Středoevropští socialisté podepsali v Praze deklaraci proti americkému radaru. Otřesný jazyk působí jako převzatý z nějakých pamfletů mírových hnutí z 80. let, kdy pověstné matky z Greenham Common protestovaly proti americkému imperialismu a raketám na britském území. Asi je to už trvalá součást vyjadřovací výbavy socialistů.

Jinak je ale reálný význam této epizody celkem nicotný – spíše je to ukázka soudružské výpomoci, kdy se kolegové pokusili přispět opozičním snahám stále bezradnějšího Jiřího Paroubka, který se k smrti rád (a legračně) předvádí jako zdatný diplomat a v zahraniční politice zběhlý státník. Ani jedním z toho sice není, určitě je však šikovným populistou, takže si téma radaru vybral jako něco, o čem ví, že na to česká veřejnost alespoň částečně uslyší.

Je ale dobře, že zase jednou víme, co si čeští socialisté myslí o politickém a bezpečnostním ukotvení středoevropského prostoru v budoucnu. Jejich schopnost analyzovat bezpečnostní rizika i mocenské posuny uvnitř EU se limitně blíží nule. Zhlédli se v Evropské unii jako dítě, co má novou hračku a EU je jim lékem doslova na všechno. Levice ostatně měla a má vždy ráda grandiózní konstruktivistické společenské projekty. Jejich představa EU je zhruba následující : garant konkurenčního (nikoliv partnerského) vztahu Evropy s USA, garant udržení evropského sociálního modelu (tedy stále většího přerozdělování). Jejich snem je přilepit se co nejvíce na „tvrdé jádro“ EU, které sní o harmonizaci (sjednocování) daní a sociálních politik a které by nás v budoucnu o autonomii v těchto věcech připravilo. Daňová a sociální samostatnost totiž levici nevoní – když je u moci pravice, hrozí přece nebezpečí, že sníží daně a bude škrtat v plýtvavých sociálních systémech. Takhle se tomu dá nejlépe zatnout tipec.

Socialistům samozřejmě nevadí stále – a dnes už do neúnosnosti – rostoucí balík povinné komunitární legislativy, který v mnoha ohledech svazuje ekonomiku a brzdí růst. Argumentují tím, že jsme za to dostáváme bohatě zaplaceno evropskými fondy. Ano, přerozdělování je levici vždy vlastní. Stálo by za velmi podrobnou analýzu, kolik peněz z těchto fondů jde skutečně na smysluplné projekty a kolik se jich proplýtvá na regionální „malé domů“ nebo různé nesmyslné tzv. „soft projects“ v oblasti přeškolování, doškolování, zaškolování. Také by stálo za velmi podrobnou analýzu, jak a zda vůbec přispívají evropské peníze k růstu HDP. Nedávná analýza, provedená na VŠE, která prokázala naprostou bezvýznamnost socialisty tolik opěvovaných tzv. investičních pobídek, může být v mnohém inspirativní.

Pokud jde o geopolitiku, socialistům nevadí rostoucí náznaky vstřícnosti velkých hráčů EU vůči Rusku. Nevadí jim, že pokud to půjde dál, může se střední Evropa znovu stát předmětem politického obchodu mezi Německem a Ruskem, a to bez ohledu na své členství v EU. Nevadil by jim zřejmě ani obnovený vliv Ruska ve středoevropském prostoru. Hlavně ať je „klid na práci“, oni to už bez nás nějak dohodnou.

Český zájem je zcela opačný : v procesu evropské integrace si udržovat zdravou vzdálenost od „tvrdého jádra“. Nedopustit daňovou a fiskální unifikaci v EU. Pokusit se o zahájení redukce neužitečných částí komunitárního práva. Zachovat si silnou politickou linku na USA a vyvažovat tak evropskou dimenzi naší existence. Právě v tomto, posledním bodě je americká základna na našem území jedinečnou šancí. A právě proto socialisty tak dráždí možnost této americké „kotvy“. Ta jejich představám totiž dělá silnou čáru přes rozpočet, vyděluje nás ze středoevropské anonymity, dává nám ve vztahu k USA punc exkluzivity, působí jako onen kýžený balanční faktor při procesu naší „EU-izace“. Socialisté ovšem nezodpovědně dělají vše pro to, abychom tuto šanci propásli.