Kdosi mě v diskusním příspěvku vyzval, abych se vyjádřil k tzv. euroústavě. Udělám to s radostí. Moje radost pochází z toho, že před týdnem bylo na koaliční schůzce formulováno šest zásad vládního postoje k nadcházejícím jednáním o institucionální reformě EU, resp. o nové evropské smlouvě. Jedná se o logický, srozumitelný a promyšlený soubor požadavků na nové smluvní uspořádání EU. Je to velký a pozitivní kontrast vůči dosavadní blátivé, pasivní a servilní evropské politice vlád Špidly, Grosse a Paroubka. Shrňme stručně, o co jde současné koalici :
1.Nová smlouva nebude obsahovat žádné kvaziústavní symboly a reference(tedy např. termín ústava či název funkce ministr zahraničních věcí EU).
Je to logické – půjde o mezinárodní smlouvu, nikoliv o ústavní dokument státu, kterým EU není. Proto nechť si tato smlouva také nehraje na něco, čím není.
2.Nová smlouva nezhorší ani pozici ani rozhodovací a hlasovací sílu ČR v institucích EU oproti stávajícímu stavu.
Jde o jasnou narážku na dříve popíranou, dnes již konečně přiznávanou skutečnost – totiž že plánovaná změna systému QMV (hlasování kvalifikovanou většinou) v Evropské radě v původním návrhu euroústavy oslabovala země velikosti ČR ve srovnání se současnou smlouvou z Nice a naopak výrazně nahrávala čtyřce nejsilnějších zemí EU, zejména Německu.
3.Nová smlouva lépe vymezí rozdělení kompetencí a jejich přesunů mezi úrovní EU a úrovní národních států.
Zde poprvé koalice zmiňuje mj. princip oboustranné flexibility, která by se mohla stát jedním z významných českých příspěvků k novému uspořádání EU, protože by konečně zavedla princip flexibilní („vícerychlostní“) integrace, umožňující různým skupinám států integrovat se do různých úrovní dle své vlastní vůle a priorit.
4.Část II stávajícího návrhu euroústavy (Charta základních práv a svobod) bude nahrazena odkazem na Evropskou konvenci na ochranu lidských práv a základních svobod.
Zde jde o pojistku proti možnému pronikání evropské legislativy do výlučných oblastí národní jurisdikce (pracovní, sociální právo, penzijní, zdravotní systémy), což by hrozilo v případě právní závaznosti zmíněné Charty a jejího závazného výkladu cestou judikátů Evropského soudního dvora.
5.Nová smlouva umožní další rozšiřování EU při jasně definovaných pravidlech, zahrnujících kodaňská kritéria.
To je zřetelné odmítnutí koncepce „pevnosti Evropa“, opevňující se proti zbytku světa, ale naopak závazek k podpoře dalšího rozšiřování EU i po zatím poslední vlně z let 2004 a 2007.
6.Je v zájmu ČR dokončit jednání před rokem 2009.
Když už minulé vlády naprosto nesmyslně a nepromyšleně kývly na české předsednictví EU v první polovině 2009 (tedy v politicky vyhrocené etapě nových voleb do EP) je třeba toto předsednictví ubránit, aby se neutopilo v dokončování kontroverzního tématu institucionální reformy EU.
Samozřejmě nebude lehké tyto požadavky prosadit, budou následovat tvrdé střety u jednacího stolu. Ti, kdo ústavní smlouvou získali nejvíc (zejména Německo), nebudou chtít ustoupit z dosaženého stavu. Čeští vyjednavači ale teď mají solidní a silný mandát pro jednání. Na takovou výchozí pozici se předchozí vlády bohužel nikdy nezmohly, proto nyní sklízíme hořké ovoce jejich neschopnosti. Navíc ČSSD (např. ústy L.Zaorálka ) dnes a denně dokazuje, že by to nezvládla ani dnes.