Jan Štern

19. 05.

Prezidentův profesor

Jan Štern Přečteno 6022 krát

S dovolením se nepřidám ke kritice Miloše Zemana v kauze (ne)jmenování doc. Putny profesorem, i když se všemi kritiky soucítím. Nicméně stav, že prezident jmenuje profesory, tu panuje přes dvacet let a všichni byli spokojeni. Přitom právě skutečnost, že vysokoškolského profesora musí jmenovat prezident, je více než zarážející. Nikdy jsem nepochopil, proč po revoluci tento socialistický přežitek akademická obec svým vlivem nezrušila. Nevidím jediný rozumný důvod, proč by měl profesory jmenovat prezident, který s akademickou obcí nemá nic společného, o problematice oborů, v nichž jsou profesoři jmenováni, vůbec nic neví, a přitom počet jmenovaných profesorů za jeho funkční období jde do stovek? Jediný důvod pro jmenování profesorů prezidentem, který mne napadá, je jakási potřeba dát profesorskému titulu nějakou vyšší vážnost a důstojnost: vždyť pana profesora jmenoval sám pan prezident, to tedy musí být něco! Očekával bych, že když někdo dostane profesuru, je to výsledkem jeho vynikající vědecké nebo pedagogické činnosti, uznáním obrovských zásluh o obor a přínosu společnosti. Mě osobně operoval a zachránil mi život profesor Krška a já jsem ho pak oslovoval pane profesore s doslova nábožnou úctou. Takový profesor nepotřebuje uměle zvyšovat vážnost svého titulu tím, že mu ho dá sám president. Význam a vážnost takového profesora daleko přesahuje nějakého prezidenta a profesorský titul je vyjádřením jeho výjimečnosti bez ohledu na to, kdo ho jmenuje.

Jenže ono to doposud krásně fungovalo: prezidenti až na naprosté výjimky jmenovali navržené profesory, profesura tak dostávala prezidentský punc něčeho opravdu výjimečného, a tak trochu se vytratilo, zda si titul jmenovaní profesoři opravdu zasloužili. Za posledních dvacet let byly jmenovány stovky nebo tisíce profesorů a já osobně přesto nemám pocit, že bychom žili v zemi tisíců vynikajících a výjimečných lidí. Jestli je k něčemu kauza (ne)profesora Putny dobrá, tak k tomu, aby se ta hloupá pravomoc prezidenta ohledně jmenování profesorů zrušila a jmenování dostali do rukou rektoři vysokých škol. Profesoři budou jmenováni „jenom“ rektorem, ale o to více bude třeba ukázat, jaké výsledky za sebou dotyčný má a zda si profesuru a náš respekt opravdu zaslouží. Proto bych si přál, aby se rozhořčení nad nejmenováním doc. Putny přetavilo konečně v něco smysluplného, a sice ve změnu zákona.

13. 05.

Fotovoltaická krádež století

Jan Štern Přečteno 12722 krát

Když president Zeman ve svém projevu před poslaneckou sněmovnou označil solární byznys dotovaný státem za tunel století a slavnostně oznámil, že spolu s BIS, s ministrem vnitra, nejvyšším státním zástupcem a presidentem NKÚ sestaví tým, který vyšetří, kdo to zavinil, zaplesalo možná nejedno srdce našich občanů. Plesalo celkem zbytečně, protože nic takového není nutné. Viník je znám, stačí jen číst noviny a podívat se do otevřených zdrojů. K tomu není třeba žádných extra komisí, viníkem tunelu století je vláda Jan Fischera (omylem jsem původně uvedl Topolánkova vláda) a poslanecká sněmovna z roku 2009.

