Hlavní politický zápas v kauze Mazánek se vede o to, zda jde o jednotlivé selhání nebo o vlastnost politického systému jako takového. Celá politická sféra bude občany unisono přesvědčovat o tom, že jde samozřejmě o individuální selhání osob. Kalousek hovoří o napojení veksláků na pražskou ODS, Nečas říká, že vliv kmotrů v Praze eliminovali nástupem nového vedení, president dokonce napadá samotné odposlechy a nehodlá se jejich obsahem zabývat. Již v roce 2007 podle MFDnes tajná služba informovala tehdejšího premiéra Topolánka o odposleších v Praze, přičemž situaci vyhodnotila tak, že korupce a klientelismus ohrožují demokratické základy společnosti. Zajímavé je, že Topolánek popírá, že by takový podklad od BIS dostal. Těžko mu asi zpětně někdo dokáže opak. To není v této souvislosti důležité, podstatné je, že tajná služba jako první zformulovala tezi o tom, že tu nevládnou občané, ale síly v pozadí, které si veřejnou moc prostě kupují. A to dávno před tím, než s touto definicí vyrukovali kritičtí politologové a publicisté. Posléze se objevily články prof. Michala Klímy popisující politické strany jako firmy obchodující s vlivem a pozicemi ve veřejné sféře. V Manifestu radikálního liberalismu jsme s Jiřím Pehe odkryli souvislost mezi neoliberální ideologií a existencí oligarchického systému trvalé nadvlády politicko ekonomických mafií, která proměňuje volby a další demokratické vymoženosti ve formální záležitost. Postupně se přesvědčení, že korupce zasáhla systém a nikoliv jen jednotlivé osoby, rozšířilo.

V tuto chvíli je zápas o společenské vědomí v této otázce otevřený. Masová média stojí až na výjimky na pozicích, že jde o individuální selhání. V tomto ohledu mají politici ohromného spojence, protože vliv médií je velký, ne-li rozhodující. Pokud by se veřejné mínění nakonec přiklonilo k závěru, že korupce ničí a ohrožuje demokracii, pak by to pro stávající politickou garnituru znamenalo výrazné ohrožení. I když ve stávajícím volebním systému politické strany nakonec vždy dokážou sehrát s voliči přejícími si změnu betla, je to pro ně nepříjemné. Vždy bude hrozit, že do politické arény vstoupí nová formace nesená na nevůli občanů ke stávajícím stranám. Ještě že tu jsou Věci veřejné, které sice občanům politiku dokonale znechutily, ale na druhou stranu zdiskreditovaly fenomén nové politické síly, takže velmi ztížili vstup nových stran. Paradoxně tak do určité míry ochránily stávající politické strany před možnou budoucí konkurencí.

Nepochybuji o tom, že politické strany tvrdě a rázně odsoudí Béma s Janouškem, slíbí nám, že ještě přitvrdí v boji s korupcí a naservírují nám různé kosmetické změny jako obrovské vymoženosti v boji s korupcí, a to za celkem přívětivého přitakání masových médií. Na podstatě problému se nezmění zhola nic. Asi si nějakou chvíli dají pozor, ty nejkřiklavější zakázky zatím stáhnou z oběhu a nějakou dobu budou sekat latinu. A pak to zase vesele rozjedou postaru.

Co se s tím dá dělat? Předpokládejme, že veřejnost neskočí jako obvykle na tyto triky a dá důrazně najevo svojí nespokojenost. Třeba ulicemi plnými rozhořčených lidí. V naší národní tradici plný Václavák obvykle znamenal, že přestává legrace a věci se měnily. Když se tak stane, což je zatím v oblasti science fiction, co pak budeme dělat? Co budeme po politicích chtít? Aby odstoupili? To je přece málo, přijdou jiní sekáči. Pojďme si tedy zafantazírovat, co bychom na takovém plném Václaváku měli požadovat. Za prvé předčasné volby, protože tím dáme najevo, že s touto politickou garniturou jsme skončili, že chceme kompletní výměnu. Za druhé než půjdeme znovu volit, chceme nový volební zákon, protože ten starý umožňoval stranám naší vůli obcházet. Chceme zrušit limit pro uznávání preferencí tak, aby o tom, kdo bude zvolen, rozhodovali voliči a ne stranické sekretariáty. Také chceme limit nákladů na volební kampaň, aby o volbách nerozhodovaly peníze, ale vůle občanů. Za třetí bychom měli chtít parlamentní komisi pro vyšetření napojení kmotrů na politiku za účasti nejen politiků, ale i důvěryhodných občanů a zástupců protikorupčních sdružení. Tedy jakousi obdobu Komise 17.listopadu, která vyšetřovala zásah na Národní třídě. Cílem této komise bude odhalit, jak to vlastně s napojením kmotrů na politiku je, a informovat o tom veřejnost, protože tu existuje podezření z rozvracení státu klientelistickými skupinami v pozadí. To je takový minimální program občanské obnovy naší společnosti, jakýsi restart demokracie.

A je proto nepochybné, že politici udělají všechno pro to, aby se právě zmíněné tři body nerealizovaly. Bude zapotřebí více plných Václaváků, aby jim došlo, že nemají jinou šanci. Na druhou stranu, pokud se občané neprobudí a nezaktivizují, pak sbohem demokracie.