Sledoval jsem chvíli slovní bitvu mezi ministry a opozičními poslanci z ANO při jednání o důvěře vládě. Oni neumějí říct kritický protiargument, aniž by nějak urazili dotyčného kritika. A to obě strany. Dokonce bych řekl, že poslanci ANO byli o něco klidnější a věcnější.

Přemýšlím o tom, jestli to je prostě podstatnou součástí politiky vždycky urazit a ponížit soupeře, abych získal body u svých voličů, nebo jestli je to jakási vrozená neomalenost lidí, kteří chodí do politiky. Byli politici, kteří to nedělali, např. Havel, Špidla, Sobotka, Kalvoda, Cyril Svoboda a další, ale těch byla výrazná menšina. Navíc jejich zdvořilost byla považována za slabost.

Mě to odpuzuje a přiznám se, že politiky, kteří to většinou provozují, pohrdám. Je vždycky úleva, když do nějakého debatního pořadu přijde nepolitický odborník nebo komentátor a klidně a věcně diskutuje s jiným odborníkem a v pohodě unese názorovou různost. I my ostatní ve svém životě se dostáváme v práci do názorových sporů a nenapadne nás v tom vidět důvod oponenta urážet. Dokonce když to někdo začne dělat, tak se s ním zaměstnavatel rychle rozloučí. Čili zdvořilost je něco, co v našem životě dominuje a my jsme se jí naučili.

Proč tedy trpíme nezdvořáctví u politiků. Pojďme se domluvit, že nezdvořilé politiky a jejich strany prostě nebudeme volit. Když se zdvořilosti umíme naučit my "obyčejní" občané, tak proč by tito představitelé měli mít nějakou výjimku. Nevolme nezdvořáky a hulváty!