Za Rogerem Scrutonem
Výňatky o vlastnictví jsem v roce 1991 použil ve svém vystoupení jako poslanec Federálního shromáždění při projednávání velkého privatizačního zákona pro obhajobu obnovení soukromého vlastnictví, jež bylo hlavním cílem tohoto zákona.
„Má-li se člověk probudit ke skutečnému vědomí sebe samého jako bytosti druhové, pak musí vnímat svět v jiných pojmech, totiž v pojmech práva, odpovědnosti a svobody. To mu umožňuje právě instituce vlastnictví. Je-li předmět v něčím vlastnictví, přestává být pouhou neživou věcí, a místo toho se stává ohniskem práv a povinností. Tato práva a po-vinnosti nemusí být (především) smluvní povahy. Je vskutku jen málo důležité, jak vznikají. Spíše jde o to, že dokud nevzniknou, dokud se tedy vlastnictví z ‚účinného ovládání‘ (abychom užili marxistického pojmu) nestane institucionalizovaným právem, dotud není pro lidskou společnost žádným přínosem.“
„Vlastnictvím a s ním spojenými právy je předmět pozdvižen ze stavu pouhé ‚věcnosti‘ a vydán člověku. Od té chvíle nese v sobě znamení společenských vztahů lidí a svému vlastníku vrací zpět jako zrcadlo obraz jeho samého jako bytosti společenské. Tím, že člověk vštěpuje tomuto světu ideu vlastnických práv, přetváří jej podle obrazu svého skutečného – totiž právě společenského – já. Tam, kde byl dříve vydán napospas pouze své neurčité volnosti, je doma.“
Roger Scruton byl velká osobnost a myslitel, čest jeho památce.