Průběh fotovoltaické krádeže století celkem přehledně popisuje Wikipedie pod heslem Fotovoltaika. „V České republice byla v roce 2006 nastavena výkupní cena elektřiny z fotovoltaických elektráren nastavena zcela jinak, než tomu bylo v té době v Německu. Energetický regulační úřad stanovil výkupní cenu shodně pro malé systémy na střechách i pro velké elektrárny na zemi. V Německu měly střešní systémy ve srovnání s Českou republikou výkupní cenu vyšší, zatímco pozemní instalace výrazně nižší. Vzhledem k vývoji kurzu koruny a výkupních cen v Německu se situace pro střešní systémy v roce 2007 vyrovnala, pro pozemní instalace se v České republice stala ještě výhodnější. Posílení koruny v roce 2008 a propad cen panelů v roce 2009 vyžadovaly rychlou reakci. Německý parlament (Bundestag) schválil snížení výkupních cen od poloviny roku 2010. Česká vláda sice již koncem srpna 2009 oznámila záměr snížit od výkupní ceny k 1. 1. 2010, příprava návrhu novely a následné schvalování v Poslanecké sněmovně se však protáhlo až do roku 2010 a platnost novely byla posunuta až na 1. 1. 2011. Díky tomu zůstaly výkupní ceny pro rok 2010 extrémně výhodné, což vedlo k boomu výstavby slunečních elektráren. Pod údajnou hrozbou skokového nárůstu ceny elektrické energie vláda navrhla a Parlament schválil další dvě novely zákonů, jejichž deklarovaným cílem bylo omezení rozvoje fotovoltaiky a snížení dopadu na koncové odběratele. Obě novely však byly zbytečné, fotovoltaické elektrárny, které nezískaly povolení pro připojení k síti před únorem 2010, připojit nelze a snížená výkupní cena pro rok 2011 odradila i ty, kteří povolení získali, ale nestihli by postavit v roce 2010. Jedna z novel kromě toho již míří k Ústavnímu soudu, návrh na zrušení podali senátoři, kteří ji na podzim schvalovali.“

Jinými slovy v létě roku 2009 se na veřejnost dostaly informace, že podpora fotovoltaiky je nesmyslně vysoká vzhledem k radikálnímu snížení nákladů na výstavbu solárních elektráren. Dotace byly postaveny tak, aby se investice do těchto elektráren vrátily do 15 let. Tak to ovšem bylo v zákoně o podpoře solární energetiky nastaveno v době, kdy jejich technologie byla velice drahá. V roce 2009 došlo k drastickému snížení ceny této technologie a při stávající výši dotací se podnikání v solární energetice proměnilo ve zlatý důl. Návratnost solárních elektráren se za existujících dotačních podmínek snížila doslova na pár let, přičemž investoři měli garantovanou vysoce dotovanou cenu odebírané elektřiny na 15 let. Po dobu 15 let nesměl regulační úřad meziročně snížit cenu solární elektřiny o více než 5 procent. Právě eliminace této větičky v zákoně o podpoře solární energetiky byla podstatou změny nezbytné k tomu, aby se z našeho státu nestala dojná kráva. Dotační podmínky garantující patnáct let trvající dojení našeho státu totiž přilákaly desítky a stovky investorů, kterým na byznys takto státem garantovaný každá banka ráda poskytla nezbytný úvěr. Toto všechno se na veřejnosti vědělo už v létě 2009. Vláda sama si toho byla vědoma a vyhlásila v srpnu, že je třeba od 1.ledna 2010 změnit nesmyslně výhodné podmínky v solární energetice tak, aby se ještě v rámci stávajících pravidel nestačily přihlásit další stovky firem se solárními investicemi. Byl to boj o čas, kdy každým dnem stoupal počet firem, které se přihlásily do pro stát katastrofálně nevýhodně nastaveného dotačního systému. Už v létě 2009 bylo zřejmé, že státu hrozí škody v desítkách miliard, pakliže včas nezakročí. To jsme ještě nevěděli nebo se o to někdo postaral přísunem různých desinformací, že škody nebudou v desítkách, ale ve stovkách miliard.

