Jiří Čunek ještě jako ministr v říjnu loňského roku lhal vládě České republiky a vědomě uvedl v omyl i Evropskou komisi. Kromě poškození dobré pověsti vlády i České republiky hrozí nyní probíhající vyšetřování generálního ředitelství Evropské komise pro rozšíření až čtyřset milionovou pokutou za zneužívání fondů PHARE.

Nemuselo k tomu dojít anebo případné škody mohly být podstatně menší, pokud by Čunkovo ministerstvo loni na podzim nepropadlo panice, a v říjnu se nepokusilo zabránit podrobnému vyšetřování podáním vědomě nepravdivých informací. Ministerstvo mělo v té chvíli takovou obavu z možného prověřování podrobné dokumentace ve svých archívech, že vládě i Evropské komisi předložilo materiál, ve kterém tvrdilo, že veškeré dokumenty k této věci zničila povodeň v roce 2002.

Tento materiál, na jehož základě vláda koncem října přijala návrhy pro Brusel, podepsal Jiří Čunek. Je nepředstavitelné a vyloučené, aby jako ministr, který materiál osobně do vlády předkládal a na jejím zasedání vysvětloval, neznal skutečnost. Když ale po čase reportérka České televize Markéta Dobiášová natočila desítky šanonů nikdy nezničených dokumentů, zmohl se Jiří Čunek jen na mlčení. Premiér Topolánek, stejně jako přinejmenším část vlády, je o celé věci poměrně podrobně informován i z jiných zdrojů, než z televize. Nedbají. Skutečně pozoruhodné je to, že náměstek Kalous (ODS) na Čunkově ministerstvu považoval za nutné lež o povodní zničených archívech zopakovat pro deník Právo ještě nedávno, tedy dlouho poté, co televize ministerstvo usvědčila ze lži.

Vyšetřování obvinění z úplatku a následná kampaň proti Jiřímu Čunkovi, včetně provětrávání nejasností jeho rodinných financí a pobírání sociálních dávek, jsou jedna věc. Postupně prošetřovaná a s ohledem na příslušné zákony odkládaná. S výkonem jeho ministerské funkce to opravdu nemá mnoho společného. Lze snad jen podotknout, že lidská a mravní kvalita se v české politice za kvalifikaci nepovažují už dlouho. Pokud by ale v této zemi právo platilo pro všechny bez rozdílu, měl by být Jiří Čunek jako statutární zástupce ministerstva už několik měsíců vyšetřován pro podezření ze spáchání několika podstatně závažnějších trestných činů, v jejichž důsledku může veřejným rozpočtům vzniknout škoda velkého rozsahu. Jde „jenom“ o stovky milionů z kapes daňových poplatníků, a to by v demokracii pro policii i justici mělo mít absolutní prioritu.

Politika však u nás, jak znovu potvrzuje tento případ, platí víc než právo. Namísto potíží se zákonem čeká exministr v nejbližších dnech na návrat do vlády, podpořen přinejmenším spikleneckým mlčením premiéra Topolánka, informované části kabinetu, a nepřekvapivě, i vedení ČSSD. I ono je o této věci prokazatelně plně informováno. V situaci, kdy velký díl viny na potížích s vyšetřováním zneužívání fondů PHARE nesou osobně i bývalí sociálně demokratičtí ministři Jiří Paroubek a Radko Martínek, se opravdu není čemu divit.

To, co však v této chvíli sleduje a předvádí KDU-ČSL, je zřejmě jeden z nejriskantnějších tahů na české politické scéně za řadu let. Vedení lidovců o Čunkově průšvihu s Evropskou komisí a fondy PHARE, samozřejmě, ví. Můžeme jenom spekulovat, zda ututlání Čunkovy mnohasetmilionové lži o zničeném archívu a jeho návrat do vlády mohly být součástí nějaké dohody s ODS o volbě prezidenta. To už dnes není důležité. To, co naopak důležité je, je zodpovězení otázky, zda v české politice může projít i lež za čtyřista milionů. Jiří Čunek lhal vládě i Evropské komisi. Proto nemá ve vládě co dělat.

Psáno pro Lidové noviny