Kolikrát jsme od pravicových neoliberálů slyšeli, že trh a konkurence vyřeší zdravotnictví. Kolikrát to měla ODS na billboardech. A teď, když se lékaři zachovali tržně – dali hromadně výpověď a tlačí majitele (vládu a kraje) k vyšším mzdám, tak je hned pokřik. A to právě od největších pravičáků. Jedním z těch, kdo křičí o vydírání, je president Klaus, který nám sem uvedený primitivní neoliberální katechismus zanesl. Najednou mají neoliberálové plná ústa citově zabarvených slov a hodnotových pojmů, které jinak jako nevědecké odmítají, najednou nejde o tržní jednání v rámci nabídky a poptávky, ale o vydírání. Vrcholem byl kojzarovský článek šéfredaktora Eura Pavla Párala, který vyzýval ke zjištění vůdců a iniciátorů akce hromadných výpovědí a k jejich exemplárnímu potrestání tím, že stát zajistí, aby u nás nesehnali jako lékaři práci.

V každém případě nikomu není nic do toho, jestli nějaký lékař dá nebo nedá výpověď. To je svobodná volba lékařů, na kterou mají jako každý z nás právo. Proč by lékař nemohl dát výpověď a jít si hledat práci jinam, třeba do ciziny? Lékaři byli natolik slušní a soudní, že nešli do stávky, kterou by nesporně velmi rychle vyhráli. Naopak džentlmensky dali všanc svojí kůži, protože v případě prohry jim vůbec nezávidím ponížení v podobě vzetí výpovědi nazpět nebo to, že už vůbec znovu práci nedostanou a neseženou. Nikdo přece nevěří tomu, že jich čtyři tisíce najde práci v cizině.

Reakce státu a krajů, které si někdy tiše, jinde okázale mnou ruce, že využijí hromadných výpovědí k tomu, aby zredukovali dle nich nadbytečný stav nemocničních kapacit, je klasickou českou vychytralostí. Jestli tedy pánové z krajů a ministerstva měli už předtím kvalifikované údaje o tom, že nemocniční kapacity jsou nafouknuté a že je třeba je zredukovat, pak to měli učinit řádně, transparentně a čelem vůči veřejnosti i lékařům. Jenomže k tomu jim zřejmě chyběla kuráž a dostatečný zájem o to, co je veřejně prospěšné. Ale využít momentálního oslabení téměř poloviny nemocničních lékařů, kteří jsou ve stavu hromadné výpovědi jako boje z vyšší mzdu, a spojit racionální opatření s pomstou odbojným lékařům, mi přijde podlé a nefér.

Původně jsem sledoval zápas lékařů z pozice neutrála, neumím posoudit, nakolik mají nebo nemají pravdu. Jen jsem ctil jejich právo se tak chovat. Po reakcích oficiálních činitelů jsem jim začal fandit, i když jim nedávám velké šance na vítězství. Avšak pokud vyhrají, rád jejich vítězství ve formě vyššího zdravotního pojištění zaplatím.