Problematika policejní reformy je velice jednoduchá a není třeba nic vyšetřovat.
Její podstatou je zajistit, aby vedení policie a potažmo politická reprezentace měli přehled o tom, koho policie vyšetřuje. Tím se má pro příště zabránit nemilým překvapením typu Davida Ratha. V zájmu politické reprezentace není, aby její členové zapletení do klientelistických a korupčních aktivit byli trestně stíháni a končili ve vězení. Nikdo samozřejmě nepřizná a nikomu se nikdy nedokáže, že politiky informoval. Naopak to bude vehementně popíráno a odsuzováno. Nicméně víme dobře, že v dobách, kdy policisté museli hlásit nahoru, na čem dělají, byly jejich výsledky co se velké korupce týče nulové.

Proč policejní vedení přišlo s policejní reformou, když stačilo stejně, jako to kdysi udělal ministr Langr, nařídit, aby policisté hlásili každé zahájení vyšetřovacích úkonů na vedení? (Toto nařízení později zrušil policejní president Petr Lessy.) Šlo o to zabalit do rozsáhlé policejní reformy tento jednoduchý cíl tak, aby to veřejnost neprohlédla. A to se podařilo. Vedou se diskuse, jestli ten a onen útvar se měl či neměl spojit s jiným útvarem a podobně. Novináři dnes veřejnost živí hloupostmi typu, že unikly nějaké informace a kdo za tím je, nebo že na komisi byl pozván kancléř Mynář, což je tedy záhada. A to podstatné, že od nynějška vlastně skončilo stíhání velké korupce, protože politici se včas dozvědí, že je má policie v hledáčku, což zcela stačí, aby včas z korupční aktivity vycouvali, se úplně z veřejné diskuse vytratilo.

Samotná parlamentní komise je součástí mlhy vypouštěné okolo policejní reformy. Její předsedou byl zvolen Pavel Blažek, který byl svého času novináři přezdíván don Pablo a ocitnul se v seznamu krajských kmotrů, jimž vyhlásil válku po svém zvolení do čela ODS Mirek Topolánek. Za KDU-ČSL byl do komise vyslán poslanec Jan Bartošek, který o boji s korupcí neví nic, ačkoliv za tutéž stranu ve výboru pro bezpečnost sedí poslanec Ivan Gabal, který má za sebou dlouhou praxi v protikorupční iniciativě a který se kvalifikovaným způsobem angažoval v podobné komisi pro Open Card. Ten se však do komise nedostal. Proč asi? Jediným členem komise, který jakž takž vědomě v dané problematice vystupuje, je paradoxně poslanec za Úsvit Martin Lank.

V jedné věci mají obhájci policejní reformy pravdu: nešlo opravdu o Šlachtu. On byl jenom jednotlivou figurou, která nechtěla pochopit, že přicházejí nové pořádky, v nichž si policie na politiky dovolovat nebude a žádní vrchní nebo nejvyšší státní zástupci jim nepomohou.