Doporučuji všem k přečtení výborný povzdech předsedy Nejvyššího kontrolního úřadu na jeho blogu. Pro něj i pro informaci ostatním pak přidávám: Jsou kauzy a postupy soudů, nad kterými opravdu zůstává rozum stát. Spravedlnost pro bývalou političku Marii Součkovou a občany tohoto státu měla být rychlá a profesionální. Nestalo se a proměnila se ve frašku. Dva různé senáty Obvodního soudu pro Prahu 2 už třikrát osvobodily bývalou ministryni. Zatím dvakrát s takovým rozhodnutím nesouhlasil Městský soud. Na Městský soud kauza v minulých dnech zamířila už potřetí, protože státní zástupce se ještě v soudní síni proti poslednímu osvobozujícímu rozsudku opět odvolal.

Případ sám přitom není nijak složitý. Obžaloba viní bývalou ministryni z toho, že uzavřela smlouvu na právní zastupování státu v letitém sporu o náhradu škody se společností Diag Human se soukromým právníkem ve chvíli, kdy ho podle zákona měla už dávno předat někomu jinému. Právníkovi potom za šest, bez výjimky zmatečných úkonů, přikázala vyplatit bezmála deset milionů korun, čímž státu vznikla škoda, protože Úřad pro zastupování státu by to dělal zadarmo. Obžalovaná se, samozřejmě, může hájit jakýmkoliv způsobem a je na soudu, aby všechny důkazy spravedlivě zhodnotil. A právě v tom narůstají pochybnosti.

Soud pro Prahu 2 vyslechl řadu zcela zbytečných svědků, včetně archivářů a správců internetových sítí ministerstva, ale nikdy ho nenapadlo vyslechnout náměstkyni Součkové Danu Římanovou, která jako právnička ministryni řadu měsíců na povinnost předat kauzu jinam opakovaně upozorňovala. A to tak dlouho, až ji ministryně vyhodila. Soud se také, přes upozornění státního zástupce, nezabýval skutečností, že další z vysvětlení Marie Součkové, které praví, že nemohla kauzu předat, protože se, podle jejího názoru, jednalo o spor o ochranu zahraničních investic, neobstojí. Takové spory totiž ze zákona spadají výhradně do kompetence ministerstva financí. Když ale znalecký posudek vyloučil tvrzení obžalované, že někdo pozměnil jí podepsanou smlouvu a soud sám ji upozornil na nesmyslnost výmluvy, že jako ministryně nemůže vědět, co všechno podepisuje, mohlo se zdát, že rozhodování soudkyně Reifové bude jednodušší než v minulosti.

Odůvodnění osvobozujícího rozsudku proto skutečně překvapilo. Dá se vyložit i tak, že soud pouze hledal vysvětlení, proč se důkazy vůbec nezabývat. Soudkyně Reifová v odůvodnění rozsudku totiž prohlásila, že všechny dosud provedené důkazy jsou irelevantní, a vůbec nezáleží na tom, zda Součková měla nebo neměla kauzu někomu předávat. Dokonce prý jednala správně, když ji nepředala, protože o tom, kdo má stát zastupovat, měl rozhodnout, světe div se, rozhodčí senát, posuzující spor státu s Diag Human. A navíc prý jednala v dobré vůli, což jako právní argument nazdvihlo, kromě jiných, i pana předsedu NKÚ Dohnala. Ještě podivnější bylo, že soudkyně si na jednání přinesla už hotové písemné odůvodnění rozsudku a z jejích výroků vyplynulo, že se rozhodla ještě před prvním ze dvou zasedání soud, kterým předsedala. A tak se tato podivná kauza prodlužuje o dalších mnoho měsíců. Daňový poplatník a spravedlnost mohou počkat.

Nakonec ještě jeden tip pro Nejvyšší kontrolní úřad. V této kauze byl Ministerstvem zdravotnictví v květnu 2002 předložen zfalšovaný a předražený znalecký posudek. Znalci byli určeni bez výběrového řízení a, aby nikdo neprotestoval, v režimu utajení. Jejich brněnská firma patří osobním přátelům osoby, kterou ministr Fišer oficiálně pověřil, aby za ministerstvo jednala. Za třítýdenní práci dostali z veřejných rozpočtů pět a půl milionu korun a zplodili paskvil, ve kterém si dokázali splést i prasečí krev s krví lidskou. Prošlo to, a právě proto Marie Součková, která tento postup do detailu znala, udělala, co udělala. Když to prošlo jednou, proč by to neprošlo i jí? Nestálo by to za malou iniciativu Nejvyššího kontrolního úřadu? Ale opatrně – tím utajeným pánem v pozadí byl tehdejší poslanec Zdeněk Koudelka – dnes náměstek Nejvyšší státní zástupkyně. Všechny potřebné dokumenty může NKÚ najít na www.tunelplnykrve.cz.