Je velmi smutné, že se ruské ministerstvo zahraničních věcí ohrazuje proti tomu, že jsme se v České republice rozhodli připomínat si oběti sovětské invaze do Československa. Nejde přece jen o československé občany, kteří v důsledku okupace zahynuli: někdejší sovětské politické vedení a jmenovitě Leonid Brežněv totiž nesou i morální zodpovědnost za smrt svých občanů, tedy sovětských vojáků, kteří zde především v důsledku různých nehod zahynuli: kdyby je neposlali do Československa, kdyby seděli doma, tak by se jim nic nestalo. Mimochodem: ztráty sovětských vojáků nelze na základě československých pramenů přesně zdokumentovat; sovětské strana měla vždy tendenci připisovat je na účet „kontrarevoluce“. Ve skutečnosti – alespoň podle československých pramenů - z vojáků okupačních armád rukou československých občanů prokazatelně zahynul jediný voják, a ani ten nebyl sovětským občanem – šlo o bulharského seržanta Nikolu Nikolova.
V záplavě letošních výročí se dvě zcela ztratila: 10. září tomu bylo sto let, kdy byla podpisem smlouvy v Saint-Germain-en-Laye k Československu připojeno „území uherských Rusínů“, u nás pak označované jako Podkarpatská Rus a 26. listopadu tomu bude sedmdesát pět let, kdy bylo toto území anektováno do Sovětského svazu. Toto území, označované od roku 1945 jako „Zakarpatská oblast“, je dnes – na rozdíl od sovětské éry – cizincům volně přístupné a je častým cílem návštěv českých a slovenských turistů. Budí ale zájem naší veřejnosti i jinak.
Pavel Novotný, starosta městské části Praha-Řeporyje za ODS, chce nechat postavit pomník padlým vojákům tzv. Ruské osvobozenecké armády (ROA), u nás tradičně označované podle svého velitele generála Andreje Vlasova jako vlasovci. Prý se zasloužili o osvobození Prahy víc než maršál Koněv. Z Pražského hradu zaznělo, že Česká republika pomník unese. Jistě, proč by neunesla. Ale je takový pomník vhodný?