Klíčová je však skutečnost, že vláda původně avizující záměr umožnit regulaci a tím i snížení výkupních cen solární elektriky od 1.ledna 2010 z nějakých neznámých důvodů „nestihla“ včas připravit příslušnou novelu zákona a podala do parlamentu návrh novely zákona až na schůzi sněmovny 1.prosince 2009. Pochopitelně rovnou do příslušné novely strčila termín platnosti 1.1.2011, protože bylo jasné, že do konce roku 2009 se zákon schválit nestihne. Ale vraťme se k onomu skluzu vlády: vládě trvalo celé tři měsíce, než připravila novelu zákona nutnou ke snížení výkupní ceny solární elektřiny, a to jednala u vědomí toho, že hrozí škody v řádu desítek až stovek miliard. Jestliže v srpnu vláda věděla, že hrozí obrovské škody díky špatnému zákonu o podpoře solární energetiky, tak by jeho novelu musela do parlamentu dát nejpozději během září, aby měla šanci do konce roku vstoupit v platnost. Pojďme se podívat, co to bylo za porci práce, kterou vláda musela vykonat, aby škodě zabránila. Jak vypadá výsledek tříměsíčního určitě horečné činností celé státní administrativy na ochranu před ztrátou stovek miliard?

Takto:

Vládní návrh

ZÁKON
ze dne 2009,
kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl. I

V § 6 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), se věta druhá nahrazuje větou „Ustanovení věty první se nepoužije pro stanovení výkupních cen pro následující kalendářní rok pro ty druhy obnovitelných zdrojů, u kterých je v roce, v němž se o novém stanovení výkupních cen rozhoduje, dosaženo návratnosti investic kratší než 11 let; Úřad při stanovení výkupních cen postupuje podle odstavců 1 až 3.“.

Čl. II
Přechodné ustanovení
Poprvé Úřad postupuje podle § 6 odst. 4 věty druhé zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, při stanovení výkupních cen pro zdroje uváděné do provozu v roce 2011.

Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

De facto se novela skládá ze tří vět. Na těchto třech větách se mořila státní administrativa a vláda celé tři měsíce, aby (ne)zachránila náš stát před ztrátou několika stovek miliard korun. Navíc, aby to celé mělo vůbec nějakou cenu, tak by v článku II v Přechodném ustanovení muselo být uvedeno v roce 2010 a ne 2011, kdy už to fakt bylo úplně jedno. Čili nejen pozdě, ale i blbě.

Věří snad někdo soudný, že máme tak neschopnou vládu a administrativu, že není s to napsat tři věty do novely zákona? Průměrný právník z legislativního odboru příslušného ministerstva by měl tyto tři větičky napsané za odpoledne. Nevěřím, že bychom měli tak neschopnou vládu. Na to nepotřebuji žádné komise, aby mi bylo jasné, že to celé byla sabotáž.

Ale pojďme dál. Vláda pracovala na třech větičkách tři měsíce a tak „nestihla“ připravit příslušnou novelu zákona a parlament jí dostal až 1.prosince 2009. Proč se tedy za této alarmující a všem známé situace poslanecká sněmovna nepokusila ve zkráceném řízení novelu schválit co nejdříve u vědomí toho, že hrozí stamiliardové škody. Proč nezačala jednat se senátem a s presidentem, aby i oni urychlili svoje schvalování. Je to šílené, ale vypadá to tak, že vláda a parlament rukou společnou zavinily škodu ve výši dnes odhadovaných dvou set miliard. Můžeme se dohadovat, kolik z tehdejších ministrů a poslanců vlastní akcie na doručitele (jistě že ne akcie na jméno) v solárních elektrárnách. Můžeme se dohadovat o tom, kolik peněz ze solárního byznysu skončilo a ještě skonči na kontech zkorumpovaných politiků. Pokud chce policie nebo ta Zemanova slavná komise opravdu po něčem pátrat, tak by měla začít u pohybu na bankovních kontech tehdejších poslanců a ministrů. Pro nás občany je solární tunel nejviditelnějším příkladem toho, že politika u nás na prvním místě slouží byznysu na úkor nás všech.

Archiv článků: květen 2013

Prezidentův profesor

Fotovoltaická krádež století

Blogeři abecedně