Černé duše jsou nejvyšší stádium mafiánského kapitalismu

V současné době běží skandál s černými dušemi v sociální demokracii. Různí šíbři se snaží pomocí černých duší neboli lidí, kteří předstírají členství ve straně za nějakou nevelkou výhodu, ovládnout tu či onu část strany. Cílem je zejména ovládnout místa na kandidátkách do komunálních voleb, protože to je cesta k rozhodujícímu vlivu v regionu nebo kraji, a tím i k zakázkám z toho plynoucím. Před nějakou dobou podobnou aféru prožívala ODS. Tyto skandály propukají díky tomu, že se do cesty šíbrům sem tam postaví slušní členové těch stran, kterým stojí za to bojovat proti této formě klientelismu. Není však pochyb o tom, že potichu probíhá tento proces v daleké větší míře a že zachvacuje obě hlavní politické strany jako rakovina.

Nízký počet členů v obou nejsilnějších stranách daný nechutí lidí k členství ve straně zděděnou z doby totality umožňuje celkem nevelkému počtu lidí (řádově v desítkách až stovkách) ovládnout stranické struktury v daném regionu a kraji. Pochybuji, že nějaký velrybář nakupuje členy napříč republikou. Zde nejde o vliv na celostátní politiku, ale o ovládnutí místní politiky a tím vlády nad regionem a krajem. Regiony a kraje disponují majetky řádově v desítkách miliard a rozpočty v miliardách korun. V regionu a kraji se rodí a rozrůstá mafiánská chobotnice politiků a firem, která ovládá většinu zakázek, pronájmů, vlivných fleků nebo rozhodování o územním plánu apod. Tuto chobotnici složenou ze zkorumpovaných politiků, mafiánů a podnikatelů řídí v jednotlivých krajích partajní lobbisté. V médiích se pro ně vžil název krajští kmotři. Televize nám ukázala tváře těchto kmotrů sedících během kongresu ODS v baru o patro níž pod sálem, kde se kongres konal. A to včetně jejich automobilových značek ala 1111 nebo 0000, zlatých řetízků a zmačkaných paklů pětitisícovek. Čím jiným si mohou kmotři a jejich chobotnice upevnit a navždy zajistit vládu na svou oblastí partaje než právě systémem mrtvých duší. Podle médií tento proces vesele probíhá v obou nejsilnějších stranách. Vedení těchto stran dělá buď mrtvého brouka nebo bezmocně krčí rameny. Co také mají dělat jiného, když sami sedí na zádech té chobotnice. Mezi novináři se říkalo, že krajští kmotři v baru pod kongresem ODS vyhlašovali, že už chtěli Topola sundat, ale že mu dali ještě jednu šanci. V baru plném kmotrů vládlo přesvědčení, že ODS mají pevně v rukách.

Černé duše v politických stranách nejsou nic jiného, než konec demokracie. Je to vrcholná podoba klientelského systému mafiánského kapitalismu dotažená k dokonalosti. Nač se trápit ovlivňováním politiků v hlavních stranách, když si tam pomocí černých duší můžu dosadit vlastní lidi. Voliči jsou tupci, budou volit značku, na kterou jsou zvyklí, ODS nebo ČSSD, a ani si nevšimnou, že je to celé koupené. Investice to není veliká, samy černé duše mluví o stokorunových částkách, o guláších nebo pivečku zadarmo. Opakuji ještě jednou, pokud se černé duše stanou systémovou záležitostí, tak je to konec demokracie.

Co s tím můžeme jako občané dělat? Někteří zakládají nové strany, které se ale jen těžko prosazují nebo jsou zase plné starých tváří. Někteří říkají, že by se měly volit malé strany, které nejsou virem černých duší napadeny. Někteří říkají, že slušní lidé by měli vstoupit v závislosti na své politické orientaci do jedné z obou nejsilnějších stran. Pokud do každé z nich vstoupí dalších deset tisíc slušných lidí (píše komentátor Jan Macháček), pak to systém černých duší vážně naruší. Jenže komu by se tam mezi kmotry chtělo? Možná ale nic jiného nezbude, nechceme-li se jednou probudit v nějaké nové diktatuře kmotrů.