Asi jsem se měl správně ptát, proč ANO drtí ČSSD, ale lákalo mě do otázky současně vložit i odpověď. Je to prostě Andrej Babiš, kterému stále více lidí věří to, že pozvedne naší ekonomiku na vyšší úroveň. To je také myslím všechno, co od něj lidi očekávají. Hnutí Ano považují za jeho firmu (stranu), která je tu proto, aby to všechno mohl zařídit a zprocesovat. Myslím si, že samotné hnutí lidi moc nezajímá, nakonec ono ani samo o sobě zajímavé moc není. Nemá žádnou viditelnou či nějak výraznou ideologii, zdá se, že je celkově nastavené spíše doprava, ale flexibilně reaguje i na poptávku po některých levicových konceptech. Jeví se spíše jako pragmatické hnutí, které řeší problémy případ od případu nesvázáno ideologickou předpojatostí nebo dogmatičností. Jestliže pan Babiš někde o svém hnutí mluvil jako o Občanském fóru, tak mně spíše připomíná Občanské hnutí. To bylo rovněž středové s inklinací mírně doprava, také odmítalo pravolevé vidění světa, a chtělo řešit konkrétní problémy případ od případu, nacházet správná řešení věcná a nikoliv ideologická. Ovšem Občanské hnutí přišlo s pragmatismem jako politickým programem v nevhodnou dobu, v době přelomových dějinných rozhodnutí o transformaci naší společnosti, v době hledání celkové koncepce směřování naší země. Tyto dějinné časy jsou dávno pryč, navíc tehdy ještě lidé mohli věřit v úspěšnou budoucnost politických stran založených na ideologii a hodnotovém pojetí světa. Dnes jsou tyto strany beznadějně zdiskreditovány tím, že je ovládly korupční mechanismy a staly se součástí systémové korupce, která ohrožovala demokratické poměry ve státě.

Hnutí ANO a ČSSD prošly zajímavým experimentem. Oba subjekty měly na počátku dnešní koaliční vlády stejnou startovací pozici, oba měly zhruba stejné preference, zaujímaly ve vládě zhruba stejné postavení, a tak jsme mohli jako v laboratoři sledovat jejich nevyslovený závod o oblibu voličů. Teoreticky si měly obě strany udržovat přibližně stejné preference, protože úspěchy nebo neúspěchy vlády nejde snadno rozdělit na ty, které jsou zásluhou ANO nebo ČSSD, a i fundovaní odborníci mají mít problém s tím určit, kdo na co ve vládě má jaký vliv. Spíš se mohlo předpokládat, že na sympatie voličů budou mít vliv spíš nějaké maléry ministrů nebo čelných představitelů obou stran, které se vždycky dříve či později dostaví. Namísto toho se dostavil prudký nárůst preferencí ANO a naopak jejich relativní pád u ČSSD.

ČSSD tradičně vidí příčiny tam, kde opravdu nejsou. Podle místopředsedkyně ČSSD A. Gajdůškové je příčina pádu v „neřešení souběhu funkcí a problémy mezi některými členy strany spíše na lokální úrovni“. Čili kdyby se kluci nehádali a včas se vzdali funkcí, tak by to bylo ok. Podle místopředsedy poslaneckého klubu A. Sedi je důvodem to, že „ČSSD má největší míru vládní zodpovědnosti, a proto nemůže naskakovat na řadu populistických vyjádření představitelů ANO“ Jinak řečeno ČSSD evidentně doplácí na svoji vysokou kvalitu – preferuje nepopulistická řešení, ale lidé to nakonec odmění. Místopředseda poslaneckého klubu ČSSD Václav Votava zase říká: „Průzkumy preferencí nepodceňuji ani nepřeceňuji. V tuto chvíli z nich ani nic nevyvozuji.“ Co tím autor chtěl říct, nevím, ale také odpověď. Slepota ČSSD je jenom logickým průvodcem toho pádu. ČSSD už od dob Grosse a Paroubka není schopná přijít s jediným nápadem, neřkuli s originálním a odvážným řešením. Kde jsou časy Zemanových investičních pobídek nebo privatizace polostátních bank, které nakoply naší ekonomiku k nevídanému růstu. Mechanické lpění na benefitech sociálního státu jako jediné politické vize v době hledání nových receptů na ekonomický růst je zoufale málo. Bohužel pro ČSSD to začínají chápat i někteří klienti sociálního státu – voliči ČSSD, a začínají přebíhat k někomu, kdo nabízí i ekonomické vize.

Pojďme ale k otázce po úspěchu ANO. Předseda Babiš nemá kdovíjaký ekonomický program. Minulá vláda škrtala, on šetří. V tom je podstatný rozdíl. Jedna věc je necitlivými škrty ohrožovat samotnou podstatu sociálního státu a znejišťovat či dokonce uvádět v zoufalství velkou část občanů z dolního patra společenského žebříčku. Oproti tomu politika konkrétních úspor, která se snaží zamezit viditelnému plýtvání státního aparátu, je lidmi naopak velmi pozitivně přijímána. Škrty jsou projevem arogance a lenosti. Lenosti a neochoty hledat konkrétní úspory tam, kde se plýtvá či dokonce krade. Babiš vyhlásil úspory jako ekonomický program: na lepší důchody, sociální zabezpečení nebo zdravotnictví si vyděláme úsporami. Když eliminujeme plýtvání a kradení budeme mít peníze na lepší sociální benefity, budeme moci snížit DPH na léky a potraviny a bude líp. O co působivější je Babišovo opakované vyjmenovávání příkladů plýtvání a kradení, na které právě on a jeho ministři přišli a které zatrhne, než obecné fráze sociálních demokratů o lepších sociálních benefitech, jež hodlají zajistit. Přitom jsou to právě sociální demokraté, kteří jenom natahují ruku po dalších výdajích ze státního rozpočtu a kteří požadují zvýšení daní na sociální benefity. Lidé si už vryli do hlavy Babišovo odmítání navyšování výdajů bez úspor. V tomhle prokazuje železnou vůli a lidé v něm musí vidět dobrého hospodáře. A jedině v něm, mezi sociálními demokraty a lidovci žádná taková osobnost není. Tím se Babiš profiluje jako jediný hospodář/ekonom v rámci koaliční vlády, jemu lidé postupně stále více věří nejen jako hospodáři, který umí šetřit, ale postupně i jako ekonomovi, který je schopen dovést nás k hospodářskému růstu a prosperitě. A jestliže s velkou pravděpodobností naše ekonomika v nejbližších letech poroste (a to bez ohledu na to, jaká bude politika vlády) prostě proto, že to jinak ani statisticky není možné, pak plody tohoto růstu sklidí u lidí Babiš.

Pro tradiční strany, ale zejména pro ČSSD, platí, že se nemohou donekonečna utěšovat posudky politologů a komentátorů, že Babišovo hnutí ANO není vlastně politickou stranou, že nemá co dělat v regulérním politickém systému, že je nedemokratické, že je stranou (firmou) jednoho muže, že je ohrožením demokracie a že nakonec samo od sebe nějak pomine. Zatím to tak vůbec nevypadá, naopak Babiš překypuje aktivitou, ministři za ANO si nevedou špatně a preference ANO stále stoupají na úkor ČSSD. Čili někde je chyba, nikoliv však u Babiše.