ZELENĚ A S ROZUMEM píše Fareed Zakaríja v Respektu.
A dále cituji:
"Velká část světa přestala investovat do fosilních paliv (z dobrých důvodů - snížení emisí CO2), což vedlo ke snížení jejich nabídky. Dnes však nemáme dostatek zelené energie, která by je nahradila. Budeme je mít, ale dnes ještě ne.
Čísla to ukazují jasně. V roce 2019 zajišťovala více než 80 procent celosvětové spotřeby energie tři hlavní fosilní paliva: ropa, uhlí a zemní plyn. Větrná energie se na spotřebě energie podílela lehce přes dvě procenta, solární energie jen o něco více než jedním procentem. Aby větrná a solární energie plně nahradily fosilní paliva, bylo by třeba zvýšit jejich výrobu a distribuci o 2500 procent, což se v nejbližších letech nestane.
Potřebujeme tedy dočasnou přechodovou strategii. Bez ní budeme při každém otřesu systému, třeba při mizerném počasí nebo nedostatečných zásobách, čelit energetické krizi.
....
Seriózní energetická strategie by uznala, že nejdůležitějším úkolem je rychlé snížení emisí uhlíku. V krátkodobém horizontu toho lze nejjednodušším způsobem dosáhnout přechodem od uhlí k zemnímu plynu, který snižuje emise uhlíku téměř o polovinu. Většina snížení emisí oxidu uhličitého ve Spojených státech v letech 2005–2019 byla právě výsledkem takového přechodu, přičemž uhlí je ze všech tří hlavních fosilních paliv největším zdrojem emisí oxidu uhličitého."

Trh začal reagovat na úmysly politiků dřív, než si představovali. Investoři a velcí spotřebitelé energie se odtáhli od uhelných elektráren, které byly hlavním zasobovatelem energie, a okamžitě přešli k plynu, který se krátkodobě jeví jako řešení. Vítr a fotovoltaika, to je otázka daleké budoucnosti. A proto raketově stoupají ceny plynu. Politici nikdy nebudou schopni pochopit ekonomiku a sladit své chování s jejími zákony a procesy. Green deal, chystaný zákaz aut se spalovacími motory, tyto věci, které od stolu a v novinách vypadají skvěle, mají dopady na ekonomické procesy, které se podle toho zařídí a my pak jen překvapeně přihlížíme.

Navíc producenti plynu si také umějí spočítat, že bez plynu to v této etapě nepůjde, a proč by sami z toho maximálně nevytěžili v podobě drastického zvýšení cen. Myslím, že toto není první a poslední krize tohoto druhu. EU se rozhodla k radikálním krokům a tady jsou radikální odpovědi, s nimiž si nyní musíme horko těžko poradit.

Tady je každá rada drahá, uhlíková neutralita je dlouhodobě zásadní pro přežití lidstva, nicméně ekonomické procesy mají své zákonitosti a tvrdá reakce přichází velmi rychle. Politici začali vycházet z premisy, že věci se dají nařizovat. Nařídíme uhlíkovou neutralitu do tehdy a tehdy. Zakážeme auta se spalovacími motory do tehdy a tehdy. Jenže ekonomika nefunguje na povel. To už bolestně vyzkoušely komunistické režimy, které se rozhodly ekonomiku přímo řídit a poroučet větru a dešti. Svým způsobem je Green Deal podobný těmto dnes vysmívaným praktikám. Zákon nabídky a poptávky je silnější a prosadí se za každých okolností. Ekonomičtí aktéři se zařídí, ale trochu jinak, než si politici od stolu představovali.

Není asi jiné cesty, než se trpělivě snažit pobídkami a nepřímou regulací ovlivňovat ekonomiku, aby pro její aktéry bylo výhodné vydat se směrem k uhlíkové neutralitě. Směrem k autům na elektriku. Ale to by muselo být úpně jiné jednání, používání zcela jiných nástrojů, než nadšené vyhlašování Green Dealů od stolu.