Jan Štern

15. 11.

Lustrační zákon a vláda zákona

Jan Štern Přečteno 8156 krát

Poslední události okolo lustračního osvědčení Andreje Babiše a zejména diskuse k tomu ukázaly, jaké je v této společnosti povědomí o vládě zákona.

Jedna věc je, zda někdo souhlasí nebo nesouhlasí s platností lustračního zákona téměř čtvrtstoletí od komunistického režimu. Voliči A.Babiše (téměř milion občanů) dali jasně najevo, že jim jsou nějaké lustrace celkem jedno. Novináři časopisu Respekt se v mé oblíbené rubrice Přestřelka v newsroomu podivovali nad tím, že taková předpotopní záležitost, jakou jsou lustrace, by ještě měla hrát roli v dnešní politice. Místopředsedkyně ANO řekla v interview Daniely Drtinové, že lustrační zákon je přežitek. S tím bude asi řada lidí souhlasit a má to svojí logiku. Většina lidí se dnes shodne na tom, že nás rozhodně víc ohrožují kmotři než bývalí estébáci nebo agenti. Povolební politická situace si navíc žádá rychlé sestavení vlády, které je bez účasti ANO téměř vyloučené. Zádrhel s lustračním osvědčením A.Babiše je něco, co v této chvíli potřebujeme nejméně. Politický realismus velí tento zádrhel rychle a efektivně odstranit nebo se mu elegantně vyhnout. Těžko si představit jakoukoli budoucí stabilní vládu bez účasti A.Babiše přímo v ní.

Druhá věc je ovšem to, že zde máme zákon, který platí a který nikdo nezrušil, a ten celkem jasně říká, že na všech vysokých státních postech nesmí být člověk, který má pozitivní lustrační osvědčení. Teze, že v případě ministra jde jen o ústavní zvyklost (a sice že president požaduje od ministrů negativní lustrační osvědčení), je zcela lichá. Ministr stojí na vrcholu pomyslné pyramidy státních funkcí, a tedy na něj se lustrační zákon vztahuje v prvé řadě. Nejde o ústavní zvyklost, ale o naplnění zákona. Ministr s pozitivní lustrací je nejen porušením ústavní zvyklosti, ale porušením zákona a každý soud by na základě žaloby musel jmenování takového ministra zrušit. To není politická věc, to věc práva, věc vlády zákona. Proto zejména ty politické subjekty, které šly do voleb s tvrdou protikorupční rétorikou, nemohou, když se jim to nehodí, obcházet zákony.

Třetí věc s tím související je otázka, jaké předpoklady jsou pro výkon zmíněných funkcí ve státním aparátu dle lustračního zákona nezbytné. Zákon praví, že občan nesměl být v období od 25.února 1948 do 17.listopadu 1989 :
a) příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti,
b) evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti,
c) vědomým spolupracovníkem Státní bezpečnosti,
atd.
Všimněte si slůvka evidován. To je klíčový pojem celého lustračního zákona. Jako poslanec Federálního shromáždění jsem byl přímým účastníkem tvorby a projednávání lustračního zákona (zákon se vytvářel přímo v parlamentu, protože vláda ho sabotovala), a tak jsem měl možnost nahlédnout do filosofie tohoto zákona. Lustrační zákon se vztahuje na osoby, které byly evidovány v matriálech STB jako agenti. Jinými slovy, kdo byl evidován jako agent, byl dle znění zákona agentem. A proto se na něj vztahovaly sankce stanovené zákonem. Bylo jasné, že určitá velice nepatrná část lidí byla vedena v evidenci STB jako agenti chybně nebo omylem. Tito lidé se mohli domoci u soudu nápravy s tím, že důkazní břemeno bylo na jejich straně. Taková je i situace A.Babiše, který se nápravy domáhá u slovenského soudu. Otázkou je, zda rozsudek slovenského soudu bude závazný i pro české ministerstvo vnitra, které osvědčení o lustraci vydává.

