Skomírající občanská výchova

15. 12. 2011 | 10:40
Přečteno 7000 krát
Titulky deníků nás v poslední době poměrně intenzivně upozorňují na nekalé praktiky ve světě politiky, obchodu a dokonce i spravedlnosti. A jestliže nedávný předseda vlády tvrdí: „Jen malé dítě může věřit tomu, že miliardář přišel ke svým miliardám neposkvrněnou cestou,“ signalizuje to, byť nepřímo, že bychom se měli vážně obávat o řádnou správu věcí veřejných a de facto i o naši budoucnost. Možná by ale v této souvislosti mohlo přijít světýlko naděje od mladé generace.

Jenže – jak je na tom vlastně mládež se zájmem o politiku? Podle sociologických průzkumů se politickými otázkami zaobírá asi čtvrtina mladých lidí nad 15 let, a to jen zběžně, více než třetina vůbec. Hlubší zájem o politiku mají pouze čtyři procenta mládeže. Čísla tedy prozrazují, že celospolečenské problémy mládež spíše moc nezajímají. Zaměřuje se na zcela jiné záležitosti.

Jednu z příčin můžeme samozřejmě hledat v nás dospělých, neboť dětem a mladým lidem jdeme i v této oblasti příkladem. Průzkumy ukázaly, že zájem o politiku v ČR v průběhu posledních dvaceti let klesá. Politika je důležitá asi jen pro pětinu Čechů. Jak vloni prohlásil v průběhu Fora 2000 politolog Fareed Zakaria, pokleslý zájem o politiku se stává hrozbou české demokracie, protože nezájem a s ním spojená nevzdělanost ve veřejných záležitostech vede k populismu, čehož výsledkem by mohlo být to, že by nám vládli sice legitimně zvolení, leč bezcharakterní politici.

Výchovné působení spočívá v prvé řadě na rodině. A jsem přesvědčen o tom, že zde svou roli nesehrává pouze rodinné sdílení významu politiky, ale také to, zda jsou děti aktivně zapojovány do úkolů, které před nás klade běžné zajišťování chodu domácnosti a života v rodině vůbec. Není-li dětem umožněno podílet se přiměřeně svému věku na těchto aktivitách či jsou dokonce z této sféry vykazovány, třeba i v dobré víře, aby nebyly zatěžovány, pak si navyknou ponechávat veškeré nezbytnosti na druhých a problémy rodiny se jim stávají z velké míry lhostejnými.

Tento postoj se potom přenáší dál mimo rodinu a projevuje se nezájmem o otázky týkající se obce, státu anebo světa, a to včetně těch, které přímo souvisejí s jejich životem. V rodině mají mladí lidé většinou jistotu, že dění okolo nich, byť se ho aktivně neúčastní, směřuje v jejich prospěch. Kdežto dění vně rodiny už takovou jistotu zdaleka neposkytuje, avšak tato skutečnost jakoby vůbec nebyla brána v potaz. Koneckonců naivní víru v to, že se o nás „někdo“ postará a zajistí nám bezpečnost, zdraví atd., lze vidět u spousty nás dospělých.

Druhou významnou oblastí, která se podílí na utváření vztahu k politice, je škola. Politickou tematiku obsahuje již učivo na prvním stupni základní školy a více méně provází děti a mládež až k závěru středoškolského vzdělávání. Výchově k občanství, která se může v učebních plánech škol skrývat i pod jiným názvem, je v oficiálních dokumentech (rámcových vzdělávacích programech) věnována dostatečná pozornost, obzvláště v provázanosti s tzv. průřezovými tématy. Jedním z nich je např. výchova demokratického občana.

Důkladné zpracování po formální stránce lze jen chválit, ale co naplat, když občanská výchova si stále z doby socialismu nese nálepku zbytečného předmětu. Jen vzácně můžeme vidět, že by rodiče, prarodiče, ale i pedagogové zaujímali k občanské výchově jiný než znevažující postoj. Potom také její výuka, vedená třeba i odborně na výši, nemůže dosahovat patřičného efektu. Na středních školách, kde bývá občanská výchova většinou zahrnuta do předmětu základy společenských věd (ZSV), není žádnou výjimkou, že výuka probíhá zcela formálně. Studenti se sice mnohdy dokonce naučí spoustu pojmů, definic atd., ale to vše bez jakýchkoliv souvislostí s každodenním životem společnosti.

Jedná se tedy o formální akademismus, který možná připraví studenty k testům u přijímacích zkoušek na vysokou školu, ale osobnostně je více neobohatí. Ba naopak. Degraduje obsah občanské výchovy na snůšku akademických frází, které u neakademického publika, kterým většina středoškoláků ještě je, působí zcela nemotivačně. Přitom ale dospívající v sobě nesou obrovský potenciál k emočnímu vnímání spravedlnosti, o kterou v demokratické politice v prvé řadě jde. Středoškoláci se dají velmi snadno nadchnout a zapálit pro ideje, které se zabývají cestami vedoucími k nápravě světa.

Obdobně jako v rodině nalezneme také v škole dvě sféry, prostřednictvím nichž se vztah k politice buduje. Jednou z nich se samotná výuka, druhá – možná dokonce vlivnější – souvisí s postavením žáků vůči učiteli a s jejich spolupodílením na rozhodovacích procesech ve škole.
Žáci základních i středních škol nemají ve většině případů vůbec právo, aby se k tomu, co ve škole probíhá a co se jich bezprostředně týká, vyjadřovali. Již tradiční pozdrav na začátku vyučovací hodiny, trvale praktikovaný od dob císařství, dává jasný signál, kdo ve třídě má jaké právo. Pro žáky to znamená: teď 45 minut přestávám být člověkem zodpovědným sám za sebe a jsem povinen se podřídit velení.

Učitelé, včetně těch nejmladších, se vesměs domáhají kázně a poslušnosti. Nevyžadují vytvoření vhodné pracovní atmosféry, která by vznikla vzájemným úsilím zúčastněných. Autoritářské postavení učitelů, které se s věkem žáků nijak nemění, musí proto po dvanácti třinácti letech zanechat v chování mladých lidí viditelné stopy. Jak pak můžeme po nich chtít, aby byli na prahu dospělosti a dále schopni stavět se zodpovědně k vážným problémům, které život společnosti denně přináší a které se jich různou měrou, ale přesto dotýkají?

Před 22 lety se u nás začala znovu budovat demokracie. Jenže jsme se nejspíš nestihli řádně dovzdělat, a to ani v pedagogických kruzích, neboť by nebylo možné, aby z úst zralé učitelky veřejně zaznělo: „Žiji mnohem méně demokraticky než před revolucí,“ před Listopadem 89. Za bývalého režimu se také hodně hovořilo o demokracii – socialistické, která dle tehdejší oficiální politické teorie představovala vyšší historický typ než je ta, v níž právě žijeme. Možná by stálo za to, třeba v rámci novoročního předsevzetí, lépe si vyjasnit, co vlastně demokracie znamená a v čem její udržení spočívá, abychom tomu mohli uzpůsobit své výchovné působení na mladou generaci.

Vyšlo v časopise Rodina a škola

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy