V současné době jsme v parlamentu svědky zvláštní praxe. Pravicové strany ODS a TOP09 v hrůze, že projdou některé návrhy zákonů – mateřská, 13. důchod, zrušení zdravotnických poplatků nebo protikorupční balíček, rozjely úspěšně zdržovací taktiku tak, aby se poslanecká sněmovna nedostala vůbec k hlasování o těchto zákonech. Tuto praxi chtějí aplikovat až do předčasných voleb na konci května. Jinými slovy pravicové strany se rozhodly, že formálně povolenými zdržovacími praktikami nedovolí poslanecké sněmovně několik měsíců vůbec konat. Jednací řád byl napsán zákonodárci, kteří tehdy žili v iluzi, že politika jako spravování věcí veřejných potřebuje větší prostor pro diskusi, a které ve snu nenapadlo, že by to někdo mohl takto zneužít. Proto dali poslancům pro jejich projevy ve sněmovně poměrně velký prostor v zájmu demokratické výměny názorů, která by měla předcházet rozhodování o věcech zásadních pro celou zemi. Jenže dnešní političtí šíbři tento prostor využívají ke zcela jinému účelu. Jejich cílem je nekonečným řečněním plným dadaistického obsahu znemožnit normální proceduru jednání tak, aby se nic neprojednalo a neprohlasovalo.
Pravicové strany vědí, že by v řádném hlasování většina jimi odmítaných návrhů zákonů prošla. Tak to v demokracii bývá, jednou vyhraješ, jindy zase prohraješ. Prostě se hlasuje a to, co má většinu, vyhraje a to platí. Jenže pravicoví poslanci se rozhodli, že tuto prostou demokratickou proceduru nepřipustí. Rozhodli se porušit svaté pravidlo demokracie, že rozhoduje většina hlasů a místo toho nám tu zavedli jakýsi blokační princip a patovou situaci, kdy prostě neprojde nic. Když není po mém, tak nebude nic. To je taktika nechlapská, nedžentlmenská a nedemokratická. Je přece třeba umět přijmout prohru. Je neuvěřitelné, že strany, které se vydávají za pravicové, zahájily takový útok na to, co by pro pravici mělo být posvátné, na pravidla a jejich dodržování. Kde je Friedrich von Hayek se svou tezí, že stát se nemá starat o nic jiného, než o dodržování pravidel a plnění dohodnutých smluv? Přece všichni víme, že demokracie je založená na vládě většiny. A ne že když se mi to nehodí, tak obstrukcemi zastavím celý rozhodovací proces. Jak je to podobné fintě presidenta Klause, který takto nesmyslně více než rok nezákonně blokoval ratifikaci Lisabonské smlouvy.
Že by nám tu vyrůstalo specificky české pojetí pravice: když není po mém, tak to všechno popřu, rozmlátím, znemožním a rozeberu tak, že nebude nic? Všichni poslanci, kteří hodiny řeční o ničem jen proto, aby zablokovali jednání, by už nikdy neměli mít přístup do politiky. Takové jednání je nejen opovrženíhodné, ale i neslučitelné se ctí zastupovat lidi v parlamentu. Poslanec má sloužit coby vzor lidem, jako ten, kdo ctí pravidla, i když to zrovna pro něj není výhodné. Ten, kdo toho není schopen, nemá v politice co dělat. Nakonec volby se blíží, takže je na voličích, aby se nad tím zamysleli.