Těsně před oficiálním vyhlášením kandidatury Jana Švejnara na presidenta vyšel průzkum preferencí obou kandidátů, v němž se pro Klause vyslovilo 60 procent respondentů, zatímco pro Švejnara necelých dvacet. Následně se objevila záplava výroků, článků a komentářů, že za takové situace by měl Švejnar zvážit svoji kandidaturu, nejlépe samozřejmě ji stáhnout a odjet zase učit do té své Ameriky. Řada komentátorů vyslovila domněnku, že kdyby za takového stavu obliby u veřejnosti měl být zvolen Švejnar, tak by to bylo nedemokratické a bylo by to nesporně výsledkem zákulisních pletich a politických kšeftů. Pojmenovala tak základní slabinu volby presidenta parlamentem. V našich dějinách presidenti hráli klíčovou roli v rozhodujících historických momentech. Lidmi je president vnímán jako president všech občanů, jak se často s oblibou říká, a měl by tedy logicky vzejít z vůle občanů a ne poslanců a senátorů, kteří po zvolení sledují už jen svoje zájmy a cíle. Při volbě presidenta pak reálně hrozí, že zákonodárci zvolí někoho proti vůli většiny, a to je vážný problém. Jan Švejnar v tuto pro sebe mediálně nejméně vhodnou dobu oznámil úmysl kandidovat.

Jenže neuplynulo ani čtrnáct dní a v dalším průzkumu byly síly vyrovnány, oba kandidáty podporovalo stejné procento lidí, asi třetina byla nerozhodnutá. Není bez zajímavosti, že tomuto průzkumu byla věnována minimální pozornost. I když alespoň mně se zdálo zajímavé, jak rychle neznámý Švejnar Klause v oblibě dostihnul. Také jsem marně hledal nějakou komentátorskou reflexi této nové skutečnosti u těch, co tak apelovali na Švejnara, aby nekandidoval. Dost jsem zvědavý na komentáře těchto lidí v případě, kdyby se snad stalo, že by se poměr Klaus Švejnar úplně otočil ve prospěch Švejnara. Zdalipak by titíž komentátoři psali, že volit Klause je nedemokratické a že by jeho volba byly výsledkem politických čachrů a kšeftů?

Mezitím však Švejnar vystoupil v Partii na televizi Prima. Demokraticky dostal třetinu prostoru (byl jako třetí host) oproti Klausovi, který měl o týden později celou partii pro sebe. Aby mu to nebylo líto, tak na rozdíl od něj musel podstoupit potupnou anketu ze znalostí „českých“ reálií na úrovni páté obecné. Měl tak potvrdit nebo naopak vyvrátit pověst o své jisté odcizenosti českému prostředí díky dlouhému pobytu ve světě. Jaká byla radost moderátora, když slovutný profesor vyhořel na otázce, jakýže nápis máme na presidentské standartě. Co mu bylo platné, že si ho vlády rozvojových zemí objednávají, aby jim poradil, jak dosáhnout rychlého ekonomického rozvoje. Nebo že je v komisi, která vybírá nositele Nobelovy ceny za ekonomii. U nás mu to nebylo nic platné, u nás platí jiná měřítka. Kupodivu řada komentátorů včetně jinak soudného Mitrofanova z Práva z toho vyvodila údajnou Švejnarovu vlasteneckou vlažnost. Vlastenectví se zřejmě dle těchto komentátorů měří znalostí toho, co je napsáno na presidentské standartě a dalších podobných banalit. To, že Švejnar u nás v 90.letech založil a sehnal půl miliardy na výzkumný institut CERGE, který vychoval velkou část dnešní finanční a ekonomické elity, neznamenalo nic. Na diváky Primy to na rozdíl od komentátorů moc nezapůsobilo, protože v hlasování během pořadu, o tom, koho by si přáli za presidenta, zvítězil Švejnar nad Klausem v poměru 60 ku 40. Zkoprnělý moderátor „opomněl“ na konci pořadu tento výsledek ohlásit. Inu i prohrávat se musí umět.

Ale vraťme se k onomu vlastenectví, které bylo náhle řadou komentátorů s velkým důrazem vytyčeno jako snad nejdůležitější kriterium pro výkon funkce presidenta. Rovněž president Klaus téma vlastenectví v podobě jakési ohroženosti českého živlu v globalizujícím se světě ve svém novoročním projevu také nastolil. Starost o národní identitu je jistě věc důležitá, ale samotné vlastenectví to příliš neřeší. Naopak je nutné říci, že v soutěži ve vlastenecké horlivosti nemůže inteligentní člověk vyhrát. Nejen Švejnar, ale ani Klaus nemají v tomto oboru šanci. Vždycky se najdou lidé, kteří sice kromě vlastenectví nemají co nabídnout, ale o to víc přidají na té horlivosti. Konec konců po ulicích nám tu pobíhá řada lidí pokřikujících Čechy Čechům a na ně, co se vlastenecké horlivosti týče, nemá nikdo. Rozhodně bychom si asi nikdo nepřáli, aby tu měli nějaký vliv.

Do presidentské volby zbývá ještě měsíc, takže je ještě čas, aby se debata o budoucím presidentovi přesunula k opravdu vážným a věcně relevantním tématům, zejména pak k tomu, jaký koncept výkonu presidentské funkce ten či onen kandidát má, co z toho plyne pro stát a pro občany této země.