Včera jsem se účastnil schůze katedry produkce FAMU, kde pracuji jako externista. Řešila se výpověď šéfky katedry Karly Stojákové, která odešla na protest proti zveřejnění soukromé mailové korespondence mezi ní a celou řadou jejích kolegů, kteří "náhodou" stojí v jakési opozici proti stávajícímu vedení fakulty. Jejich mailová koresponcence byla kýmsi ukradena a vybrané útržky zveřejněny.

Důvodem jejího odchodu byla i reakce děkanky, která sice krádež soukromých mailů odsoudila, ale současně se začala seriozně zabývat jejím obsahem. Karla Stojáková odmítla dál pracovat v prostředí, kde se mafiánské praktiky zřejmě stávají běžným způsobem fungování. NIkde totiž nemá zaručeno, že jí zase někdo hackne její soukromou mailovou korespondenci a její obsah bude pak předmětem jednání oficiálních činitelů, jako se to stalo v tomto případě.

Na schůzi katedry jsme především vyjádřili podporu Karle Stojákové, kterou považujeme za skvělou manažerku, jež pozvedla katedru za dobu své působnosti na vysokou úroveň a všichni si jí za to velmi vážíme. Odsoudili jsme samozřejmě krádež soukromé koresponcence. A hlavně zde převládl mezi přítomnými názor, že řádný člověk nebude šířit, číst (pokud to není nezbytně nutné) a vážně brát to, co si lidé řekli mezi sebou v soukromí. Jako civilizovaní a kulturní lidí respektujeme hranici mezi soukromým a veřejným světem, kterou ostatně chrání poměrně tvrdě i trestní zákon. Přišlo nám tedy chybné, že děkanka ve svém prohlášení na sociální síti začala rozebírat obsah soukromých mailů a vyvozovat z něj nějaké závěry.

Paní děkanka dorazila na naše jednání a dál trvala na tom, že má nejen právo, ale i povinnost reagovat na obsah sourkomých mailů svých kolegů, protože z nich vyplývá jejich snaha nějak manipulovat s poměry na fakultě. Společenská závažnost obsahu mailů jí prý k tomu dává právo. Na to řada z nás namítala, že jediné, co by jí dávalo toto právo, by byl zřejmý projev trestného činu. Ať nám tedy řekno, co konkrétně jí tak znepokojilo. To odmítla, že to nemá ještě podrobně nastudované a že na tom bude sedět s právníky.

Názor děkanky sdíleli i někteří přítomní studenti, kteří argumentovali tím, že jejich kolegové, o nichž se v mailech hovoří s despektem, jsou tím dotčeni a žádají o řešení této situace. Nelíbí se jim, že o nich jejich pedagogové ve své soukromé koresponcenci hovoří urážlivým způsobem. Je těžké říkat dotčeným studentům, aby nebrali vážně to, co si soukromě napíší mezi sebou jejich pedagogové.

Ale za sebe říkám, že by ani tito postižení studenti neměli překračovat hranici mezi soukromým a veřejným. Většina z nás by asi nechtěla, aby se kdokoliv dozvěděl, jak v soukromí mluvíme a vyjadřujeme se. Argument, že se to stejně profláklo, pro mne neplatí. Jestliže budeme vážně řešit to, co si lidé napsali soukromě mezi sebou, pak defacto legitimizujeme krádež soukromé korespondence a děláme z ní součást fungování našeho světa. A v takovém světě rozhodně nechci žít.