Mnichovská dohoda představuje jedno z nejhlubších traumat v historické paměti národa. Šlo nejen o pohřeb svobodného a demokratického československého státu. Šok z chování Velké Británie a Francie také dovedl prezidenta Beneše k zásadní reorientaci zahraniční politiky, která skončila o deset let později naším pádem do sovětského chřtánu.

Stojí za připomenutí, že jeden člen Chamberlainovy vlády tehdy podal demisi na protest proti britské podpoře Mnichova. Byl to Duff Cooper (1890-1954), který si na české straně za toto zásadové a prozíravé chování vysloužil veliké uznání. Později o tom napsal v dopise prezidentu Benešovi : „...stále věřím, že by bylo bývalo mnohem lépe pro Británii, Evropu i Československo, kdybychom tehdy zůstali pevní, místo abychom to vzdali.“

Jako absolvent Etonu a Oxfordu působil Duff Cooper již od 1. světové války na Ministerstvu zahraničí. V roce 1924 byl poprvé zvolen poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu a parlament definitivně opustil až o 20 let později. Zastával různé funkce v několika vládách, naposledy zodpovídal za britské námořnictvo. 30. září 1938 si do svého deníku napsal : „Dnes ráno je v novinách plné znění Mnichovské dohody. Na první pohled jsem měl pocit, že s tím nemohu souhlasit...rozhodl jsem se, že musím odstoupit.“ Den nato bylo publikováno oznámení o jeho rezignaci. Nedlouho poté, již v roce 1940, byl však Winstonem Churchillem znovu povolán do válečného kabinetu jako ministr informací.

Později působil v Alžíru, kde byl Churchillovým zmocněncem u Charlese de Gaulla. Pak se stal prvním poválečným britským velvyslancem ve Francii. Zajímavou – a možná i trochu symbolickou – skutečností je, že prasynovcem Duffa Coopera je současný předseda Konzervativní strany David Cameron, kterého by příští volby mohly vynést do pozice britského premiéra.

Duff Cooper byl typický britský gentleman a velký vlastenec. Platil ale také za bonvivána, populárního společníka, milovníka literatury a poezie, kterou i sám tvořil. Za manželku měl jednu z dobových celebrit, lady Dianu Mannersovou. Jejich syn John Julius Norwich o něm napsal : „Miloval každý moment svého života a jeho smysl pro humor jej nikdy nezradil“. Během Mnichova patřil k těm, kdo zachraňovali čest britské politiky v duchu jejích nejlepších tradic. Právě v těchto dneech si proto zaslouží naši vzpomínku.

Vyšlo ve zkrácené verzi v MFD)