Státní maturity, tj. státem organizovaná část nového, již uzákoněného modelu maturitních zkoušek, jsou dlouhodobě podsouvány jako zázračný prostředek, který by měl navrátit středoškolskému vzdělání jeho někdejší úroveň. V souvislosti s tím jsme se stali svědky posedlosti po státních maturitách, tj. volání po centralizované kontrole středních škol, což je navíc podněcováno směsí sentimentu a intelektuální povýšenosti. To pak zcela odvádí pozornost od skutečnosti, že totiž ve školské politice došlo k pouhému zacílení na kvalitu třešniček na dortu, avšak samotná dortová podstata a její poživatelnost zůstala mimo zájem. Když tedy středoškolák zvládne po absolvování čtyř let studia složit zkoušku z minim tří předmětů, dostane se nám od státu záruky jeho kvalitního vzdělání. Pošetilé, ne?
Po dvou letech se opět vynořilo téma odložení státních maturit, předseda sněmovního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Walter Bartoš se dokonce zmiňuje o nápadu prosadit jejich úplné zrušení. Ať už jej k tomu motivuje cokoli, bylo by asi nyní rozumné využít současné situace k přehodnocení celé záležitosti a nahlédnout ji bez růžových ideologických brýlí, neboť i přes mediální humbuk provázející dlouholetou přípravu nových maturit panuje vesměs zkreslená představa o zákonem dané podobě maturitních zkoušek, a to pravděpodobně i v řadách zodpovědných činitelů.