Po svém nástupu do předsednického křesla naordinoval Jiří Paroubek sociálním demokratům mediální terapii a’la Tony Blair. Obklopil se týmem marketingových odborníků, PR managerů a "spin doctors" jak se teď moderně říká těm, jejichž úkolem je manipulovat veřejným míněním a s jejich pomocí se vydal dobývat zpravodajský prostor. Zaplavoval tištěná média svými články (nebo alespoň byl pod nimi podepsán) na všechna možná témata a zdálo se, že strategie mediálního všudybyla bude fungovat donekonečna. Jak se ale nyní ukázalo, všechno jednou končí.

Karta se totiž obrátila. Po nástupu České republiky do předsednické funkce v Radě EU je pozornost místo na socialisty upřena na vládu a Mirek Topolánek pomalu stoupá po žebříčku popularity. V Lidovém domě začíná propukat panika. Jiří Paroubek vidí v této situaci blíže neurčené "mediální spiknutí" a obviňuje z něj všechna média okolo sebe, včetně spřízněného Práva (!). Nechce však svou dosavadní strategii opustit, vždyť fungovala tak dobře a tak dlouho! Rozhodl se naopak vybičovat aktivitu svého týmu do nebývalých výšin. Jedna tisková konference stíhá druhou a tiskové zprávy z Lidového domu nyní proudí s takovou kadencí, že si z nich novináři s posměšky utahují. Legendou se stal případ novinářky, která pročítala jednu z těchto zpráv a než s ní byla hotova, dorazily jí do mailové schránky tři další!

Takže: zatímco v lednu loňského roku vydala ČSSD 28 tiskových zpráv, za letošní leden už jich bylo pětapadesát! Hlavní kancelář ODS se svými 14 lednovými zprávami potom vedle Lidového domu vypadá téměř jako chudý příbuzný. Záměr socialistů je zřejmý. Kvantitou tiskových výstupů chtějí nahradit chybějící programovou kvalitu. Myslím ale, že se jim spíše povede něco, co asi tak úplně nezamýšleli. A totiž to, že všechny, a hlavně novináře, kteří jejich tiskové zprávy na rozdíl od nás musejí skutečně číst, k smrti unudí.