Minulé pondělí vyšel v časopise Týden můj krátký článek „Lhář Koudelka a obchod s krví“. Obsahoval otázku, proč ministru spravedlnosti a Nejvyšší státní zástupkyni nevadí, že člověk, usvědčený z opakovaného lhaní Sněmovně i veřejnosti, notabene namočený do prokazatelné korupce, je stále ještě jejím náměstkem. Vše doloženo čerstvě odtajněným dokumentem Ministerstva zdravotnictví. Když to na tomto blogu nezajímalo ministra vnitra, halasně vyzývajícího lid k používání protikorupčního telefonu, tak proč to aspoň nedat renomovanému týdeníku.

Ve středu, krátce po půl dvanácté, pro mne přiběhla kolegyně z knihovny naší university, že mám v knihovně důležitý telefon. Prý mě volá policie. Lekl jsem se, že se něco stalo někomu z mých blízkých a tak jsem bral schody po třech. Nic takového. Zdvořilá poručík Peršínová mě jenom příjemným hlasem pozvala na pondělí do Sokolské 18 k podání vysvětlení kvůli tomu, že jsem ve své knize a článcích zveřejnil utajované dokumenty. Na policii se prý obrátil Národní bezpečnostní úřad a Úřad pro zahraniční styky a informace, a oni že to musejí prošetřit.

Co říci… Po osmnáctileté přestávce přidám k desítkám výslechů Státní bezpečnosti jeden nový. Mám nutkání pánům od StB zpětně poděkovat, že mě na tento moment připravili, protože, alespoň z mého pohledu, tento výslech bude nejdůležitější ze všech. Mocenský aparát demokratické země se rozhodl mne vyšetřovat kvůli tomu, že jsem jako občan a autor prokázal, že představitelé státu porušovali ústavní principy i zákony.

Ústava, vyžaduje rovnost všech – a tedy občana i státu – před zákonem. Pokud si občan nemůže zákonným způsobem objednat, aby mu zpravodajské služby v obchodně právním sporu se státem pomohly tím, že na stát a jeho představitele začnou vyhrabávat špínu, nesmí mít stát možnost zneužívat tajné služby proti svému občanovi. To se v případě sporu České republiky se společností Diag Human stalo nejméně ve čtyřech případech. Čtyřikrát bylo proti odpůrci, který se dodnes brání proti neoprávněnému zásahu státu do hospodářské soutěže, použito i trestní stíhání Policie.

Pro právní stát mimořádně odporným způsobem bylo zneužito i samo Nejvyšší státní zastupitelství, které je jinak v ústavním systému zamýšleno jako nejvyšší forma dohledu nad dodržováním zákonnosti. Jeho předsedkyně Marie Benešová však v roce 2003 naopak veřejně přiznala, že průběžně konzultovala postup a plány svého úřadu proti této soukromé firmě a jejímu majiteli s ministrem Stanislavem Grossem a náměstkem policejního prezidenta. Přidejme ministry zdravotnictví, kteří ztráceli, či účelově utajovali důležité dokumenty a upravovali úřední statistiky.

Nic z toho policii nezajímá. Na výslech půjdu já. Lze tomu rozumět jediným způsobem. Pokud byť i zkorumpovaní a prolhaní představitelé státu porušují zákon, je to v pořádku, protože oni jsou stát a činí tak ve jménu nás všech. A to i v případech, kdyby jim zůstalo pár milionů za nehty.

Jsem vyšetřován, protože jsem – možná v rozporu se zákonem - zveřejnil několik dříve utajovaných dokumentů, které prokazují protiprávní a značně nestandardní chování představitelů státu. Stojím za tím, že zájem veřejnosti znát pravdu o této věci je nadřazen zájmu státu utajit tyto informace před veřejnou kontrolou. A tak jsme se státem ve sporu.

Poručíku Peršínové odmítnu sdělit zdroj svých informací a budu požadovat vysvětlení, proč Policie nevyšetřuje korupci a porušení zákona, na které upozornila moje kniha „Tunel plný krve aneb kauza Diag Human trochu jinak“. A budu se bavit pomyšlením, že na zákonný průběh vyšetřování bude dohlížet i náměstek Nejvyšší státní zástupkyně Zdeněk Koudelka, kterého donedávna utajované dokumenty usvědčují ze lži a korupce. Třeba si toho všimnou i nějací novináři...

P.S. Kupte si tu knihu, než někoho snaživého na Nejvyšším státním zastupitelství napadne ji zakázat. A pokud byste chtěli vidět ty dokumenty, tak visí už od května na www.tunelplnykrve.cz Zítra, dají-li nebesa a nadřízení poručíka Peršínové, napíšu pokračování.