Je to pozoruhodné zjištění, ale stojí za připomenutí. Jiří Paroubek ve své poměrně dlouhé politické kariéře nikdy nic nevyhrál. Neuspěl, když se kdysi pokoušel kandidovat do Senátu. Neuspěl ani s kandidaturou do Evropského parlamentu. Prohrál ve všech komunálních volbách, kterých se kdy zúčastnil. A za poslední dva roky prohrál jako předseda ČSSD jedny volby parlamentní, jedny senátní, jedny komunální a teď i volby prezidentské.

Ani funkci předsedy ČSSD nevyhrál v nějakém vnitrostranickém klání, v němž náhle prozřela stranická základna, která v něm objevila toho nejlepšího, nejsilnějšího a nejchytřejšího vůdce. Do křesla předsedy jej paradoxně vynesla nejtěžší vnitrostranická krize ČSSD na jaře 2005, v níž na něj jaksi „zbyla“ funkce premiéra – a pak už se nedalo nic dělat, musel „vzít“ i toho předsedu.

Jiří Paroubek má pro všechny své prohry okamžitě po ruce omluvu či spíše výmluvu. Zpravidla jsou to různé ošklivé nekalosti, které Paroubka připraví o předem zajištěné vítězství - tu „spiknutí“, tu různé „kreatury“, tu neschopní političtí partneři nebo něco jiného. Nikdy za výsledek nemůže on sám. Takže parlamentní volby mu prohrál Kubice a jeho zpráva, zatímco v prezidentských volbách jeho kandidát prohrál zas díky komunistům a „přeběhlíkovi“ Snítilému.

Otázka „přeběhlíků“ v ČSSD je vůbec zajímavá. Pan Paroubek, protože se řídí heslem „podle sebe soudím tebe“, v tom okamžitě vidí důkaz korupce. Já vidím příčiny spíš v nesnesitelném politickém stylu pana Paroubka, v jeho nabubřelosti, egocentrismu, aroganci a zupáctví, v tom, že jeho chování odpuzuje už jen tím, jak ve všem všudy připomíná předlistopadového aparátčíka. Myslím, že poslanec Snítilý je jen špičkou ledovce, že lidí, kteří už mají Paroubka opravdu plné zuby, je v ČSSD mnohem víc a že jich bude přibývat.

V každém případě – tak, jak se některý politik zdá být předurčen pro vítězství, Jiří Paroubek se zdá být předurčen pro prohry. Je čistě věcí ČSSD, zda a jak dlouho chce mít ve svém čele takového člověka. Pokud však už Paroubek neumí vyhrávat, měl by se alespoň naučit prohrávat. Důstojně. Zatím neumí ani to.