Dálniční známka stojí už deset let stejně, 1500 korun na rok pro osobní auto. To je kuriózní. Nezdražit za tu dobu dokázalo máloco a průměrná hrubá mzda stoupla z 23 na 32 tisíc. Plzeňský Prazdroj, podle kterého se řídí trh s pivem, před deseti lety prodával půllitr sudové desítky za 13,90 a dvanáctky za 20,90 Kč. Kde jsou ty časy. O vodném a stočném ani nemluvě. Ale dálniční známka je nedotknutelná, inflaci a jiné ekonomické jevy ignoruje.
Bruno Dionis du Séjour, starosta západofrancouzské obce Gajac, požaduje, aby vesnické zvuky jako bučení dobytka a zvonění zvonů byly zaneseny na seznam národního dědictví. Chce zamezit tomu, aby obyvatele - například kvůli kohoutímu kokrhání - žalovali jejich sousedi, podle starosty „většinou městského původu“. To není žádná teorie, takový spor francouzský soud skutečně řeší. Na lavici obžalovaných galský kohout.