Už je to tu zase. Právě v těchto dnech na půdě Evropského Parlamentu žádá bavorská CSU a zástupci slovenské Strany maďarské koalice předsedu Evropského parlamentu o rázný zásah. Má oficiálně protestovat proti nedávnému usnesení slovenské Národní rady, která prý porušila samotné zásady evropské integrace.

Velmi podobně jako česká sněmovna v roce 2002 totiž vyhlásila neměnnost a nedotknutelnost poválečných tzv. Benešových dekretů. Celá věc se možná dostane na plenární zasedání EP a bude ji projednávat výbor pro lidská práva.

Přitom jde o mnoho povyku pro nic a čekat se dají jenom mrzutosti. Dějištěm podobného tyjátru byl Evropský parlament už jednou, na začátku této dekády. Tehdy se o to staral známý pan Posselt, když protlačil Evropským parlamentem rezoluci, která žádala ČR o zrušení zmíněných dekretů (příznačně o ní nechal hlasovat během jednoho čtvrtečního odpoledne, kdy je v EP tradičně nejméně poslanců). I jinak v té době rostl tlak sudetoněmeckých organizací, které se domnívaly, že těsně před naším vstupem do EU si konečně vymohou nějaké právní ústupky.

Česká sněmovna na to nakonec musela v roce 2002 reagovat vlastním usnesením, skoro totožným s tím současným slovenským a řekla, že se nic měnit nebude. Evropský parlament si nakonec nechal vypracovat rovnou tři nezávislé právní posudky, které konstatovaly, že poválečné prezidentské dekrety nejsou v rozporu se současným evropským právem. Tím celá záležitost pro evropskou politiku dočasně utichla a vrátila se zpět na pravidelná sudetoněmecká shromáždění, kde dodnes zaznívají majetkové a právní požadavky vůči ČR, nemající oporu v evropském ani mezinárodním právu. V české politice se potom zavedl zvyk přecházet mlčením občasnou účast německých politiků na těchto shromážděních a považovat ji za nezbytnou součást vnitroněmeckého politického folklóru.

Historie se teď opakuje. Také nynějšímu slovenskému. parlamentnímu usnesení předcházel vnější impuls (pro změnu maďarského původu) a to poměrně provokativní návrh právě Strany maďarské koalice, která oznámila, že předloží návrh zákona o odškodnění po válce odsunutých Maďarů. Je předem jasné, že takový návrh nemá šanci na úspěch a je také bohužel jasné, že se teď se opět toto téma otevřelo a že se tím budeme muset zabývat, protože případný tlak vůči Slovensku se přeneseně týká i nás.

Je tedy třeba být se Slovenskem solidární a nedopustit zpětnou re-interpretaci a "europeizaci" poválečného odsunu a konfiskací, jejichž právní zakotvení v poválečné denacifikační a reparační legislativě je mimo jakoukoliv pochybnost. Znovu bude třeba zřetelně a nahlas říci, že rušení dekretů nepřichází v úvahu, protože dopady na majetkovou a vlastnickou stabilitu v ČR by v takovém případě byly neodhadnutelné.

Také je třeba dodat, že to není Slovensko, kdo se chová "neevropsky", stejně jako to nebyla v roce 2002 ČR. "Neevropsky" se chovají právě ta zájmová uskupení, která přiživují tento umělý problém neustálým vznášením nereálných požadavků, pokusy o přepisování dějin a snahou o relativizaci historických vin. Právě jejich aktivity jsou destabilizujícím a rušivým faktorem pro samotný proces evropské integrace a pro vytváření korektních a rovnoprávných vztahů mezi evropskými národy.

Zneklidňující je, jak si právě toto někteří politici stále odmítají uvědomit - na čelném místě bohužel např. sám předseda EP, německý křesťanský demokrat Pottering, který se naopak letos v srpnu vydal daleko za hranice svých pravomocí, když se zúčastnil setkání Svazu německých vyhnanců konaného pod heslem "Právo na vlast je lidské právo", což lze v lepším případě hodnotit jako závažnou politickou chybu, v horším dokonce jako záměr. I proto budeme muset k takto rozvířenému tématu umět říci své.