Zahoďte analýzy, Miloše zvolil nepražský venkov. Protože venkov je v očích pražských politických elit všechno mimo Prahu.
Tento pocit máme už asi všichni. Hlavně ať už skončí celé to zbytečně vyhrocené šílenství. Jedno jak! Kandidáti to zvládli - MY NE.
Ne, nezapomněla jsem se podívat na zprávy. Taky jsem slyšela ten zprošťující rozsudek. Ten ale není vůbec důležitý, protože neplatí.
Petr Gazdík vyslovil pochybnosti o podpoře Jana Fischera jednomu z kandidátů na prezidenta v tom smyslu, že bude zajímavé, na jakém postu se pak Jan Fischer v případě zvolení onoho kandidáta objeví.
Začíná to být kontraproduktivní. Fan klub kandidáta Karla je možná potěšen, že Karel vykukuje všude, ale český volič jím začíná být unaven. A to je pro Karla špatný signál.
Partnerky mužů s politickými ambicemi by měly zpozornět. Premiéři viditelně trpí syndromem MISS České republiky – jak usednou do premiérské funkce, v určitém časovém horizontu vymění partnerku. Třetí případ politické reality show výměny manželek totiž již zavání pravidlem.
Jen ti byli nad zákon. A ani to ne vždy. Francouzští králové by o tom mohli vyprávět. Pokud by bylo zpochybněno právo Ústavního soudu přezkoumat druhý článek prezidentské amnestie jím samým, pak se můžeme jen modlit, aby se na ten pomyslný nepřezkoumatelný trůn nedostal nějaký blázen. Což nelze díky přímé volbě vyloučit nikdy. Tedy připustit přezkoumatelnost prostě musíme – nemáme zde feudalismus. Zatím.
Výsledky prezidentských voleb jsou tak trochu fackou zaslepenosti předvolebními průzkumy, a od nich se odvíjející mediální podpory. Ukazuje se, že všechny průzkumy jsou k ničemu. Jediné dobré by snad mohlo být to, že se někteří mocichtiví na základě jejich jepičích výsledků do médií dostanou, historicky se znemožní a bude od nich pokoj. A naopak se ukázalo, že lid přirozený talent podpoří, i když je z pidistrany.
Jsem aktivní občan. Vždy volím, a to i když výběr není nic extra, čas od času i kandiduji.