Jako občané jsme v bezprecedentní situaci – vláda oficiálně přiznala, že osoby, reprezentující stát, v minulosti umožnili rozkradení poloviny fondů, darovaných Evropskou unií, aby v kritickém období transformace podpořily rozvoj malého a středního podnikání. Pokud Evropská komise nepřimhouří obě oči, bude dnešní vláda muset s mezinárodní ostudou vrátit z našich daní více než čtyři sta milionů korun. Namísto, abychom jako daňoví poplatníci vydělali, proděláme. A o několika miliardách zisku, který mohl vzniknout při zodpovědném hospodaření s tímto darem Evropské unie, si můžeme nechat jenom zdát.

Jako občané jsme v bezprecedentní situaci i proto, že tato ohromující kauza doposud nijak nezaujala novináře a sdělovací prostředky. Povzbuzen reakcemi čtenářů dovoluji si tedy předložiti nová zjištění na tomto blogu.

Už první čtení materiálu, schváleného v pondělí vládou, a ochotně poskytnutého tiskovým odborem Ministerstva pro místní rozvoj, ukazuje na mimořádně alarmující nesrovnalosti. Jeden příklad za všechny - Vládní dokument tvrdí: „Povodně v roce 2002 zničily veškeré archívy a MMR tedy nemá dokumentaci, kterou by mohla použít k prokázání oprávněného využívání prostředků PHARE…“ To, mírně řečeno, neodpovídá skutečnosti. Část dokumentace totiž byla objevena rok po povodních v krabicích na chodbě prvního patra Ministerstva pro místní rozvoj mezi materiály, určenými ke skartaci. Další část byla dohledána v archívech, zkompletována a nakonec řádně protokolárně předána likvidátorem Nadace pro rozvoj regionů inženýru Faifrovi (vysoký úředník MMR, dosazený ministrem Jiřím Paroubkem).

K dispozici byla i ještě v roce 2005 prakticky kompletní účetnictví fondů, včetně právních a ekonomických analýz úspěšnosti jednotlivých investic. Veškerá dokumentace Nadace pro rozvoj regionů (od roku 1998 v likvidaci) byla navíc jako kompletní protokolárně předána v dubnu 2004 Jiřím Paroubkem dosazenému novému likvidátorovi Ing.Horovi. Jestliže ještě v roce 2005 bylo možné vysledovat a analyzovat úspěšnost jakékoliv investice, podpořené z fondů PHARE, proč se v roce 2007 najednou objevuje výmluva o archívech, zničených povodní v roce 2002?

Delegace Evropské komise měla, jak se zdá, první informace o zneužívání fondů PHARE už v letech 2002-3. Podle některých svědectví existuje tzv. Potocki Report, důvěrné memorandum tehdejšího vedoucího finanční sekce delegace EK v Praze, které údajně mělo obsahovat i návrh na vyšetření podezření ze zneužití fondů poradenskou společností CVP a jejími českými politickými ochránci.

Podle dalších svědectví se žádné interní šetření Evropské komise nekonalo především proto, že CVP a její mateřská společnost K+Venture Partners měly nadstandardní vztahy s tehdejším šéfem delegace EK v Praze, holandským diplomatem Ioannesem Ter Haarem. Ten měl bezprostředně po předčasném ukončení svojí pražské mise navázat s těmito společnostmi i osobní smluvní vztah a vystupovat i v České republice jejich jménem.

Podle vládního materiálu se 11.října konalo v Bruselu jednání zástupců našich ministerstev financí a místního rozvoje. Usnesení vlády na něj navazuje. Materiál přiznává, že pokud Evropská komise nebude spokojena s vysvětlením a návrhy české vlády, přijdeme, jak řečeno, s ostudou o celých čtyři sta milionů. Nejhorší myslitelná hypotetická varianta proto je, že Brusel už dávno ví, že Praha lže, ale protože nechce, aby se přišlo na možná pochybení jeho bývalých představitelů, pomůže to zamést pod koberec. Nemělo by něco podobného zajímat výbor Sněmovny pro evropské otázky, vedený poslancem Strany Zelených Ondřejem Liškou?

A teď to nejpodstatnější:

Jde o právo veřejné kontroly veřejných prostředků – padni komu padni. Tyto prostředky PHARE byly mezi roky 1994 – 2002 (i podle přiznání vlády) z poloviny rozkradeny a zbytek spravován pod psa.

Zlom přišel v roce 2003 zásahem nového náměstka ministra Petra Formana. Byla zpracována kompletní analýza, vyhozena neschopná a neoprávněně přeplácená poradenská společnost CVP a připraven transformační plán, který měl fondy nejenom obnovit, ale přinést do nich dalších 1,8 miliardy od dalších investorů.

Druhý zlom přišel o rok později, kdy nový ministr Jiří Paroubek všechno zastavil, Formana a jeho tým vyhodil, a začal jednat o vyplacení dalších náhrad pro CVP. Od té chvíle se s fondy prokazatelně neinvestovalo. Přesto, podle vládního materiálu, jejich správa dodnes stála v přepočtu kolem půl milionu měsíčně. Koho platíme za nic?

Kolega blogger „vlk“ napsal v reakci na první díl této smutné ságy:

„Pokud si matně pamatuji, ale konstatuji, že matně, nebyl Ing. Forman obžalován z rozkrádání fondů nebo přípravy tohoto rozkrádání? Konstrukce, že stojí před soudem proto, že našel díru, kudy utíkají skandálně veřejné finance, je diametrálně daleko od toho, z čeho je obžalován. Pokud máte pravdu, pak vyšetřování pánů Paroubka a Martínka je naprosto marginální ve srovnání s tak zásadní věcí, jako je zničení pověsti člověka a vykonstruované obvinění, jistě s přispěním dalších složek státu. To není o drobných typu 20 milionů, to je o podstatě státu!“

Říkám jen - máte hrůznou a absolutní pravdu. Tato kauza je o podstatě státu. Tato kauza je o zničení pověsti ne jednoho, ale hned několika občanů, spojených s obžalovanými Ing.Petrem Formanem a RNDr. Radimem Špačkem. Tato kauza je o podstatě státu, ve kterém selhaly všechny mechanizmy státní správy a poslední nadějí je už jenom korektnost soudu, ke kterému vůbec nemuselo dojít, pokud by politici a jejich podřízení fungovali bez korupce a lží.

P.S. V této kauze nelžou jen politici, ale i jejich šedé eminence. Na druhé straně dnešních Lidových novin přísahá známý advokát Miroslav Jansta, že dal peníze Zuzaně Paroubkové, protože ho o to sama požádala. Podle LN řekl doslova: „Teď se budete ptát, co mi za to Paroubek zařídil, tak říkám, že mi nezařídil nic. Do roku 2005 jsem neměl jedinou zakázku“. Skutečností naopak je, že většinu jednání o narovnání s CVP vedla z pověření Jiřího Paroubka advokátní kancelář Jansta a Kostka. Začala už o rok dříve.