S příchodem 70.výročí konce války se rozjela jiná slovní válka, a sice válka o její intepretaci, zejména pak o to, kdo vlastně válku vyhrál a co z toho plyne. Zatímco za minulého režimu se vítězství nad Hitlerem připisovalo hlavně Sovětskému svazu a podíl Západních spojenců byl účelově minimalizován, tak po Sametové revoluci se naopak začala často přeceňovat role Spojenců, které někteří začali vydávat za skutečné vítěze 2.světové války. Alexandr Werth (britský válečný dopisovatel v Moskvě) ve své knize Od paktu až po Stalingrad věcně a přesně popsal, jak Sovětský svaz fungoval v boji proti Hitlerovi. Dá-li se kniha shrnout do několika závěrů, pak by se dalo říct, že Sovětský svaz nesl hlavní břímě boje proti Hitlerovi a byl to Sovětský svaz, kdo de facto Hitlera porazil. Vstup spojenců do války v podobě vylodění do Francie proběhl v době, kdy na východní frontě bylo o osudu války víceméně rozhodnuto. Spojenci vstoupili do války za pět minut dvanáct, a kdyby tak neučinili, tak hrozilo, že Evropu od Hitlera osvobodí Sovětský svaz sám. Sovětský svaz by ovšem nedosáhl takových výsledků, kdyby od Spojených států nedostával obrovskou materiální a technickou vojenskou pomoc. Ta měla klíčový vliv na vojenskou akceschopnost Rudé armády. Hitlera fakticky zastavili sovětští vojáci a americká vojenská technika a materiálu. V pozdější fázi války se Sovětský svaz vyzbrojil už sám. Pro ilustraci ocitujme článek ruského novináře Stanislava Koroleva v Pravdě 12.5.2003 (citaci jsem převzal od Tomáše Haase, který článek přeložil).

„Sovětský svaz obdržel statisíce vojenských vozidel a motocyklů. Nedostatek paliva byl řešen dodávkami celkem 2,5 milionů tun ropých produktů. Rooseveltova štědrá „zahradní hadice“ dodala Stalinovi 595 lodí, včetně 28 fregat, 105 ponorek, 77 obchodních lodí, 22 torpedových člunů, 104 protiponorkových plavidel a jiných lodí. Sovětské letectvo dostalo 4,952 stíhaček Aerocobra a 2,410 stíhacích letadel Kingcobra. Nejslavnější sovětský pilot druhé světové války, trojnásobný Hrdina Sovětského svazu Alexander Pokryškin, vzlétal proti Hitlerovým leteckým esům ve stíhačce Aerokobra.
Dohodou o půjčce a pronájmu získal Sovětský svaz 2,700 bombardérů A-20 a 861 bombardovacích letadel B-25. Sovětské tankové divize byly vyzbrojeny 7,056 tanky, armáda dostala 8,218 protiletadlových děl, 131,600 kulometů a menších pěchotních zbraní.
Sovětská propaganda se snažila zmenšovat důležitost americké pomoci. V minulosti bylo zdůrazňováno, že SSSR vyrobil 30,000 tanků a 40,000 letadel od roku 1943. Je to pravda. Ale musí být rovněz vzato do úvahy, že dodávky v rámci americké půjčky a pronájmu přicházely do Sovětského svazu během nejkritičtějšího období války – hlavně v druhé polovině roku 1942. Navíc SSSR by nikdy nebyl schopen vyrobit své vlastní zbraně během válečných let, kdyby nebylo americké pomoci. USA ve válečných letech dodaly Sovětskému svazu 2,3 miliony tun oceli. Toto množství dostačilo k výrobě 70,000 tanků T-34. Objem dodávek aluminia byl 229,000 tun, což dostačovalo pro pokrytí potřeb sovětského leteckého a tankového průmyslu pro dva roky. Je nutno zmínit i dodávky potravin: 3.8 milionů tun konzervovaného vepřového masa, uzenin, másla, čokolády, sušených vajec atd. Sovětská armáda dostala rovněž 423,000 telefonů a desetitisíce bezdrátových stanic. SSSR dostal materiál a strojové vybavení pro rafienrie ropy, baterie, stany padáky a tak dále a tak dále. Rudá armáda byla obuta do 15 milionů párů amerických vojenských bot.“

