Velká část voličů podle průzkumů agentur ještě neví koho bude volit. Zato ale drtivá část voličů ví, z jaké části politického spektra volit bude. Jestli to bude tábor tzv demokratických stran - SPOLU, PirStan, Zelení, nebo naopak tábor populistických a extrémistických stran - ANO, SPD, KSČM, Trikolóra, Volný blok. Někde mezi tím se potácí ČSSD.

V tomhle mají voliči jasno a jsou rozdělení zhruba napůl, přičemž tábor populistů je přeci jenom větší, ale zase značná jeho část volby ignoruje. Čím více lidí přijde k volbám, tím větší má populistický tábor šanci na vítězství ve volbách. Proto mi vždycky přišlo komické, jak osobnosti z tábora pravdy a lásky vyzývaly lidi, aby přišli volit. Evidentně netušily nic o skutečné skladbě obyvatelstva a voličů.

Toto pevné rozdělení je novým fenoménem naší politiky. Tak tomu po Sametové revoluci nebylo. To se postupně vyvíjelo s tím, jak narůstal klientelistický charakter naší nové demokracie a s tím i znechucení lidí z politiky. Liberálně demokratický systém s volným trhem (demokratický kapitalismus) sice vykázal velkou výkonnost a efektivnost, v životní úrovni postupně doháníme vyspělé státy, ale nejen chlebem živ je člověk.

Dolní polovina obyvatelstva se cítí v nové liberálně demokratickém systému odstrčena na okraj společnosti, ponížena svým nedostatkem vzdělání a nedůstojným postavením ve společnosti a těžko nese velkou nerovnost v životní úrovni oproti vzdělaným a úspěšným členům vyšší střední vrstvy. Společnost se nám rozdělila rovným dílem na schopné a ty méně schopné.

A to není vůbec dobré. Jak V 50.letech napsal básník Jan Hanč ve svém Deníku, když rozdělíte společnost na schopné a neschopné, tak jednou se ti neschopní vzbouří a pak se objeví u vás doma s tím, že je potřeba to nějak řešit. Zatím se nebouří, ale volí cokoliv jiného, jen ne politické strany reprezentující liberální demokracii a kapitalismus. Má-li systém liberální demokracie přežít, musí tzv. demokratické strany zcela vážně vzít v potaz existenci této uražené a ponížené dolní poloviny, jejich potřeby a touhy, a vrátit jim zpátky pocit sounáležitosti a důstojnosti.

Vyšlo v Lidových novinách