu celé vysoké školy.

Odhalují sice fragmenty přečinů, neřeší však systémové kroky, které jim celé lživé počínání usnadňovaly. Namísto principielní očisty celého stavu a tlaku na angažovanost českého vysokého školství, v rámci jehož „revíru“ se tento průšvih stal, vstupují do postihu a nápravy emocemi nabité strany a vysoká politika, osobní parciální zájmy. Právě proto se obávám, že celá záchranná mise skončí ještě větší blamáží, zpochybněním i poctivých a smysluplných úmyslů exemplární očisty plzeňské fakulty. Veřejnost se zklame i v jednom z posledních dosud téměř nekritizovaných pilířů pluralitního uspořádání, v nezávislosti a jisté míře profesionality univerzitního prostředí. Pak může mít plzeňský titul JUDr. mnohem škodlivější dopady než se možná mnohým dnes zdá.

Autor je vysokoškolský pedagog, politolog.

Psáno pro deník E15