Jeden z řečníků na demonstraci u pražského magistrátu, filosof Miroslav Petříček řekl, že my jsme tady venku před magistrátem proto, že se stydíme za ty, co jsou vevnitř. Stydíme se za ně i proto, že oni se vůbec nestydí za to, co provedli. To bylo krásně a trefně řečeno. A řekl jsem si, stydím se za ty, co se tam vevnitř nestydí, ale co bude dál? Jaký to bude mít praktický dopad? Zlepší se snad proto práce magistrátu, přestanou snad uzavírat nevýhodné smlouvy a provádět klientelskou politiku, skončí vláda kmotrů? Bohužel nemyslím si to. Dvě nebo i více demonstrací nic na magistrátu nezmění. To neznamená, že člověk na demonstraci nepůjde, to určitě ne. Nakonec tam jde člověk hlavně kvůli sobě. Ale na druhou stranu je třeba vidět reálný stav věcí. Možná po dobu veřejného rozčilení občanů budou na magistrátu opatrnější, ale člověk přece nemá kapacitu tam trávit život a pořád jim koukat pod prsty, jestli nedělají nějakou šmelinu. Ani mu to nemusí dle našich zákonů umožnit. Smlouvy jsou důvěrné, protože jsou uzavírány se soukromými subjekty, takže se k nim stejně nedostaneme. A studovat všechna výběrová řízení můžeme do aleluja, ale pokud člověk nemá interní a řádné informace, tak mu to stejně nic neřekne. Stačí, když jsou výběrová řízení vícekriteriální a veškerá kontrola je nanic. Prostě protesty nelze nahradit samotnou politiku.

Je nebezpečnou iluzí domnívat se, že se poměry v zemi zlepší jenom protestováním. Protest sám je důležitou součástí občanské společnosti, neboť burcuje ostatní občany a upozorňuje je na to, že se děje něco nekalého. Ale pak musí přijít standardní politická činnost, která se touhy a přání protestujících pokusí prosadit. Jinak řečeno po protestech musí přijít politická síla, která si témata protestujících osvojí a zkusí o nich přesvědčit občany ve volbách. A teprve když v tomto uspěje, tak se může pokusit něco změnit. Je to strašně těžké a chce to velkou dávku trpělivosti, ale taková je demokracie. Také se může stát, že si žádná politická síla témata protestujících neosvojí a je to tzv. v pytli. Nebo si politická síla témata protestujících osvojí, protože tím získá další voliče, a po volbách je tiše dá k ledu. Známe to velmi dobře např. z televizní krize. Kolik politiků se tehdy zapřísahalo, že model veřejnoprávních rad je třeba zásadně změnit a nestalo se nakonec nic. A byly kvůli tomu stovky tisíc protestujících občanů na Václaváku.

Prostě kdo chce změnit poměry v zemi, musí do politiky. Buďto do stávajících stran a tam doufat, že něco prosadí. Nebo založit novu stranu a zase doufat, že uspěje u voličů. Je to těžké, dokonce nesnesitelné, ale je to tak.