A co dál?
Z letošních voleb si můžeme odnést jedno základní poučení, samotné volby nejsou dostatečně efektivním nástrojem pro změnu. Praha není výjimkou, i v řadě dalších měst lidé volili převážně změnu, ale to nestačilo. V Brně mohla mít ODS primátora, a přece se spojila s ČSSD a primátora obětovala. Na Praze 11 sociální demokraté mohli mít starostu, ale i oni obětovali starostu, jenom aby zase mohli být dohromady s ODS. Ukazuje se, že v řadě měst a obcí se ODS s ČSSD propojili v jeden klientelistický novotvar, který drží pohromadě víc než nějaké ideje a hodnoty. Peníze a zakázky ležící na radnicích přebijí loajalitu ke straně jako takové. Po tom, co tyto dvě strany předvedly nejen v Praze, jsou minimálně na komunální úrovni nevolitelné. Alespoň v těch postižených místech.
Jenže co s tím? Co dělat, jak pravil klasik, to je ta otázka. Někteří navrhují, abychom do oněch stran vstoupili a změnili je zevnitř. Je to asi cesta, ale strašně dlouhá. Když si člověk představí, jak jsou ty strany prolezlé kariéristy a klientelisty všeho druhu, tak se mu dělá nevolno, že by s nimi měl trávit čas a bojovat s jejich přesilou. Jiní zase sepisují a podepisují různé protestní petice, které stále něco požadují a s něčím nesouhlasí. Výsledek nula. Byla tu nadějná iniciativa Inventura demokracie, která obíhala politiky a chtěla po nich jako dárek k dvacátému výročí demokracie pár drobností. Politikové je vyslechli, ustaraně pokývali hlavami, že na tom něco je, a výsledek: mluvčí iniciativy po roce oznámil, že od politiků dostali jako dárek h… Někteří říkají, volte Zelené, ti jediní nejsou zkorumpovaní. Jenže Zelené volí málo lidí a hlas pro ně jde pod stůl. Možná je řešením, kdyby si nepokojení a podvedení založili svojí politickou stranu, jejímž hlavním programem by byla zásadní změna politického systému tak, aby korupce, privatizace veřejné moci a podvody na voličích nebyly v zásadě možné. Jenže tohle slibovaly už Věci veřejné a skutek utek, takže taková strana by to měla u voličů hodně těžké. Otázka co dál zůstává otevřená.