Pokud chceme vládu zákona nejen jako nástroj boje s korupcí, ale i jako základní princip fungování demokratické společnosti, tak je třeba lustrační zákon respektovat. Pokud hnutí ANO považuje lustrační zákon za přežitek (jak říká jeho místopředsedkyně), ať jeho zrušení navrhne v poslanecké sněmovně. Nebo ať se postará o urychlené přijetí zákona o státní službě, který by lustrační zákon nahradil. Bude to trochu překvapivé, protože ve volebním programu hnutí ANO zrušení lustračního zákona nemělo, ale pokud chce mít svého lídra ve vládě, pak jiné cesty zřejmě není. Na slovenský soud bych příliš nespoléhal. Tedy pokud chceme dodržovat platné zákony.

10. 11.

Vláda rekonstrukce státu

Jan Štern Přečteno 5067 krát

Před volbami se často hovořilo o tom, že volby jsou nějakým způsobem přelomové. Dnes, kdy už lépe lze odhadnout, jaké bude složení vládní koalice a tedy i jakým směrem se asi vláda bude ubírat, můžeme také přesněji popsat, v čem spočívá onen zlom, který měly volby přinést.

V devadesátých létech minulého století probíhala transformace naší společnosti na tržní ekonomiku. Ta sebou přinesla nejen volný trh a začlenění naší ekonomiky a státu do západních struktur, ale i novou generaci privatizačních zbohatlíků, kteří získali obrovskou ekonomickou moc, na níž nebyla společnost, její právní a policejní systém vůbec připravena. Desátá léta tohoto století pak byla ve znamení prorůstání ekonomické moci do politiky. Privatizační zbohatlíci rychle přišli na to, že privatizovat se dá nejen státní majetek, ale i stát jako takový. Zkorumpovaní politici vyprodali za peníze většinu veřejné moci do rukou politicko-ekonomických mafií, čímž de facto došlo ke skrytému puči: namísto zvolených politiků vládli finanční skupiny a kmotři v pozadí.

Dvacátá léta by měla být ve znamení „návratu státu“ zpět do rukou občanů. Není náhodou, že většina občanské společnosti se seskupila okolo sdružení Vraťte nám stát (jehož jádrem je iniciativa Veřejnost proti korupci). Byly to občanské iniciativy, které zvedly téma systémové korupce jako největší hrozby demokracii po Listopadu. Díky nim se podařilo ve společnosti nastolit klima nesmiřitelnosti vůči kmotrům a politicko-ekonomickým mafiím. Díky nim také politické strany, které byly hlavními nositeli systémové korupce, ve volbách propadly. Všechny strany se před volbami iniciativně zaklínaly programem Rekonstrukce státu, který je soft verzí protikorupčního programu Veřejnosti proti korupci.

Výsledek v předčasných volbách víceméně předurčil agendu budoucí vlády. Spíše pravicové strany ANO a KDU-ČSL si společně s levicovou ČSSD blokují jakékoliv významnější politické počiny jak směrem doprava, tak i doleva. To se týká daní, ekonomického růstu, boje s nezaměstnaností, privatizace státního majetku, penzijní i zdravotní reformy. Všude to zůstane víceméně tak, jak doposud. Maximálně bude jeden krok doleva vykompenzován jiným krokem doprava. Zbude tedy čas a energie na plnění předvolebních protikorupčních slibů. V dnešních Otázkách Václava Moravce moderátor užasl, když zástupce ANO řekl, že program budoucí koaliční vlády se klidně může zredukovat na program Rekonstrukce státu. Nedovedl si představit, že by příští vláda mohla mít tak jednoduchý program. My, co léta bojujeme proti systémové korupci v této zemi, si to představit dovedeme a byli bychom velmi spokojeni. V tomto období velkou roli sehraje občanská společnost, protože bude nutné strany tlačit k realizaci předvolebních protikorupčních slibů. Pokud se podaří přijmout zákon o státní službě, majetková přiznání, dotáhnout zákaz akcií na doručitele (minimálně aby se firmy s těmito akciemi nemohly účastnit veřejných zakázek), pokud se podaří změnit zákon o politických stranách (zrušit dary politickým stranám od právnických osob a omezit výši daru od jednoho dárce) atd., pak tato koaliční vláda splní svoji misi se ctí.

Archiv článků: listopad 2013

Lustrační zákon a vláda zákona

Vláda rekonstrukce státu

Blogeři abecedně