O tom, kam dorazila americká a sovětská vojska a kterou zemi kdo osvobodil, rozhodovalo nejen vojenské nasazení v bojích proti Hitlerovi, ale i taktické ohledy. Je historicky doložitelné, že Spojené státy vedly válku především proti Japoncům, kteří je přímo napadli, a teprve v druhé řadě s Německem. Bylo pro ně výhodnější, když hlavní břímě války s Německem nesl Sovětský svaz, který ochotně zásobovaly vojenskou technikou a materiálem, ale až do vylodění v Normandii roku 1944 krváceli především sovětští vojáci.

Sovětský svaz považoval země osvobozené jeho vojáky za svojí sféru vlivu, o níž hodlal rozhodovat zcela dle své libosti. Tento postoj v jeho očích legitimovaly statisíce a miliony sovětských vojáků padlých při osvobozování těchto zemí. To byla sovětská doktrína, která dnes v éře Putina opět ožívá. Když Brežněv zdůvodňoval Dubčekovi invazi v roce 1968, tak mezi jeho hlavními argumenty byly sta tisíce sovětských vojáků padlých při osvobozování Československa za 2.světové války. Pokud máme správně rozumět dnešnímu Rusku a Putinovi, tak si musíme tyto historické samozřejmosti připomenout.

Současně si je třeba uvědomit historickou posloupnost událostí, které vedly ke stavu po 2. světové válce, kdy východní a střední Evropu ovládnul Sovětský svaz a zahrnul jí do socialistické světové soustavy. Bylo to Německo, které napadlo evropské země a podmanilo si je, Německo napadlo Sovětský svaz, který je s pomocí Spojených států porazil a následně vtáhnul vítězně do Evropy, jejíž podstatný kus uzurpoval do své koloniální říše. Nebýt Hitlerovského Německa, tak by nikdy Sovětský svaz tak hluboko do Evropy neproniknul. Za padesátileté utrpení v socialistickém táboře pod vedením Sovětského svazu můžeme z dějinného hlediska kromě jiného také poděkovat Německu.

Naopak Spojené státy byly jedinou skutečně významnou silou, která oněch padesát let vzdorovala rozpínavosti sovětské říše. Uvědomme si, že s nástupem komunistů v Číně byla světová socialistická soustava početně a vojensky silnější než Amerikou vedený Západ. Ještě v 70. letech minulého století se západní svět třásl hrůzou z vojenské síly Sovětského svazu, z jeho raket a tanků. Skutečný obrat v poměru sil přišel v 80.letech jednak s nástupem Ronalda Reagana a jednak s komputerizací zbraní a vojenské techniky, kterou totalitní Sovětský svaz nebyl s to zvládnout. Odhodlání Reagana uzbrojit říši zla (jak nazval Sovětský svaz) a skutečnost, že mohutná vojenská technika Sovětského svazu bez počítačového vybavení nemohla konkurovat novým zbraňovým systémům, donutila Sovětský svaz pod vedením Michaila Gorbačova vzdát se svých světových imperialistických záměrů.

Jestli si dnes máme vít nějaké aktuální poučení ze 70.výročí konce 2.světové války, pak je to fakt, že imperiální vize Sovětského svazu dnes v Putinově verzi znovu ožila a je nesmírně nebezpečná. Putin sice nedisponuje vizí nového světového řádu (komunismu) sdílenou s velkou částí západní společnosti, dnešní Rusko nikoho ve světě nepřitahuje tak, jako tomu bylo v éře Sovětského svazu (o němž panovaly velké iluze), ale přesto je třeba si dávat na Rusko velký pozor a rozhodně není možné ho podceňovat.