Paní Eva Mahdalová publikovala na stránkách Aktuálně blog pod pod názvem Nejefektivnější byznys USA: zabíjení?! V něm přišla s informací, že armáda USA zabila po 2.světové válce 20 - 30 miliónů lidí. Dále pak uvedla data o značných výdělcích amerických zbrojařských firem. A dál už nic. Závěr: zabíjení je výborný byznys pro Ameriku.

Za prvé číslo 20 - 30 miliónů je nesmyslné. Paní Mahdalová uvedla, že ho získala na Wikipedii. Já ho tam nenašel, ale našel jsem tam údaje o hlavních válečných konfliktech, v nichž po 2.světové válce participovala americká armáda. Zde jsou údaje o padlých na straně nepřátel americké armády (uvádím horní maximální odhady):

Válka v Korei: 400 tis. vojáků
Válka ve Vietnamu: 1 100 tis. vojáků a 2 500 tis. civilistů
Válka v Zálivu: 75 tis. vojáků
Válka v Iráku: 45 tis. vojáků a 55 tis. civilistů

Podle těchto údajů (které určitě nejsou dokonale přesné, ale aspoň nějak odpovídají realitě) dohromady v hlavních konfliktech, kterých se účastnila armáda Spojených států po 2.světové válce, padlo na straně nepřátel zhruba něco přes 4 milióny lidí. Takže číslo paní Mahdalové je o řád vyšší.

Ještě důležitější než nesmyslné číslo je vlastní průběh válek, v nichž americká armáda bojovala. Paní Mahdalová nenapsala o průběhu těch válek ani slovo. Podle ní zřejmě jako by americká armáda z nějakého plezíru, respektive pro peníze masově vyvražďovala lidi. Jak v korejské, tak i vietnamské válce přišla americká armáda na pomoc státu, který byl zvnějška napaden. Jižní Korea byla napadena Severní Koreou a tzv. čínskými dobrovolníky (v počtu více než dvou miliónů). Jižní Vietnam byl dlouhodobě napadán tzv. partyzány, kteří se z valné části rekrutovali z vojáků Severního Vietnamu, a později už místo nich bojovala regulérní severovietnamská armáda za masivní podpory Sovětského svazu a Číny. V korejské válce společně s americkou armádou pod vlajkou OSN bojovala jihokorejská armáda v počtu 600 tis. mužů (viz Wikipedia). Ve vietnamské válce to zase byla téměř miliónová armáda jižního Vietnamu (viz Wikipedia). V obou případech přišla americká armáda na pomoc svému spojenci, kterého na rozdíl od všech našich spojenců, které jsme kdy měli, nenechala ve štychu. V případě Jižní Korey to skončilo úspěšně vítězstvím, které uchránilo její obyvatelstvo od totalitního pekla, které známe ze Severní Korey. Ve Vietnamu Amerika se svým spojencem prohrála a musela potupně prchat z území dobývaného vojsky Severního Vietnamu. Prohraná válka ve Vietnamu Ameriku poznamenala silným traumatem, z něhož se vzpamatovávala desítky let.

Válku v Zálivu vyprovokoval Saddám Husajn okupací Kuvajtu. Zde americká armáda bojovala pod vlajkou OSN a osvobodila Kuvajt z irácké okupace. Po útoku na Dvojčata se nechala americká vláda vyprovokovat Saddámem Husajnem, kterého chybně neodstranila po vítězství ve válce v Zálivu, k útoku na Irák. Američané se domnívali, že Saddám Husajn vyvíjí zbraně hromadného ničení a fakt, že Saddám znemožnil práci pozorovatelům OSN, kteří měli kontrolovat jeho vojenský program, jí definitivně utvrdil, že ty zbraně tam někde jsou. Spolu s Velkou Británií zaútočily na Irák, který celkem snadno porazily, ale vůbec si neporadily se situací, kdy měly odpovědnost za správu dobyté země. Žádné zbraně se nenašly. Byla to obrovská chyba a Amerika za to pyká velkou ztrátou důvěry v její klíčovou roli v dnešním světě.

Jinak absolutně nechápu, kde se u nás bere ta fóbie z Ameriky, která se šíří veřejným prostorem. Je to náš jediný opravdový spojenec. Kdyby nás například napadlo Rusko (což do budoucna není vůbec nepravděpodobné), tak jediný, kdo nám reálně pomůže jsou Spojené státy. Vojenská síla EU je nulová. Státy jako Francie, Británie nás na 99% nechají na holičkách. Už to jednou udělaly a udělají to zase. Od Německa přeci také nemůžeme nic čekat. Podle jeho ústavy jeho armáda ani nesmí bojovat mimo území Německa. Kopat do našeho jediného spojence může jenom hlupák nebo nebo naopak mazaný člen páté kolony Ruska u nás.