Často si kladu otázku, zdali pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí nebo zdali je to jenom marné přání. Toto heslo vyslovil Václav Havel na demonstraci během Sametové revoluce. On sám někde řekl, že ho to napadlo těsně před tím, než vylezl na tribunu, že to tedy není nějaká promyšlená životní filosofie. V nedávné besedě k tomu také uvedl, že aspoň to heslo občas někoho u nás dráždí. Chtěl tím možná říci, že to zase nějaká velemoudrost není, ale že aspoň nějaký účel to splnilo. To heslo se totiž po revoluci stalo předmětem nenávistného a posměšného ostouzení jako něco zaslepeně dětinského, nenapravitelně idealistického, ba dokonce kýčovitého. Jenom hlupák si prý může myslet, že pravda a láska vítězí, protože realista přece ví, jak je to v životě složité. A život není pohádka, kde dobro povinně vítězí nad zlem.
Když jsem rok po Listopadu dostal od Havla novoroční blahopřání, tak tam bylo napsáno opět toto heslo a za ním následoval přídavek: Ach jo. Něco v tom smyslu, že to vůbec není jednoduché, ale že je to děsná dřina. Nebo velké břemeno, které si člověk naložil na svá bedra. To byla dle mého přesná a jemná relativizace toho hesla následkem zkušenosti z reálného politického života. Nikdy jsem později moc nechápal tu zlobu a nevoli, s níž realisté na toto heslo útočili. Má snad podle nich naopak zvítězit lež a nenávist? Nebo touží po plichtě? Já tedy ne. A všem těm pragmatikům bych rád řekl, že hrubý domácí produkt ani jeho růst nenávist neodstraní a pravdu nenahradí. Pravda je navíc základem práva. Často jsem měl podezření, že dotyčný realista byl v době, když hřmělo, zalezlý někde doma a čekal až, jak to dopadne. A tohle zpropadené heslo mu jenom připomínalo vlastní zbabělost. Protože jinak si nedovedu vysvětlit tu averzi. Člověk, který to heslo zažil na náměstí, mu rozumí. Byli jsme tam právě proto, aby pravda a láska zvítězila. Žádný menší cíl jsme neměli. Přece kdyby Havel na lidi na náměstí během Sametové revoluce vybalil, že jako realista rozhodně nesouhlasí s tím, že by snad pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí, tak by se to náměstí možná rychle vyprázdnilo.
Dnes slavíme výročí dvaceti let od Sametové revoluce. Teda jenom my občané. Vláda a stát se tváří, že žádná revoluce snad ani nebyla. Aspoň pro ně ne. Ať si to oslaví Václav Havel se svými přáteli a hlavně za své peníze. Jakoby nám tím vláda a stát chtěly říci, že Sametová revoluce byla jakýmsi soukromým podnikem Havla a spol. Jenže tento demokratický stát vzniknul právě tou revolucí. V roce 1918 jsme dostali od velmocí darem území, aniž jsme se o to nějak výrazně přičinili. A jeho demokratický charakter jsme si snad už definitivně vybojovali až v listopadu 1989. Tím jsme se zařadili mezi demokratické země, které nám k tomu prostřednictvím svých státníků blahopřáli. Bylo mi ovšem trochu divně, když zdravice amerického presidenta Obamy se nám dostalo na soukromé oslavě Václava Havla. Stát měl oficiálně slavit 17.listopad, protože tím znovu a znovu dává najevo, na co navazuje, co tvoří jeho základ, z čeho se zrodil. Říká se tomu budování tradice. Nejde o to, kolik se sní chlebíčků nebo vypije šampaňského, ale co se tím sděluje vlastním občanům i do zahraničí. To třeba Francouzi slaví dobytí Bastilly s veškerou vehemencí. Nejen doma, ale na všech svých ambasádách. Jaképak slavnosti chystají naše ambasády na tento 17. listopad? Dáváme vůbec světu najevo, že jsme rádi, že jsme si před dvaceti lety vybojovali demokracii? Nebo je nám to (tedy státu) jedno? Na co vlastně navazuje náš stát?
Otázkou je, zdali se stát neostýchá slavit, aby nepobouřil všechny ty, co za revoluce byli na druhé straně a dnes jsou ve významných funkcích. A kde jsou vlastně lidé, kteří vyběhli na náměstí pod heslem pravdy a lásky. Ve vysokých státních funkcích rozhodně ne, jinak by stát nepochybně slavil. Tam je už nahradili bývalí komunisté nebo političtí mazáci a oportunisté všeho druhu. Snad je aspoň potkám v průvodu na Albertově, který rovněž pořádá soukromá organizace.

P.S. A já si ale stejně pořád myslím, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. I když to bude pořádná fuška.